Inocenc VIII.

Inocenc VIII.
Jeho Svatost; Inocenc VIII.
	213. papež
	Papež Inocenc VIII.
Církev	římskokatolická
Zvolení	29. srpna 1484
Uveden do úřadu	12. září 1484 (intronizace)
Pontifikát skončil	25. července 1492
Předchůdce	Sixtus IV.
Nástupce	Alexandr VI.
Znak
Svěcení
Kardinálská kreace	7. května 1473
Osobní údaje
Rodné jméno	Giovanni Battista Cybo
Datum narození	1432
Místo narození	Janov, Janovská republika
Datum úmrtí	25. července 1492
Místo úmrtí	Řím, Papežský stát
Místo pohřbení	Bazilika svatého Petra
Potomci	Franceschetto Cybo
Příbuzní	Lorenzo Cybo de Mari (sourozenec); Innocenzo Cybo, Caterina Cybo, Lorenzo Cybo a Jean-Baptiste Cibo (vnoučata)
	Seznam papežů nosících jméno Inocenc; multimediální obsah na Commons; citáty na Wikicitátech
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Inocenc VIII. (1432 Janov – 25. července 1492 Řím)^[1], vlastním jménem Giovanni Battista Cybo, byl papežem v letech 1484 až 1492.

Život

Od mládí Inocenc žil v Neapoli, kde jeho otec pracoval jako městský úředník, ale mnohem více se cítil být Janovanem.^[2] Roku 1467 byl Giovanni Battista Cybo jmenován biskupem v Savoně, roku 1472 v Molfettě; roku 1473 získal kardinálský klobouk.^[1] V dalších letech působil jako legát, kdy navštívil Německo a Uhry v roce 1480 a Sienu v roce 1483.^[2] Roku 1484 si zajistil papežskou volbu tím, že noc před vlastní volbou podplatil ostatní kardinály.^[zdroj?] Tato volba, ke které došlo 29. srpna 1484, byla obecně považována za simonii. Papežská politika jeho předchůdce Sixta IV. počítala s tím, že se papežem stane Giuliano della Rovere, synovec Sixta IV., který se později stal papežem (Julius II.).

Jako papež byl Inocenc VIII. velmi slabý, nestálý a závislý na mínění druhých. Během svého pontifikátu měl i výrazné finanční problémy; neváhal dát do zástavy ani papežskou mitru a tiáru. Měl marnivý život (známý je jeho výrok: „Když už jsme jednou papežem, tak si to pořádně užijme.“).

Podporoval široce inkvizici a ve své nechvalně proslulé bule Summis desiderantes affectibus (1484) podpořil čarodějné procesy, které pořádali v Německu Heinrich Kramer a Jakob Sprenger, autoři knihy Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Tato bula je prvním církevním dokumentem, v nímž je s čarodějnictvím nakládáno nikoli jako s pověrou, ale se skutečností. Bula měla dalekosáhlý vliv na prudký rozmach čarodějnických procesů, který vrcholil v následujícím století. V roce 1487 jmenoval Tomáse de Torquemadu velkým inkvizitorem Španělska.

Inocenc VIII. měl politické spory s neapolským králem Ferrantem, který mu odpíral lenní závislost. Vojensky byl však neschopný, navíc jej nepodpořil francouzský král Karel VIII. V srpnu 1486 proto musel s Neapolí uzavřít příměří, které ovšem neapolský král brzy porušil. Nově vypuklou válku roku 1492 mohl ukončit dvojím sňatkem – svého syna Francesca Cyba, neschopného hráče a pijana, s Magdalenou Medicejskou jeho vnučky s Ferrantovým strýcem.

Dne 31. prosince 1487 vydal apoštolskou konstituci nazvanou Non debet reprehensibile, jíž byl ustanoven Apoštolský sekretariát. Zpočátku ho tvořilo 24 apoštolských sekretářů, z nichž jednomu, nazvanému "Secretarius domesticus", byla svěřena předsednická funkce.

Inocenc VIII. po sobě zanechal mnoho dětí (populární dobové dvojverší jej nazývá „otcem Říma“), jeho vláda je také charakterizována značným nepotismem:

Octo Nocens pueros genuit, totidemque puellas;
Hunc merito poterit dicere Roma patrem.

Osm Vinný kloučků porodil, stejně tak i holek,
tak jej Řím poprávu mohl nazvat otcem.^{[pozn. 1]}

Odkazy

Poznámky

↑ Použité slovo "vinný" je narážka na Inocentovo jméno „Nevinný“.

Reference

↑ ^a ^b Pope Innocent VIII In: Catholic Encyclopedia, 1913, 8. svazek, Nicholas Aloysius Weber, Dostupné online (anglicky)
↑ ^a ^b SHAW, CHRISTINE. Julius II. : papež bojovník. Vyd. 1. vyd. Praha: Paseka 365 s., [16] s. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-7185-391-7, ISBN 978-80-7185-391-6. OCLC 53263992 S. 60,61.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Inocenc VIII. na Wikimedia Commons
Osoba Inocenc VIII. ve Wikicitátech
Seznam prací o Inocenci III. v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Papež
Předchůdce: Sixtus IV.	1484–1492 Inocenc VIII.	Nástupce: Alexandr VI.

[3] Použité slovo "vinný" je narážka na Inocentovo jméno „Nevinný“.

[:0-1] Pope Innocent VIII In: Catholic Encyclopedia, 1913, 8. svazek, Nicholas Aloysius Weber, Dostupné online (anglicky)

[:1-2] SHAW, CHRISTINE. Julius II. : papež bojovník. Vyd. 1. vyd. Praha: Paseka 365 s., [16] s. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-7185-391-7, ISBN 978-80-7185-391-6. OCLC 53263992 S. 60,61.

[1]

[2]

[pozn. 1]

Papežové

Seznam papežů

1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.

5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.

9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.

13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.

17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František

Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.