| dbo:abstract
|
- Korunovace českých králů byla událost mimořádného státního a duchovního významu, při které byl král během korunovační mše arcibiskupem pomazán svatými oleji a korunován. Korunovace představovala symbolické potvrzení a uznání nového krále, jeho spojení se zemí jíž vládl a také zdůrazňovala duchovní přesah jeho úřadu. Společně s králem byla většinou korunována i jeho manželka, pokud byl král ženatý. Oženil-li se král až po vlastní korunovaci, jeho žena většinou podstoupila korunovační obřad samostatně. První český král Vratislav byl nejprve korunován v dubnu 1085 císařem Jindřichem IV. a v červnu následujícího roku byl společně s manželkou pomazán a korunován v Praze z rukou arcibiskupa trevírského. Poslední korunovaný český král Ferdinand V. byl korunován 7. září 1836 v Praze. Korunovace jeho manželky královny Marie Anny Savojské 12. září 1836 byla poslední královskou korunovací v Českých zemích. Tradičním místem královských korunovací byla bazilika svatého Víta (od roku 1344 katedrála) na Pražském hradě. Ta byla, s výjimkou několika prvních převážně světských korunovací, místem konání všech korunovací. Osobou oprávněnou korunovat české krále a královny byl od roku 1228 mohučský arcibiskup, a to až do roku 1344, kdy bylo toto privilegium papežem trvale přeneseno na arcibiskupa pražského. S provedením korunovace arcibiskupovi asistovali duchovní i světští hodnostáři. Počínaje korunovací Karla IV. a Blanky z Valois uskutečněné v září 1347 byly všichni čeští králové a královny korunování korunou Svatého Václava, kterou nechal pro tuto korunovaci zhotovit předchozího roku sám Karel, tehdy ještě následník trůnu. Při tvorbě koruny navázal na korunu přemyslovských králů, kterou byla ještě roku 1337 korunována královna Beatrix Bourbonská. Předchozí korunovační koruna resp. koruny se nedochovaly, přičemž je možné že původní koruna posloužila jako základ pro Svatováclavskou korunu. Společně s korunou byly během korunovací užívány další korunovační klenoty, především pak královské jablko a žezlo. Dochované renesanční jablko a žezlo, které jsou součástí českých korunovačních klenotů, byly zhotoveny o dvě století později než koruna. V českých zemích nebyla korunovace nutná pro výkon královské vlády jako v sousedním Uhersku, přesto ji všichni čeští králové kromě sedmi dále uvedených panovníků podstoupili: Václav III. (vládl 1305–1306), Jindřich Korutanský (vládl 1306, 1307–1310), Rudolf Habsburský (vládl 1306–1307), Josef I. (vládl 1705–1711), Josef II. (vládl 1780–1790), František Josef I. (vládl 1848–1916) a Karel III. (vládl 1916–1918). Naopak nikdy skutečně nevládl Ferdinand IV., který byl korunován ještě za vlády otce a zemřel před nástupem na trůn. Vzdorokrál Karel Albrecht Bavorský, který se krátce zmocnil země během válek o rakouské dědictví (1740–1744), nebyl korunován vzhledem k absenci korunovačních klenotů. Byl pouze provolán králem za přítomnosti pražského arcibiskupa během holdovacího sněmu stavů, které nechal svolat po obsazení Prahy. (cs)
- Die Krönung der böhmischen Könige war eine staatlich-religiöse Zeremonie, bei der der neue böhmische König in einer feierlichen Krönungsmesse vom Prager Erzbischof gekrönt wurde. In einer feierlichen Prozession, begleitet von Kanonenschüssen, Glockengeläut und Musik und unter der Huldigung der Bevölkerung zog der neue König aus der Prager Altstadt über den sogenannten Königsweg in den Veitsdom (Katedrála svatého Víta) auf die Prager Burg. Während der feierlichen Messe im Veitsdom wurde der König vom Prager Erzbischof mit dem Heiligen Öl gesalbt und empfing die Wenzelskrone (Svatováclavská koruna) und die anderen Krönungsinsignien. Gemeinsam mit dem König wurde dessen Ehefrau zur Königin gekrönt. Wenn der König erst nach seiner Krönung heiratete, wurde die Königin in einer eigenen Zeremonie gekrönt. Die Krönung war die symbolische Bestätigung des neuen Königs und seiner Verbundenheit mit dem Land. Die feierliche Messe drückte aus, dass er dieses Amt von Gott verliehen bekam und vor Gott verantworten sollte. Der Ablauf der Krönungszeremonie wurde vom böhmischen König und Kaiser Karl IV. in der Krönungsordnung festgelegt. (de)
- The Coronation of the Bohemian monarch was a ceremony in which the king (or queen-regnant) and queen-consort (if there was one) were formally crowned, anointed, and invested with regalia. It was similar in form to coronation ceremonies in other parts of the Holy Roman Empire, in France, and in Hungary. As in France and England, the king's reign began immediately upon the death of his predecessor, especially after 1627. Location of all coronations was St. Vitus Cathedral in Prague, from the time it was founded (except for the secular coronations of the earliest kings). The representative of the Church performing the coronation (consecrator) was the Archbishop of Prague as . Until the archbishopric of Prague was established in 1344, the archbishop of Mainz had the privilege of crowning the king and queen of Bohemia (from 1228 to 1344). This right was derived from his position as Primas Germaniae of the Holy Roman Empire and ecclesiastical overlord of the Bohemian dioceses of Prague and Olomouc. During the Sede vacante of the archdiocese of Prague from 1421 to 1561, the position of consecrator was mostly filled by bishop of Olomouc (highest local Roman Catholic bishop after archbishop of Prague) or by foreign bishops. During coronation, the archbishop was assisted by two bishops (mostly from the lands of the Bohemian Crown). The form of the coronation ceremony was prescribed in an order of coronation (ordo in Latin, korunovační řád in Czech) ordained by King Charles I (Charles IV, Holy Roman Emperor). It was based on an earlier Bohemian order of coronation (itself based on German coronation custom), and on the French coronation ceremony. The first ruler (king) of Bohemia to be crowned was Vratislaus II of Bohemia. During the Middle Ages, it was held that enthronement would make a person Duke of Bohemia and that only coronation would make a person King of Bohemia. So coronations were held shortly after the accession of a new king. In the modern era, the new king ascended to the throne immediately after the death of his predecessor, and the coronation ceremony was held some time after his accession. The coronation church was St. Vitus Cathedral. Beginning in 1347, the monarchs of Bohemia were crowned with the Crown of Saint Wenceslas and invested with royal insignia, including a cap or mitre and a lance symbolic of Saint Wenceslas. Earlier coronation crowns have not been preserved. Maria Theresa, the only female monarch of Bohemia, was crowned literally as king in order to emphasize that she was the monarch and not a consort. The last King of Bohemia to undergo a coronation were Emperor Ferdinand I of Austria (Ferdinand V as king of Bohemia) and his wife queen Maria Anna. Most queen-consorts were crowned together with their husband, during the same ceremony, or one or more days after the coronation of the King. The first queen crowned alone was Elizabeth Richeza of Poland, the wife of Wenceslaus II, who was crowned on 26 May 1303 by the bishop of Wrocław. The last queen crowned in a separate coronation was Anna of Tyrol, wife of Matthias, on 10 January 1616. The Abbess of St. George's Abbey had traditionally the privilege to assist archbishop with crowning of the wife of the King of Bohemia. St. George's Convent was abolished in 1782 and in 1791, the right to assist with crowning of the Queen of Bohemia was transferred to the Abbess of the neighbouring Theresian Institution of Noble Ladies (a post always filled by an Archduchess of Austria). Coronation was not a prerequisite for exercising sovereign power in Bohemia, but all kings except seven were crowned. These were:
* Wenceslaus III (ruled 1305–1306, short reign, murdered before coronation)
* Rudolf I of Bohemia (ruled 1306–1307, short reign, deposed)
* Henry of Bohemia (ruled 1307–1310, short reign, deposed)
* Joseph I (ruled 1705–1711, died before coronation)
* Joseph II (ruled 1780–1790, not crowned in Hungary either)
* Franz Joseph I (ruled 1848–1916, longest reigning king, coronation promised twice but never realized)
* Charles III (ruled 1916–1918, short reign; state at war, deposed). Coronation of the heir during life of his father sometimes occurred in the medieval and baroque period. King Ferdinand IV was crowned during the lifetime of his father (Ferdinand III), but died before him, so he never actually reigned. Other kings crowned during the reign of their predecessor were: Wenceslaus I of Bohemia, Wenceslaus IV of Bohemia, Louis, Maximilian, Rudolf II, Matthias , Ferdinand II, Ferdinand III, and Leopold I. Anti-king Charles Albert was not crowned during his short reign because the crown jewels were held by Maria Theresa. Charles Albert was proclaimed king in December 1741 by the bohemian nobility in the presence of the archbishop of Prague. (en)
- Le couronnement du roi de Bohême est une cérémonie au cours de laquelle le roi et la reine consort de Bohême sont officiellement couronnés, oints et investis d’insignes. Comme en France et en Angleterre, le règne du roi commence dès la mort de son prédécesseur et avant que le couronnement ait lieu. (fr)
- Коронація монарха Богемії або коронація короля в Чехії — урочиста церемонія зведення на трон нового короля або королеви Богемії, під час якої їх офіційно короновано, помазано та надано їм , що символізувало королівську владу. Коронація короля Богемії була державно-релігійною подією великого значення, під час якої новий монарх був помазаний святим єлеєм архієпископом Празьким під час урочистої святкової меси та увінчаний короною святого Вацлава. Коронація була символічним підтвердженням і визнанням нового суверена, його зв'язку із землею, якою він правив, а також підкреслювала духовне походження його влади. Разом з королем, як правило, вінчали також його дружину (якщо король був одружений). Якщо король одружувався після коронації, то його дружина зазвичай проходила окрему церемонію коронації. Традиції коронації в Чехії відповідали церемоніям коронацій, що здійснювались у Священній Римській імперії та Франції, та частково в Угорщині та Англії. Як і у Франції та Англії, правління нового короля в Богемії розпочиналось одразу після смерті його попередника. Місцем усіх коронацій був Собор Святого Віта в Празі, з часу його заснування. Особою, що здійснює коронацію був архієпископ Праги. До встановлення Празького архієпископства в 1344 році архієпископ Майнца мав право коронувати короля (і королеву) Богемії. Це право було походило від «Primas Germaniae» Священної Римської імперії. Положення про коронацію (з усіма церемоніями, що мають бути виконані) було встановлено коронаційним приписом (лат: ordo, чеською: korunovační řád) короля Карла I. Оскільки в Чехії коронація не була необхідною умовою (як у сусідній Угорщині) для здійснення королівського правління, то королями вважались й ті королі, які не були короновані, але правили в королівстві Богемії. Точно відомо про 6 королів, які не проходили церемонію коронації: Вацлав III (правив 1305—1306), Генріх І (1307—1310) Йосип I (правив 1705—1711), Йосип IІ (1780—1790), Франц Йосип I (1848—1916) та Карл III (1916—1918). Король Баварії Карл Альбрехт, який ненадовго захопив Чехію під час війни за австрійську спадщину (1740—1744), був лише проголошеним королем у присутності архієпископа Праги Яна Моріца Густава в грудні 1741 р., оскільки королівські клейноди знаходились в руках імператриці Марії Терезії.Король Фердинанд IV навпаки, фактично не правив, хоча був коронований королем Богемії під час правління свого батька Фердинанда III, однак помер в молодому віці. (uk)
|
| rdfs:comment
|
- Le couronnement du roi de Bohême est une cérémonie au cours de laquelle le roi et la reine consort de Bohême sont officiellement couronnés, oints et investis d’insignes. Comme en France et en Angleterre, le règne du roi commence dès la mort de son prédécesseur et avant que le couronnement ait lieu. (fr)
- Korunovace českých králů byla událost mimořádného státního a duchovního významu, při které byl král během korunovační mše arcibiskupem pomazán svatými oleji a korunován. Korunovace představovala symbolické potvrzení a uznání nového krále, jeho spojení se zemí jíž vládl a také zdůrazňovala duchovní přesah jeho úřadu. Společně s králem byla většinou korunována i jeho manželka, pokud byl král ženatý. Oženil-li se král až po vlastní korunovaci, jeho žena většinou podstoupila korunovační obřad samostatně. První český král Vratislav byl nejprve korunován v dubnu 1085 císařem Jindřichem IV. a v červnu následujícího roku byl společně s manželkou pomazán a korunován v Praze z rukou arcibiskupa trevírského. Poslední korunovaný český král Ferdinand V. byl korunován 7. září 1836 v Praze. Korunovace je (cs)
- The Coronation of the Bohemian monarch was a ceremony in which the king (or queen-regnant) and queen-consort (if there was one) were formally crowned, anointed, and invested with regalia. It was similar in form to coronation ceremonies in other parts of the Holy Roman Empire, in France, and in Hungary. As in France and England, the king's reign began immediately upon the death of his predecessor, especially after 1627. Coronation was not a prerequisite for exercising sovereign power in Bohemia, but all kings except seven were crowned. These were: (en)
- Die Krönung der böhmischen Könige war eine staatlich-religiöse Zeremonie, bei der der neue böhmische König in einer feierlichen Krönungsmesse vom Prager Erzbischof gekrönt wurde. In einer feierlichen Prozession, begleitet von Kanonenschüssen, Glockengeläut und Musik und unter der Huldigung der Bevölkerung zog der neue König aus der Prager Altstadt über den sogenannten Königsweg in den Veitsdom (Katedrála svatého Víta) auf die Prager Burg. Während der feierlichen Messe im Veitsdom wurde der König vom Prager Erzbischof mit dem Heiligen Öl gesalbt und empfing die Wenzelskrone (Svatováclavská koruna) und die anderen Krönungsinsignien. Gemeinsam mit dem König wurde dessen Ehefrau zur Königin gekrönt. Wenn der König erst nach seiner Krönung heiratete, wurde die Königin in einer eigenen Zeremonie (de)
- Коронація монарха Богемії або коронація короля в Чехії — урочиста церемонія зведення на трон нового короля або королеви Богемії, під час якої їх офіційно короновано, помазано та надано їм , що символізувало королівську владу. Традиції коронації в Чехії відповідали церемоніям коронацій, що здійснювались у Священній Римській імперії та Франції, та частково в Угорщині та Англії. Як і у Франції та Англії, правління нового короля в Богемії розпочиналось одразу після смерті його попередника. (uk)
|