CZ290093B6

CZ290093B6 - Léčivo na bázi (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu k léčení urinární inkontinence a farmaceutický prostředek

Info

Publication number: CZ290093B6
Application number: CZ19972421A
Authority: CZ
Inventors: Gunnar Aberg; Cullough John R. Mc; Yue Fang
Original assignee: Sepracor, Inc.
Priority date: 1995-01-31
Filing date: 1996-01-25
Publication date: 2002-05-15
Also published as: DE69610290T2; CN1179714A; KR100390271B1; GR3034974T3; NO315927B1; HUP9800794A3; CN1151786C; AU706741B2; JPH11511730A; AU4966496A; CA2211400C; ATE196252T1; NO973516D0; FI973163A0; PT806948E; PL321498A1; DK0806948T3; RU2181589C2; SK103597A3; WO1996023492A1

Abstract

Popisuje se pou it slou eniny vybran ze skupiny zahrnuj c (S)-oxybutynin, (S)-desethyloxybutynin, jejich sm si s odpov daj c m R-enantiomerem, kter obsahuj alespo 90 % hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 10 % hmotn. nebo m n (R)-oxybutyninu nebo (R)-desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky p°ijateln soli, pro p° pravu l iva k l en urin rn inkontinence. D le se popisuje farmaceutick² prost°edek obsahuj c terapeuticky · inn mno stv v² e uveden slou eniny a farmaceuticky p°ijateln² nosi .\

Description

Oblast techniky

Vynález se týká použití (S)-oxybutyninu a (S)-desethyloxybutyninu (S-DEO), případně jejich směsi s odpovídajícím R-enantiometrem, která obsahuje nejvýše 10% hmotn. tohoto R-enantiomeru, pro přípravu léčiva k léčení urinární inkontinence, a farmaceutických prostředků obsahujících (S)-oxybutynin nebo (S)-desethyloxybutynin.

Dosavadní stav techniky

Racemický oxybutynin se terapeuticky používá k léčení intestinální hypermotility a k léčení urinární inkontinence v důsledku nestability detrusoru. Racemický oxybutynin vykazuje přímý antispazmotický účinek na hladké svaly a inhibuje působení acetylcholinu na hladké svaly. Vykazuje pouze jednu pětinu anticholinergní účinnosti atropinu na králičí destrusor, ale vykazuje čtyřnásobnou až desetinásobnou antispazmotickou účinnost. Je zcela selektivní pro muskarinové receptory za přítomnosti nikotinových receptorů a v důsledku toho nejsou pozorovány blokující účinky na skeletální neuromuskulámí spojení nebo autonomní ganglie.

Racemický oxybutynin relaxuje hladký sval močového měchýře a u pacientů se stavy, které se vyznačují kontrakcemi močového měchýře které nelze ovládat vůlí, cystometrické studium prokázalo, že racemický oxybutynin zvyšuje kapacitu měchýře, snižuje frekvenci kontrakcí destrusoru neovladatelných vůlí a oddaluje nástup pocitu na vyprazdňování. Je tudíž vhodný pro léčení a prevenci jak inkontinence tak častého vůlí ovladatelného močení. Účinek racemického oxybutyninu v močovém měchýři je připisován kombinaci antimuskarinových, přímých spasmolytických a místně anestetických účinků na hladký sval destrusor. V důsledku antimuskarinové účinnosti racemického léčiva jsou velmi běžnými vedlejšími účinky xerostomia (suchost ústí sliznice) a mydriáz (rozšíření zornice), na kterých se podílejí muskarinové cholinergní receptory. Alespoň jeden výzkumný pracovník popsal „nevyhnutelné symptomy mydriáz, xerostomie, tachykardie atd.“, které doprovázejí podání racemického oxybutyninu (lish a kol., Arch. Int. Pharmacodyn. 156, 467-488 (1965), 481). Vysoké procento výskytu anticholinergních vedlejších účinků (40 až 80%) má často za následek snížení dávek nebo ukončení léčení.

Farmakologická zkoumání jednotlivých enantiomerů naznačují, že účinným enantiomerem je R-enantiomer. Noronha-Blok a kol. (J. Pharmacol. Exp. Ther. 256. 562-567 (1991)) z toho usoudili, že cholinergní antagonismus racemického oxybutyninu (měřeno in vitro pomocí jeho afinity k receptorům subtypů Mi, M₂ a M₃ a in vivo pomocí rozdílných fyziologických odpovědí) lze připsat hlavně účinnosti R-enantiomeru. U všech odpovědí zjistili stejné pořadí účinnosti oxybutyninu a jeho enantiomerů, konkrétně zjistili, že účinnost (R)-oxybutyninu je větší než účinnost racemického oxybutyninu nebo stejná jako účinnost racemického oxybutyninu, která je mnohem vyšší než účinnost (S)-oxybutyninu, přičemž (S)-oxybutynin je o 1 až 2 řády účinný než (R)-oxybutynin.

Podstata vynálezu

Nyní bylo neočekávaně zjištěno, že v podstatě opticky čistý S-enantiomer oxybutyninu a jeho desethyl-metabolitu je při léčení urinární inkontinence terapeuticky lepší.

Opticky čistý (S)-oxybutynin (S-OXY) a (S)-desethyl-oxybutynin (S-DEO) zajišťují toto léčení za podstatného snížení nepříznivých účinků, které primárně vyplývají z anticholinergní účinnosti

-1 CZ 290093 B6 a které jsou spojeny s podáním racemického oxybutyninu. Mezi ně patří, aniž by však šlo o vyčerpávající výčet, xerostomie, mydriáza, ospalost, pocit nevolnosti, zácpa, palpitace a tachykardie. Terapeuticky cenné je zejména snížení kardiovaskulárních vedlejších účinků racemického oxybutyninu, jako je tachykardie a palpitace, podáním (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu.

Účinnými sloučeninami nových prostředků a způsobů jsou optické izomery oxybutyninu je popsáno v britském patentovém spisu GB 940 540. Chemicky jsou účinnými sloučeninami: (1) S-enantiomer 4-(diethylamino)-2-butinyl-a-cyklohexyl-a-hydroxybenzenacetátu rovněž známého jako 4-(diethylamino)-2-butinyl-fenylcyklohexylglykolát, a dále označovaného oxybutynin, a (2) S-enantiomer 4-(ethylamino)-2-butinyl-a-cyklohexyl-a-hydroxybenzenacetátu, dále označovaného desethyloxybutynin. Generický název přidělený hydrochloridu racemického oxybutyninu komisí USÁN je oxybutynin-chlorid. Je prodáván pod obchodním označením Ditropan. Izomer oxybutyninu v absolutní stereochmické konfiguraci S (registrační číslo 119618-22-3) je pravotočivý, a odpovídá vzorci I

(I) (II)

Syntéza (S)-oxybutyninu byla popsána (Kachur a kol., J. Pharmacol. Exp. Ther. 247. 867-872 (1988)), ale samotný (S)-oxybutynin není v současné době komerčně dostupný. Všech klinických výsledků, které byly popsány, bylo dosaženo za použití racemické směsi, ačkoliv u morčat a krys byla popsána farmakologie jednotlivých enantiomerů (viz Kachur a kol., J. Pharmacol. Exp. Ther. 247. 867-872 (1988) a Noronha-Blob a kol. J. Pharmacol. Exp. Ther. 256, 562-567 (1991)). (S)-desethyloxybutynin nebyl dosud popsán. Jeho syntéza se provádí způsobem popsaným níže.

Podle jednoho provedení se vynález týká použití sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující (S)-oxybutynin, (S)-desethyloxybutynin, jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, které obsahují alespoň 90% hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 10% hmotn. nebo méně (R)-oxybutyninu nebo (R)-desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky přijatelné soli, pro přípravu léčiva k léčení urinámí inkontinence. Jak je uvedeno výše, (S)-oxybutynin a (S)-desethyloxybutynin lze použít čisté, nebo s malým množstvím R-enantiomeru (maximálně 10 % hmotn. tohoto R-enantiomeru), přičemž všechny tyto možnosti zahrnuje termín (S)-oxybutynin či (S)-desethyloxybutynin „v podstatě bez jeho R-enantiomeru“, případně „v podstatě opticky čistý“. Nevyplývá-li z kontextu jinak, výrazy ,,(S)-oxybutynin“ a „(S)-desethyloxybutynin“ označují i jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, obsahující 10 % hmotn. nebo méně tohoto R-enantiomeru.

Podle výhodnějšího provedení prostředky obsahují alespoň 99 % hmotn. S-enantiomeru a 1 % nebo méně R-enantiomeru. V podstatě opticky čistý (S)-oxybutynin nebo (S)-desethyloxy

-2CZ 290093 B6 butynin lze podávat parenterálně, rektálně, intravesikálně, transdermálně, orálně nebo aerosolem, přičemž výhodné je orální a transdermální podání, v dávce zhruba 1 mg až zhruba 100 mg na den.

Podle dalšího provedení se vynález týká farmaceutického prostředku ve formě tablety nebo kapsle obsahující terapeuticky účinné množství sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující (S)-oxybutynin, (S)-desethyloxybutynin, jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, které obsahují alespoň 90% hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 10% hmotn. nebo méně (R)-oxybutyninu nebo (R)-desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky přijatelné soli, a farmaceuticky přijatelný nosič. Tato tableta nebo kapsle může obsahovat od 0,5 do 100 mg, výhodně od 0,5 do 25 mg, (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a připraví se pomocí běžných způsobů dobře známých v oboru. Vynález se rovněž týká farmaceutického prostředku ve formě zařízení pro transdermální aplikaci. Transdermální aplikace se zlepší začleněním zesilovače permeace do zařízení pro transdermální aplikaci, například jak je to popsáno v mezinárodní PCT-přihláčce WO 92/20377.

Desethyloxybutynin, výhodně jeho jediný enantiomer, nejvýhodněji (S)-desethyloxybutynin, lze získat způsobem, při kterém se nejprve podrobí reakci methyl-a-cyklohexyl-a-hydroxyfenylacetát s 4-[N-ethyl-(4-methoxyfenyl)methylamino]-2-butin-l-olem za přítomnosti bezvodé báze za vzniku 4-[N-ethyl-(4-methoxyfenyl)methylamino]-2-butinyl-a-cyklohexylα-hydroxyfenylacetátu a tato látka se poté postupně podrobí reakci s chlorformiátem a methanolem za vzniku 4-(ethylamino)-2-butinyl-a-cyklohexyl-a-hydroxyfenylacetátu (desethyloxybutyninu). Tento způsob může dále zahrnovat reakci N-ethyl-4-methoxyfenylmethylaminu s 2-propin-l-olem a formaldehydem nebo ekvivalentem formaldehydu za přítomnosti měďné soli za vzniku 4-[N-ethyl-(4-methoxyfenyl)methylamino]-2-butin-l-olu nutného pro první reakční stupeň.

S-enantiomery oxybutyninu a desethyloxybutyninu lze získat rozštěpením intermediální mandlové kyseliny s následující esterifikací. Esterifíkace lze provádět jak popsali Kachur a kol. (viz výše) pro oxybutynin, nebo zlepšeným způsobem uvedeným níže ve schématu A pro (S)-desethyloxybutynin.

-3CZ 290093 B6

Schéma A

OMe /

Vt I (Me = methyl)

Grafická znázornění racemických, ambiskalemických a skalemických nebo enantiomemě čistých sloučenin, která jsou zde používána, jsou převzata z práce, kterou publikoval Maehr J. Chem. Ed. 62, 114-120 (1985). Pro označení absolutní konfigurace chirálního prvku jsou tedy používány plné a přerušované klíny (jako je tomu v případě vzorce I), a obrysy klínů a tečkované nebo to přerušované čáry (jako je tomu v případě vzorce III) označují enantiomemě čisté sloučeniny bez určení absolutní konfigurace.

Celkový způsob přípravy desethyloxybutyninu zahrnuje:

(a) reakci N-ethyl-4-methoxyfenylmethylaminu a 2-propin-l-olem a paraformaldehydem v inertním rozpouštědle za přítomnosti chloridu měďného, za vzniku-[N-ethyl-(4-methoxyfenyl)methylamino]-2-butin-l-olu (sloučeniny vzorce V)

-4CZ 290093 B6 (b) reakci jediného enantiomeru methyl-a-cyklohexyl-a-hydroxyfenylacetátu (sloučeniny IV) s 4-[N-ethyl-(4-methoxyfenyl)methylamino]-2-butin-l-olem (sloučeninou vzorce V) za přítomnosti katalytického množství methoxidu sodného, za vzniku jediného enantiomeru 4-[N-ethyl-(4-methoxyfenyl)methylamino]-2-butin-a-cyklohexyl-a-hydroxyfenylacetátu (sloučeniny vzorce VI), a (c) reakci 4-[N-ethyl-(4-methoxyfenyl)methylamino]-2-butinyl-a-cyklohexyl-oc-hydroxyfenylacetátu (sloučeniny vzorce VI) postupně s α-chlorethyl-chlorformiátem v dichlorethanu a poté methanolem, za vzniku jediného enantiomeru desethyloxybutyninu (sloučeniny vzorce VII).

Je zřejmé, že je tento způsob použitelný rovněž pro přípravu racemického desethyloxybutyninu z racemického α-cyklohexyl-a-hydroxyfenylacetátu. Paraformaldehyd se používá jako vhodný zdroj formaldehydu, ale lze jej nahradit libovolným zdrojem formaldehydu, jak je v oboru dobře známo. Podobně se kdealkylaci používá α-chlorethyl-chlorformiát, lze však použít i jiné chlorformiáty (například vinyl-chlorformiát).

Alternativně lze S-enantiomery oxybutyninu a desethylbutyninu získat rozštěpením racemického oxybutyninu nebo desthyloxybutyninu za použití běžných způsobů, jako je frakční kiystalizace diastereomemích solí s chirálními kyselinami. Lze použít rovněž další standardní postupy, které jsou odborníkovi známé, včetně jednoduché krystalizace a chromatografického zpracování na chirálním substrátu, aniž by však šlo o vyčerpávající výčet.

Velikost profylaktické nebo terapeutické dávky (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu při léčení akutního nebo chronického onemocnění se mění v závislosti na závažnosti a povaze stavu, který má být léčen, a způsobu podání. Dávka a případně rovněž frekvence dávek závisí také na věku, tělesné hmotnosti a reakcích konkrétního pacienta. Obecně se celková denní dávka (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu pro zde popsané stavy pohybuje v rozmezí od zhruba 1 mg do zhruba 100 mg v jediné dávce nebo v dělených dávkách, výhodně v dělených dávkách. Při léčení pacienta by terapie měla být zahájena nižší dávkou, například zhruba 0,25 mg až zhruba 25 mg, a poté by měla být dávka zvyšována až na zhruba 100 mg, v závislosti na pacientových globálních reakcích. Dále se doporučuje podávat pacientům ve věku nad 65 let a pacientům s narušenou funkcí ledvin nebo jater nejprve nízké dávky a upravit tyto dávky na základě individuálních reakcí (odpovědí) a hladin v krvi. V některých případech může být nutné použít dávky mimo výše uvedené rozmezí, jak je odborníkům zřejmé. Dále je ošetřujícímu lékaři jasné, jak a kdy přerušit, upravit nebo ukončit terapii v souvislosti s individuální pacientovou reakcí. Termíny „terapeuticky účinné množství“ a „množství dostačující k léčení inkontinence ale nedostačující k vyvolání nepříznivých účinků“ jsou zahrnuty ve výše popsaném dávkování a frekvenci dávek.

Pro aplikaci účinné dávky (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu pacientovi lze použít libovolný vhodný způsob podání. Například lze použít orální, rektální, parenterální (subkutánní, intramuskulámí, intravenózní) či transdermální podání, podání aerosolem a podobné formy podání. Kromě toho lze léčivo podat přímo do močového měchýře močovou trubicí, jak popsali v případě racemického oxybutyninu Massad a kol. (J. Urol. 148, 595-597 (1992)). Mezi dávkovači formy patří tablety, pastilky, disperze, suspenze, roztoky, kapsle, systémy pro transdermální aplikaci a podobně.

Farmaceutické prostředky podle vynálezu obsahujíc jako účinnou složku (S)-oxybutynin nebo (S)-desethyloxybutynin nebo jejich farmaceuticky přijatelnou sůl, a mohou rovněž obsahovat farmaceuticky přijatelný nosič, a popřípadě další terapeutické složky.

-5CZ 290093 B6

Termíny „farmaceuticky přijatelné soli“ nebo Jeho farmaceuticky přijatelná sůl“ označují soli připravené s farmaceuticky přijatelnými netoxyckými kyselinami. Mezi vhodné farmaceuticky přijatelné adiční soli sloučeniny podle vynálezu s kyselinami patří soli s kyselinou octovou, benzensulfonovou (besyláty), benzoovou, kafrsulfonovou, citrónovou, ethansulfonovou, filmařovou, glukonovou, glutamovou, bromvodíkovou, chlorovodíkovou, isethionovou (2-hydroxyethynsulfonovou), mléčnou, maleinovou, jablečnou, mandlovou, methansulfonovou, slizovou, dusičnou, pamovou, pantothenovou, fosforečnou, jantarovou, sírovou, vinnou, p-toluensulfonovou a podobně. Zejména užitečný je hydrochlorid, který byl solí používanou v níže popsaných testech.

Mezi prostředky podle vynálezu patří suspenze, roztoky, elixíry nebo pevné dávkovači formy.

V případě pevných přípravků pro orální podání (jako jsou prášky, kapsle a tablety) jsou vhodné nosiče jako jsou škroby, cukry a mikrokrystalická celulóza, ředidla, granulační činidla, maziva, pojidla, desintegrační činidla a podobně. Pevné přípravky pro orální podání jsou výhodnější než kapalné přípravky pro orální podání.

V důsledku snadnosti jejich aplikace představují tablety a kapsle jedny z nej výhodnějších jednotkových dávkovačích forem pro orální podání, a používají se pro ně pevné farmaceutické nosiče. Pokud je to žádoucí, lze tablety potahovat pomocí standardních postupů za použití nebo za nepoužití vody.

Kromě běžných dávkovačích forem, které jsou popsány výše, lze sloučeniny podle vynálezu podávat rovněž pomocí pomůcek a aplikačních zařízení s kontrolovatelným uvolňováním účinné látky, jako jsou zařízení popsaná v patentech US 3 845 770, 3 916 899, 3 536 809, 3 598 123 a 4 008 719, a v přihlášce PCT č. WO 92/20377.

Farmaceutickými prostředky podle vynálezu vhodnými pro orální podání mohou být oddělené jednotkové dávkovači formy, jako jsou kapsle, tobolky nebo tablety, z nichž každá obsahuje předem určené množství účinné látky, prášky nebo granule, nebo roztoky nebo suspenze ve vodné tekutině či v bezvodé tekutině, emulze typu olej ve vodě nebo tekuté emulze typu voda v oleji. Tyto prostředky lze připravit libovolným farmaceutickým postupem, přičemž všechny tyto postupy zahrnují stupeň uvedení účinné látky do styku s nosičem, který tvoří jednu nebo více nutných složek. Obecně se tyto prostředky připraví rovnoměrným a důkladným promícháním účinné látky s kapalnými nosiči nebo jemně rozmělněnými pevnými nosiči nebo oběma těmito typy nosičů a poté se, pokud je to nutné, tento produkt vytvaruje do požadovaného tvaru, stejně jako je to známo v případě racemické směsi účinné látky.

Tabletu lze například připravit stlačováním nebo lisováním, popřípadě s jednou nebo více vedlejšími složkami. Stlačované tablety lze připravit stlačením účinné látky ve volně tekoucí formě, jako ve formě prášku nebo granulí, popřípadě ve směsi s pojivém, mazivem, inertním ředidlem, povrchově aktivním činidlem nebo dispergátorem ve vhodném stroji. Lisované tablety lze připravit lisováním směsi práškové sloučeniny navlhčené inertním kapalným ředidlem ve vhodném stroji. Všechny výše uvedené postupy jsou odborníkům ve farmaceutickém oboru dobře známé. Každá tableta může obsahovat od zhruba 0,5 mg do zhruba 25 mg účinné látky.

-6CZ 290093 B6

Příklady provedení vynálezu

Příklad 1

Jednotková dávkovači forma pro orální podání

Tablety:

složka	na tabletu	na dávku 10 000 tablet
(S)-oxybutynin nebo (S)-desethyloxybutynin	5 mg	50 g
mikrokrystalická celulóza	30 mg	300 g
laktóza	70 mg	700 g
stearát vápenatý	2 mg	20 g
modré barvivo FD&C č. 1	0,03 mg	300 mg

(S)-oxybutynin nebo (S)-desethyloxybutynin se míchá s laktózou a celulózou, až se vytvoří jednolitá směs. Přidá se barvivo a směs se dále míchá. Nakonec se vmíchá stearát vápenatý a z výsledné směsi se vytlačí tablety za použití sedmimilimetrového mělkého konkávního lisovníku. Tablety obsahující jiné množství účinné látky lze připravit změnou poměru účinné látky k nosným a pomocným látkám nebo změnou konečné hmotnosti tablety.

Překvapivou užitečnost S-enantiomeru jak oxybutyninu tak desethyloxybutyninu demonstrují následující testy.

Enantiomery oxybutyninu

Vazba (R)- a (S)-oxybutyninu na subtypy M_b M₂, M₃ a M₄ lidského muskarinového řeceptoru

Materiály a metody

Experimenty byly prováděny na membránách připravených z buněk SF9 infikovaných baculovirem tak, že exprimovaly rekombinantní subtypy M_b M₂, M₃ a Mi lidského muskarinového řeceptoru.

Testy vazby

Tabulka 1

receptor	radioaktivní ligand	koncentrace	nespecifická vazba	inkubace	referenční sloučenina
M_1h	[³H]-pirenzepin	2nM	atropin (1 μΜ)	60 minut 27 °C	pirenzepin
M_2h	[³H]-AF-DX 384	2nM	atropin (1 μΜ)	60 minut 27 °C	methoktramin
m_3H	[³H]-4-DAMP	0,8 nM	atropin (1 μΜ)	60 minut 27 °C	4-DAMP
Μ,η	[³hh~damp	0,3 nM	atropin (1 μΜ)	60 minut 27 °C	4-DAMP

Po inkubaci se vzorky rychle zfiltrují ve vakuu přes filtry ze skleněných vláken GF/B (Whatman) a promyjí se ledově chladným pufrem za použití zařízení pro izolaci buněk (Brandel). Navázaná radioaktivita se stanoví pomocí přístroje pro měření scintilace v kapalině (LS 6000, Beckman) za použití prostředí pro měření scintilace v kapalině (liquid scitilation cocktail formula 99, DuPont NEN).

Experimentální protokol

Sloučeniny byly testovány na každém receptorů v deseti koncentracích se dvěma opakováními, pro získání kompetičních křivek. V každém experimentu byla současně testována referenční sloučenina pro zkoumaný receptor v 8 koncentračních se dvěma opakováními, pro získání kompetiční křivky umožňující vyhodnocení experimentu.

Analýza a vyjádření výsledků

Specifická vazba radioaktivního ligandu na každý receptor byla definována jako rozdíl mezi celkovou vazbou a nespecifickou vazbou stanovenou za přítomnosti nadbytku neoznačeného ligandu. Hodnoty IC₅o (koncentrace nutné k inhibici 50 % specifické vazby) byly stanoveny nelineární regresní analýzou kompetičních křivek. Tyto parametry byly získány za použití softwaru Sigmaplot. Hodnoty IC₅₀ pro R- a S-oxybutynin jsou uvedeny v tabulce 2.

Tabulka 2

Vazba (R)-oxybutyninu (R-OXY) a (S)-oxybutyninu (S-OXY) na subtypy až M4 lidského muskarinového receptorů

receptor	IC₅₀ pro R-OXY (nM)	IC50 pro S-OXY (nM)	IC50 pro referenční sloučeninu (nM)
Mi	0,99	47,6	pirenzepin; 11,9
m₂	9,9	178	methoktramin; 14,6
m₃	1,8	149	4-DAMP; 1,6
m₄	1,2	100	4-DAMP; 0,87

Tyto výsledky svědčí o tom, že (S)-oxybutynin vykazuje menší afinitu v subtypům muskarinového receptorů než (R)-oxybutynin.

Vazba (R)- a (S)-oxybutyninu na vápníkové kanály

Materiály a metody

Testy vazby

Testy vazby byly provedeny za použití následujících metod:

Tabulka 3

receptory membrány	referenční sloučeniny	lineární reference
vápníkový kanál (T+L, z mozkové kůry krys diltiazemové místo) vápníkový kanál (T+L, z mozkové kůry krys verapamilové místo)	diltiazem D600	Schoemaker a Langer (1985) Reynolds a kol. (1986)

Experimentální podmínky byly následující:

-8CZ 290093 B6

Tabulka 4

receptory	ligandy	koncentrace	nespecifická vazba	inkubace
vápníkový kanál (T+L,	[³H]-diltiazem	5nM	diltiazem (10 μΜ)	120 min
diltiazemové místo)				25 °C
vápníkový kanál (T+L,	[³H]-D 888	0,5 nM	D600(10pM)	60 min
verapamilové místo)				22 °C

Po inkubaci se vzorky rychle zfiltrují ve vakuu přes filtry ze skleněných vláken GF/B nebo GF/C (Whatman) a promyjí se ledově chladným pufrem za použití zařízení pro izolaci buněk (Brandel). Navázaná radioaktivita se stanoví pomocí přístroje pro měření scintilace v kapalině (LS 6000, Beckman) za použití prostředí pro měření scintilace v kapalině (liquid scintilation cocktail formula 989, DuPont NEN).

Experimentální protokoly

Sloučeniny byly testovány na každém receptoru v deseti v koncentraci 10~⁵ M se dvěma opakováními. V každém experimentu byla současně testována referenční sloučenina pro zkoumaný receptor v 8 koncentracích se dvěma opakováními, pro získání kompetiční křivky umožňující vyhodnocení experimentu.

Analýza a vyjádření výsledků

Specifická vazba radioaktivního ligandu na každý receptor byla definována jako rozdíl mezi celkovou vazbou a nespecifickou vazbou stanovenou za přítomnosti nadbytku neoznačeného ligandu. Průměrné hodnoty, vyjádřené jako procento inhibice specifické vazby, jsou uvedeny v tabulce 5. Hodnoty IC50 (koncentrace nutné k inhibici 50 % specifické vazby) byly stanoveny nelineární regresní analýzou jejich kompetičních křivek. Tyto parametry byly získány za použití softwaru Sigmaplot.

Tabulka 5

Vazba (R)-oxybutyninu (R-OXY) a (S)-oxybutyninu (S-OXY) na vápníkové kanály [inhibice (v %) vazby diltiazemu a verapamilu na receptory vápníkových kanálů]

receptor	R-OXY (10’⁵ M)	S-OXY (10“⁵ M)	IC50 pro referenční sloučeninu (nM)
vápníkový kanál	86	59	diltiazem; 55,8
(diltiazem)
vápníkový kanál	86	68	D 600; 36,4
(verapamil)

Tyto výsledky svědčí o tom, že (S)-oxybutynin vykazuje podobnou účinnost při blokování vstupu vápníku jako (R)-oxybutynin.

Enantiomery desethyloxybutyninu

Hlavním metabolitem racemického oxybutyninu je RS-desethyloxybutynin (DEO). R- nebo S-enantiomer desethyloxybutyninu nebyly popsány a blokující účinky na vstup vápníku a antispazmotické účinky jednotlivých enantiomerů, R-DEO a S-DEO, byl do provedení těchto testů neznámý. Nyní byly tyto enantiomery syntetizovány a byly studovány jejich antimuskarinové účinky, spazmolytické účinky a blokující účinky na vstup vápníku v modelu vazby na receptor a funkce močového měchýře. Bylo zjištěno, že každý enantiomer tohoto

-9CZ 290093 B6 metabolitu si uchovává relativní farmakologický profil enantiomeru oxybutyninu, ze kterého pochází.

Vazba na subtypy muskarinového receptorů

Procento inhibice vazby specifických radioaktivních ligandů vyvolané třemi koncentracemi každé sloučeniny (R-, S- a RS-desethyloxybutyninu) bylo testováno na klonovaných subtypech M] až M4 lidského muskarinového receptorů, jak je popsáno výše pro enantiomery oxybutyninu. V tabulkách 6 a 7 níže je uvedeno procento inhibice každého subtypu. Kromě toho byly pro subtypy M] až M₂ lidského receptorů stanoveny hodnoty IC₅₀, které jsou uvedeny v tabulce 6.

Tabulka 6

	Mm	M_2H
10'⁹M	10'⁷M	10'⁵M	IC50 (nM)	10'⁹M 10'⁷M	10’⁵M	IC50 (nM)
R-DEO	63	100	100	1,2	21 97	102	14,7
S-DEO	—	82	101	25,4	36	101	177
RS-DEO	43	100	100	1,8	94	99	7,0

Tabulka 7

	M_3h	M_4H
10’^yM	10’⁷M	10'⁵M	10’^yM	10⁷M	10ⁱM
R-DEO	58	100	100	58	100	99
S-DEO	—	63	99	—	43	99
RS-DEO	36	99	101	34	99	95

Tyto výsledky svědčí o tom, že (S)-desethyloxybutynin vykazuje menší afinitu ksubtypům muskarinového receptorů než (R)-desethyloxybutynin nebo racemický desethyloxybutynin.

Vazba na vápníkové kanály

Procento inhibice specifické vazby radioaktivního ligandu vyvolané každou sloučeninou (R-, Sa RS-desethyloxybutyninem) bylo testováno na diltiazemovém a verapamilovém místě vápníkového kanálu L-typu. Výsledky jsou uvedeny v tabulce 8.

Tabulka 8

receptor	R-DEO (10'⁵ M)	S-DEO (10'⁵ M)	RS-DEO (10’⁵ M)
vápníkový kanál (diltiazem)	86	72	88
vápníkový kanál (verapamil)	96	76	89

Tyto výsledky svědčí o tom, že (S)-desethyloxybutynin vykazuje podobnou účinnost při blokování vstupu vápníku jako (R)-desethyloxybutynin a racemický desethyloxybutynin.

Funkční charakterizace antimuskarinové a antispazmotické účinnosti

Účinky R-, S- a RS-oxybutyninu (OXY) a R- S- a RS-desethyloxybutyninu (DEO) byly zkoumány na modelu funkce močového měchýře in vitro. Jak je popsáno níže, byly izolované pásy hladkého svalu močového měchýře morčete umístěny do tkáňové lázně a byly vyvolány

-10CZ 290093 B6 jejich kontrakce buď muskarinovým agonistou karbacholem, nebo zvyšujícími se vnějšími koncentracemi draslíku.

Materiály a metody

Pásy močového měchýře: Testy byly prováděny za použití podobných postupů jako popsali Kachur a kol., 1988 a Noronha-Blob a Kachur, 1991. Z močového měchýře samců morčat (Hartley) o hmotnosti 400 až 600 g (Elm Hill Breeding Laboratories, Chelmsford, MA, USA) byly vyjmuty pásy tkáně o délce přibližně 10 mm a šířce přibližně 1,5 mm. Tyto pásy tkáně byly zavěšeny do okysličovaného pufru, který měl následující složení: 133mM chloridu sodného, 4,7mM chloridu draselného, 2,5mM chloridu vápenatého, 0,6mM síranu hořečnatého, l,3mM dihydrogenfosforečnanu sodného, 16,3mM hydrogenuhličitanu sodného a 7,7mM glukózy. Teplota byla udržována na hodnotě 37,5 °C. Kontrakce byly zaznamenávány izometrickými transduktory (model FT-10) a inkoustovým polygrafem (model 7) (Astro-Med, lne., Grass Instrument Div., West Warwick, RI, USA). Na všech pásech tkáně bylo po celou dobu udržováno klidové napětí 0,5 g.

V každém pokusu bylo z jednoho močového měchýře odebráno až sedm pásů, tyto pásy byly zavěšeny do individuálních tkáňových komor a nechala se ustavovat rovnováha s roztokem lázně po dobu jedné hodiny před provedením experimentu.

Karbacholem vyvolané kontrakce: Jedna série pokusů byla zaměřena na anticholinergní účinky oxybutyninu. V těchto pokusech byly pro zhodnocení životaschopnosti každého pásu tkáně a pro referenční účely zaznamenány nejprve kontrakce každého pásu tkáně, ke kterým došlo v odpovědi na vystavení působení tkáňového média, ve kterém byl chlorid sodný nahrazen chloridem draselným, takže bylo dosaženo koncentrace 137,7 mM chloridu draselného v médiu. Poté byly pásy vráceny do standardního média, a pak vystaveny progresivně se zvyšujícím koncentracím karbacholu, s odděleným vystavením každé koncentraci pouze do doby, kdy byla zaznamenána maximální odpověď. Poté byl jeden pás ponechán neošetřéný nebo/a byl jeden pás vystaven působení 17mM ethanolu, přičemž tento pásy (nebo tyto pásy) sloužily jako kontrolní tkáně. Každý ze zbývajících pásů byl vystaven na dobu jedné hodiny působení jedné koncentrace antagonisty. Ethanolové kontroly byly použity v případech, kdy z důvodů špatné rozpustnosti bylo nutné připravovat zásobní roztoky testovaných látek v ethanolu, v důsledku čehož byla v tkáňové lázni efektivní koncentrace 17mM ethanolu. Nakonec byly podruhé zaznamenávány odpovědi na zvyšující se koncentrace karbacholu po působení 137,7mM chloridu draselného.

Draslíkem vyvolané koncentrace: Druhá série pokusů byla zaměřena na spazmolytické působení studovaných látek. Kontrakce byly zaznamenávány jako odpověď na postupně se zvyšující koncentrace draslíku v médiu.

Analýzy údajů: Pro určení, zda antagonisté snižovali maximální odpověď na agonisty, bylo maximální napětí dosažené každým pásem během druhé série stanovování vyjádřeno jako procento maximálního napětí dosaženého během první série stanovování účinku koncentrací. Poté byly výsledné údaje pro každého antagonistu analyzovány pokud jde o odlišnosti související s ošetřením pomocí jednocestné analýzy odchylek (ANOVA). Jelikož byla u každého pásu močového měchýře studována poiuze jedna koncentrace antagonisty, byly v modifikované formě použity postupy, které popsali Amlakshana a Schild (1959), pro stanovení pA2 a sklonu Schildovy regrese. Nejprve byly pro každý pás z druhé série údajů účinku koncentrací odhadnuty koncentrace agonisty vyvolávající polovinu maximální odpovědi (EC50). Hodnoty EC50 byly získány z lineárních regresních přímek vytvořených pro logaritmus koncentrace léčiva a odpovědi vymezující polovinu maximální úrovně odpovědi, pro každý pás ošetřený léčivem byl vypočítán „koncentrační poměr“ (KM) jako poměr EC₅₀ ošetřené tkáně k EC₅o neošetřené tkáně. Pro každý pokus, kde dva pásy nebo více pásů bylo vystaveno působení stejné chemikálie, ale v různých koncetracích, byl vynesen logaritmus tohoto poměru bez jedné [tj. log(KM-l)] proti logaritmu koncentrace antagonisty, jehož působení byl pás vystaven, čímž byly získány

-11 CZ 290093 B6 „Schildovy grafy“. Byla provedena regresní analýzy vztahu log(KM-l) k logaritmu koncentrace antagonisty, pro stanovení pA2 a sklonu regresní přímky. Nakonec byly pokusy rozděleny do skupin podle použité chemikálie a byl vypočítán průměr ± standardní odchylka pA2 a sklonu regresní přímky. Za použití standardních metod byly stanoveny hranice 95 % spolehlivosti pro sklon regresní přímky na základě jeho standardní odchylky. V případě pokusů, ve kterých byl vystaven působení dané chemikálie pouze jeden pás, byla vypočítána hodnota pKD jako (koncentrace antagonisty)/(KM-l) a záporný logaritmus KD byl poté přidán k hodnotám pA2, čímž byl získán rozšířený soubor pA2.

Výsledky

Účinky racemického oxybutyninu (OXY) a desethyloxybutyninu (DEO) a jejich odpovídajících enantiomerů na karbacholem vyvolané kontrakce jsou shrnuty níže v tabulce 9. Uvedené hodnoty jsou shrnutím Schildových analýz. Jsou uvedeny hodnoty pA2 (průměr ± standardní odchylka) a sklon regresní přímky (průměr ± standardní odchylka).

Tabulka 9

antagonista	počet pokusů	pA2	sklon regresní přímky
R-OXY	4	8,80 ± 0,27	1,28 ±0,26
S-OXY	4	7,09 ±0,13	1,13 ±0,17
RS-OXY	5	8,81 ± 0,29	1,34 ±0,15
R-DEO	4	9,04 ± 0,32	1,16 ± 0,11
S-DEO	4	7,31 ±0,35	0,87 ±0,11
RS-DEO	4	8,55 ± 0,32	1,35 ±0,25

Tyto výsledky svědčí o tom, že jak S-oxybutynin tak S-desethyloxybutynin jsou méně účinnými antagonisty muskarinových receptorů močového měchýře než je R- a racemický oxybutynin a R- a racemický desethyloxybutynin.

Účinky racemického oxybutyninu a jeho enantiomerů na draslíkem vyvolanou kontrakci jsou shrnuty níže v tabulce 10. (Uvedené hodnoty jsou vypočítány: velikost kontrakce vyvolaná draselným kationtem v koncentraci 137,7 mM po 60 minutách vystavení působení dané sloučeniny děleno velikostí kontrakce vyvolané před vystavením účinkům léčiva.)

Tabulka 10

antagonista	průměrné % při srovnání s kontrakcí před vystavením účinkům léčiva ± standardní odchylka (n = 3)
R-OXY S-OXY RS-OXY R-DEO S-DEO RS-DEO	32 ± 8* 26 ±9* 20 ±1* 36 ±5* 42 ±5* 47 ±8*

Legenda k tabulce 10:

* významná odlišnost od odpovídající hodnoty pro neošetřené tkáně (p <0,01)

Tyto výsledky svědčí o tom, že oxybutynin a jeho enantiomery a desethyloxybutynin a jeho enantiomery spazmolyticky působí na hladký sval močového měchýře stejně účinně.

-12CZ 290093 B6

Závěry

Zatímco je dobře známo, že normální vyprazdňování močového měchýře je zprostředkováno cholinergními mechanismy, zdá se, že nestabilita močového měchýře pozorovaná u pacientů trpících inkontinencí souvisí s necholinergními kontrakcemi močového měchýře. Andersson a kol. (Neurourol Urodvn 5. 579-586 (1986)) prokázali na zvířatech, že sval detrusor rezistentní vůči atropinu je vysoce citlivý na antagonosty vápníku.

Test vazebných afinit (R)- a (S)-oxybutyninu na receptorová místa pro látky blokující vápníkový kanál, diltiazem a verapamil, popsaný výše, umožňuje vyslovit závěr, že (S)-oxybutynin a (S)-desethyloxybutynin vykazují terapeutické účinky na močení, které nelze ovládat vůlí, zatímco narozdíl od R-izomerů a racemátů vykazují velmi malý účinek na normální mechanismus vyprazdňování močového měchýře. Obě tyto látky rovněž vykazují ve srovnání s odpovídajícím R-izomerem a racemátem podstatně snížené anticholinergní vedlejší účinky. Zejména významné je vyhnutí se kardiovaskulárním vedlejším účinkům, ke kterým dochází v důsledku anticholinergního působení racemického oxybutyninu. Závěr zní, že (S)-oxybutynin a (S)-desethyloxybutynin jsou účinnými léčivy pro léčení urinámí inkontinence u člověka, s velmi sníženými vedlejšími účinky ve srovnání s racemáty nebo čistými R-enantiomery.

Příklady přípravy

Methyl-(R)-a-cyklohexyl-a-hydroxyfenylacetát (sloučenina IV)

Ke směsi 12,2 g (52,1 mmol) (R)-a-cyklohexyl-a-hydroxyfenyloctové kyseliny (sloučeniny III) a 10,8 g (78,2 mmol) uhličitanu draselného ve 100 ml acetonu se za chlazení na teplotu 0 °C v ledové lázni po kapkách přidá 13,0 ml (208 mmol) methyljodidu. Po přidání methyljodidu (přidávání trvá zhruba 1 hodinu) se reakční směs míchá přes noc při teplotě místnosti. Poté se směs zfiltruje přes vrstvu křemeliny a dvakrát se promyje acetonem. Filtrát se zahustí, čímž se získá bílá suspenze, která se naředí vodou a extrahuje heptanem. Smíchané extrakty se promyjí vodou a roztokem chloridu sodného, vysuší se a zahustí, čímž se získá 11,9 g produktu (R)-IV ve formě bílé pevné látky. Výtěžek činí 92 %.

Methyl-(S)-a-cyklohexyl-a-hydroxyfenylacetát (sloučenina IV)

Stejným postupem jako je popsán výše se z 10,6 g (45,3 mmol) sloučeniny (S)-IH s výtěžkem 100 % připraví 11,2 g sloučeniny (S)-IV ve formě bílé pevné látky.

4-[N-ethyl-(4-methoxyfenyl)methylamino]-2-butinyl-(R)-a-cyklohexyl-a-hydroxyfenylacetát (sloučenina VI)

K roztoku 11,9 g (47,7 mmol) sloučeniny (R)-TV a 9,30 g (39,9 mmol) 4-[N-ethyl-(4-methoxyfenyl)methylamino]-2-butin-l-olu (sloučeniny V) ve 120 ml toluenu se přidá 0,222 g (4,11 mmol) methoxidu sodného. Reakční směs se míchá za varu pod zpěněným chladičem po dobu 5 hodin a pomocí Dean-Starkovy aparatury se odebere celkem 6 ml rozpouštědla. Reakční směs se ochladí na teplotu místnosti, naředí se ethylacetátem, promyje se vodou a roztokem chloridu sodného, vysuší se a zahustí. Zbytek se chromatograficky zpracuje na silikagelu za použití 1 %, 2,5 % a poté 5 % methanolu v dichlormethanu jako elučního činidla, čímž se získá 14,1 g produktu (R)-VI ve formě oleje. Výtěžek činí 79 %.

-13CZ 290093 B6

4-[N-ethyl-(4-methoxyfenyl)methylamino]-2-butinyl-(S)-a-cyklohexyl-a-hydroxyfenylacetát (sloučenina VI)

Stejným postupem jako je popsán výše se z 4,07 g (16,4 mmol) sloučeniny (S)-IV a 4,24 g (18,2 mmol) sloučeniny V s výtěžkem 58 % připraví 4,24 g sloučeniny (S)-VI ve formě oleje.

Racemický 4-[N-ethyl-(4-methoxyfenyl)methylamino]-2-butinyl-<x-cyklohexyl-a-hydroxyfenylacetát

Stejným postupem jako je popsán výše, se z 2,98 g (12,0 mmol) racemické sloučeniny IV a 2,48 g (10,6 mmol) sloučeniny V s výtěžkem 43 % připraví 2,05 g racemického prekurzoru desethyloxybutyninu ve formě oleje.

Hydrochlorid 4-(ethylamino)-2-butinyl-(R)-a-cyklohexyl-a-hydroxyfenylacetátu (sloučenina VII-HC1)

Roztok 14,0 g (31,2 mmol) sloučeniny (R)-VI a 4,0 ml (37,4 mmol) α-chlorformiátu v 1,2—dichlorethanu se míchá za varu pod zpětným chladičem po dobu 1 hodiny. Po ochlazení se reakční směs zahustí a ke zbytku se přidá 200 ml methanolu. reakční směs se míchá za varu pod zpětným chladičem po dobu 20 minut a poté se ochladí na teplotu místnosti. Směs se zahustí a zbytek se chromatografícky zpracuje na silikagelu za použití 1 % a poté 50 % methanolu v dichlormethanu jako elučního činidla, a pak se trituruje etherem, čímž se získá 8,93 g produktu (R)-VII-HC1 ve formě světle hnědé pevné látky. Výtěžek činí 87 %. Tato světle hnědá pevná látka se dále vyčistí překrystalováním ze směsi ethanolu a diethyletheru a postupným zpracováním ze směsi ethanolu a diethyletheru a postupným zpracováním 10 % vodným uhličitanem draselným a ethylacetátem, aktivním uhlím a IN roztokem kyseliny chlorovodíkové v etheru, čímž se získá 6,44 g (R) -DEO-HC1 ve formě špinavě bílé pevné látky.

Hydrochlorid 4-(ethylamino)-2-butinyl-(S)-a-cyklohexyl-a-hydroxyfenylacetátu (sloučenina VII-HC1)

Stejným postupem jako je popsán výše se z 11,4 g (25,4 mmol) sloučeniny (S)-VI s výtěžkem 57 % připraví 5,27 g sloučeniny (S)-DEO-HC1 ve formě špinavě bílé pevné látky.

Racemický hydrochlorid 4-(ethylamino)-2-butinyl-a-cyklohexyl-a-hydroxyfenylacetátu

Stejným postupem jako je popsán výše, se z 2,28 g (5,08 mmol) (±)-prekurzoru připraví 0,63 g sloučeniny (±)-DEO-HCl ve formě špinavě bílé pevné látky.

(S) -oxybutynin lze připravit stejným způsobem, s tím, že se chráněný meziprodukt V nahradí 4-(diethy lamino)-2-butin-1-olem.

4-[N-ethyl-(4-methoxyfenyl)methylamino]-2-butin-l-ol (sloučenina V), používaný jako meziprodukt, se syntetizuje následovně.

N-ethyl-4-methoxyfenylmethylamin

Ke směsi 15,6 g (115 mmol) anisaldehydu a 87 ml 2,0M ethylaminu v tetrahydrofuranu (174 mmol) v 4,50 ml 1,2-dichlorethanu se v atmosféře dusíku přidá 10,0 ml (174 mmol) ledové kyseliny octové. Reakční směs se míchá při teplotě místnosti po dobu 30 minut a poté se ochladí v ledové lázni na teplotu 0 °C. Po částech se přidá 36,9 g (174 mmol) NaBH(O-acetyl)₃ a reakční směs se míchá přes noc při teplotě místnosti. Poté se směs zahustí a zbytek se naředí bazickým roztokem (připraveným rozpouštěním 10 g hydroxidu sodného ve 100 ml vody), tak. že je roztok slabě bázický. Tato vodná vrstva se extrahuje etherem. Smíchané extrakty se promyjí vodou

-14CZ 290093 B6 a roztokem chloridu sodného, vysuší se a zahustí. Zbytek se chromatograficky zpracuje na silikagelu za použití 5 % methanolu v dichlormethanu a poté 50 % methanolu v dichlormethanu, obsahujícím 4 % triethylaminu, jako elučního činidla, čímž se získá 11,2 g produktu ve formě oleje. Výtěžek činí 59 %.

4-[N-ethyl-(4-methoxyfenyl)methylamino]-2-butin-l-ol (sloučenina V)

Směs 13,3 g (80,6 mmol) N-ethyl-4-methoxyfenylmethylaminu, 3,63 g paraformaldehydu, 6,33 g (113 mmol) propargylalkoholu a 0,311 g chloridu měďného ve 350 ml 1,4-dioxanu se míchá za varu pod zpětným chladičem po dobu 30 minut. Reakční směs se ochladí na teplotu místnosti a zahustí se. Zbytek se naředí 200 ml 50 % hydroxidu amonného a extrahuje se ethylacetátem. Smíchané extrakty se promyjí vodou a roztokem chloridu sodného, vysuší se a zahustí. Zbytek se chromatograficky zpracuje na silikagelu za použití 2,5 % methanolu v dichlormethanu a poté 5 % methanolu v dichlormethanu jako elučního činidla, čímž se získá 15,1 g produktu V ve formě oleje. Výtěžek činí 81 %.

PATENTOVÉ NÁROKY

Claims

1. Použití sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující (S)-oxybutynin, (S)-desethyloxybutynin, jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, které obsahují alespoň 90% hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 10% hmotn. nebo méně (R)-oxybutyninu nebo (R)-desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky přijatelné soli, pro přípravu léčiva k léčení urinámí inkontinence.

2. Použití (S)-oxybutyninu, nebo jeho směsi s (R}-oxybutyninu, která obsahuje alespoň 90 % hmotn. (S)-oxybutyninu a 10 % hmotn. nebo méně (R)-oxybutyninu, nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli, pro přípravu léčiva k léčení urinámí inkontinence.

3. Použití (S)-desethyloxybutyninu, nebo jeho směsi s (R)-desethyloxybutyninem, která obsahuje alespoň 90 % hmotn. (S)-desethyloxybutyninu a 10 % hmotn. nebo méně (R)-desethyloxybutyninu, nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli, pro přípravu léčiva k léčení urinámí inkontinence.

4. Použití sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující (S)-oxybutynin, (S)-desethyloxybutynin, jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, které obsahují alespoň 90% hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 10% hmotn. nebo méně (R)-oxybutyninu nebo (R)-desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky přijatelné soli, pro přípravu léčiva k léčení urinámí inkontinence pomocí podání inhalací nebo parenterálního, transdermálního, rektálního nebo orálního podání.

5. Použití sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující (S)-oxybutynin, (S)-desethyloxybutynin, jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, které obsahují alespoň 90 % hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 10% hmotn. nebo méně (R}-oxybutyninu nebo (R)-desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky přijatelné soli, pro přípravu léčiva k léčení urinámí inkontinence pomocí orálního podání.

6. Použití sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující (S)-oxybutynin, (S)-desethyloxybutynin, jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, které obsahují alespoň 90% hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 10% hmotn. nebo méně (R)-oxybutyninu nebo (R)-desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky přijatelné soli, pro přípravu léčiva k léčení urinámí inkontinence pomocí transdermálního podání.

-15CZ 290093 B6

7. Farmaceutický prostředek ve formě tablety nebo kapsle, vyznačující se tím, že obsahuje terapeuticky účinné množství sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující (S)-oxybutynin, (Sj-desethyloxybutynin, jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, které obsahují alespoň 90 % hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 10 % hmotn. nebo méně (R) -oxybutyninu nebo (R)-desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky přijatelné soli, a farmaceuticky přijatelný nosič.

8. Farmaceutický prostředek podle nároku 7, vyznačující se tím, že obsahuje od 0,5 do 100 mg (S)-oxybutyninu.

9. Farmaceutický prostředek podle nároku 7, vyznačující se tím, že obsahuje od 0,5 do 100 mg (S)-desethyloxybutyninu.

10. Farmaceutický prostředek ve formě zařízení pro transdermální aplikaci, vyznačující se tí m , že obsahuje terapeuticky účinné množství sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující (S) -oxybutynin, (S)-desethyloxybutynin, jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, které obsahují alespoň 90% hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 10% hmotn. nebo méně (R)-oxybutyninu nebo (R)-desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky přijatelné soli, a farmaceuticky přijatelný nosič.

11. Farmaceutický prostředek podle nároku 10, vyznačující se tím, že uvedený farmaceuticky přijatelný nosič zahrnuje zesilovač permeace.

12. Použití sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující (S)-oxybutynin, (S)-desethyloxybutynin, jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, které obsahují alespoň 99% hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 1 % hmotn. nebo méně (R)-oxybutyninu nebo (R)-desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky přijatelné soli, pro přípravu léčiva k léčení urinámí inkontinence.

13. Použití (S)-oxybutyninu, nebo jeho směsi s (R)-oxybutyninem, která obsahuje alespoň 99 % hmotn. (S)-oxybutynmu a 1 % hmotn. nebo méně (R)-oxybutyninu, nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli, pro přípravu léčiva k léčení urinámí inkontinence.

14. Použití (S)-desethyloxybutyninu, nebo jeho směsi s (R)-desethyloxybutyninem, která obsahuje alespoň 99 % hmotn. (S)-desethyloxybutyninu a 1 % hmotn. nebo méně (R)-desethyloxybutyninu, nebo jejich farmaceuticky přijatelné soli, pro přípravu léčiva k léčení urinámí inkontinence.

15. Použití sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující (S)-oxybutynin, (S)-desethyloxybutynin, jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, které obsahují alespoň 99% hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 1 % hmotn. nebo méně (R)-oxybutyninu nebo (R)-desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky přijatelné soli, pro přípravu léčiva k léčení urinámí inkontinence pomocí podání inhalací nebo parenterálního, transdermálního, rektálního nebo orálního podání.

16. Použití sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující (S)-oxybutynin, (S)-desethyloxybutynin, jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, které obsahují alespoň 99 % hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 1 % hmotn. nebo méně (R)-oxybutyninu nebo (R)-desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky přijatelné soli, pro přípravu léčiva k léčení urinámí inkontinence pomocí orálního podání.

17. Použití sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující (S)-oxybutynin, (S)-desethyloxybutynin, jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, které obsahují alespoň 99% hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 1 % hmotn. nebo méně (R)-oxybutyninu nebo

-16CZ 290093 B6 (R) -desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky přijatelné soli, pro přípravu léčiva k léčení urinámí inkontinence pomocí transdermálního podání.

18. Farmaceutický prostředek podle nároku 7, vyznačující se tím, že obsahuje terapeuticky účinné množství sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující (S)-oxybutynin, (S) -desethyloxybutynin, jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, které obsahují alespoň 99 % hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 1 % hmotn. nebo méně (R)-oxybutyninu nebo (R)-desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky přijatelné soli, a farmaceuticky přijatelný nosič.

19. Farmaceutický prostředek podle nároku 18, vyznačující se tím, že obsahuje od 0,5 do 100 mg (S)-oxybutyninu.

20. Farmaceutický prostředek podle nároku 18, vyznačující se tím, že obsahuje od 0,5 do 100 mg (Sý-desethyloxybutyninu.

21. Farmaceutický prostředek podle nároku 10, vyznačující se tím, že obsahuje terapeuticky účinné množství sloučeniny vybrané ze skupiny zahrnující (Sý-oxybutynin, (S)-desethyloxybutynin, jejich směsi s odpovídajícím R-enantiomerem, které obsahují alespoň 99 % hmotn. (S)-oxybutyninu nebo (S)-desethyloxybutyninu a 1 % hmotn. nebo méně (R)-oxybutyninu nebo (R)-desethyloxybutyninu, a jejich farmaceuticky přijatelné soli, a farmaceuticky přijatelný nosič.

22. Farmaceutický prostředek podle nároku 21, vyznačující se tím, že uvedený farmaceuticky přijatelný nosič zahrnuje zesilovač permeace.