[go: up one dir, main page]
More Web Proxy on the site http://driver.im/Přeskočit na obsah

Jiřina Steimarová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiřina Steimarová
Jiřina Steimarová (uprostřed) ve filmu "Poslední Podskalák" (1940)
Jiřina Steimarová (uprostřed) ve filmu "Poslední Podskalák" (1940)
Narození24. ledna 1916
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. října 2007 (ve věku 91 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materPražská konzervatoř
ChoťJan Kodet
Jaroslav Juhan
DětiJiří Kodet
Evelyna Steimarová
Julie Juhanová
RodičeJiří Steimar a Anna Steimarová
PříbuzníMiloš Steimar bratr
Anna Polívková vnučka
Vendula Prager-Rytířová vnučka
Barbora Kodetovávnučka
Vendelín Budil dědeček

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiřina Steimarová (24. ledna 1916 Praha7. října 2007 Praha) byla česká herečka a divadelní pedagožka, vnučka Vendelína Budila, dcera herce Jiřího Steimara a herečky Anny Steimarové, matka herce Jiřího Kodeta a herečky Evelyny Steimarové.

Vzhledem k tomu, že pocházela z významné a známé herecké rodiny, se herectví věnovala už od svého dětství. Krátce po absolutoriu dramatického oddělení Pražské konzervatoře již v roce 1933 působila coby elévka činohry Národního divadla v Praze. V letech 19351941 zde byla sustentantkou (herečka bez vyššího vzdělání) a v letech 19421952 členkou činohry.[1]

Z jejího prvního manželství se sochařem Janem Kodetem pocházel prvorozený syn herec Jiří Kodet, z druhého manželství s obchodníkem a automobilovým závodníkem Jaroslavem Juhanem pak pocházela dcera herečka Evelyna Steimarová a dcera Julie Steimarová. Její druhý muž v roce 1952 emigroval z Československa (do vlasti se vrátil až téměř po 50 letech). Po jeho emigraci byla propuštěna z Národního divadla a byl jí zabaven majetek. V této době žila sama se třemi dětmi. Nakonec jí tehdejší režim dovolil od roku 1953 alespoň angažmá v Hudebním divadle v Karlíně, kde působila až do roku 1979, kdy odešla do důchodu. V závěru svého života se věnovala výuce herectví na Lidové škole umění.

V roce 1976 byla oceněna titulem zasloužilá umělkyně.

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1989 Čas sluhů
  • 1987 Šašek a královna (dvořan)
  • 1986 Hry pro mírně pokročilé (babička)
  • 1980 V hlavní roli Oldřich Nový
  • 1978 Báječní muži s klikou
  • 1975 Město nic neví (Kalvínská)
  • 1972 Dotek motýla (TV film)
  • 1968 Hříšní lidé města pražského (TV film)
  • 1966 Doktor a běsi (TV hra)
  • 1963 Einstein kontra Babinský (Košťálová)
  • 1963 Klíčová záležitost (TV film, role : matka)
  • 1963 Tři chlapi v chalupě (TV seriál, role: Houfová)
  • 1961 Hledá se táta (sousedka)
  • 1961 Kolik slov stačí lásce (3. vedoucí kloboučnictví)
  • 1960 Chlap jako hora (Kátina matka)
  • 1960 Rychlík do Ostravy (sousedka)
  • 1960 Žalobníci (Burešová)
  • 1959 Život pro Jana Kašpara (Karešova žena)
  • 1958 Hvězda jede na jih (Navrátilová)
  • 1957 Poslušně hlásím (dáma v nevěstinci)
  • 1957 Zářijové noci (domovnice)
  • 1956 Dobrý voják Švejk (prostitutka Anděla)
  • 1956 Jurášek (Mrázková)
  • 1955 Hastrman (Šajvlova žena)
  • 1955 Kam s ním (hospodyně Anča)
  • 1955 Psohlavci (Dorla)
  • 1955 Větrná hora (Jiřičková)
  • 1954 Ještě svatba nebyla (Rozina Marinčáková)
  • 1954 Na stříbrném zrcadle (matka)
  • 1954 Stříbrný vítr (pradlena)
  • 1952 Slovo dělá ženu (Jarmila)
  • 1950 Posel úsvitu (Gerstnerová)
  • 1947 Týden v tichém domě (Marie)
  • 1944 Paklíč (Lola)
  • 1944 Předtucha
  • 1940 Maskovaná milenka (Emilie, maskovaná žena na plese)
  • 1940 Poslední Podskalák (Anděla, Oldřichova žena)
  • 1937 Děvčata, nedejte se! (žačka)
  • 1936 Irčin románek (Irča)
  • 1936 Sextánka (sextánka)
  • 1935 Pozdní láska (Julinka, Kubaštova neteř)
  • 1934 Na Svatém Kopečku (Heda)
  • 1934 Poslední muž (Tonča Vacková)
  • 1933 Dobrý tramp Bernášek (Jiřina)
  • 1933 Rozmary mládí
  • 1932 Extase (písařka)
  • 1932 Malostranští mušketýři (návštěvnice baru)

Životopisná biografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Ničeho nelituju
  1. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 465

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]