Kokosový ostrov

Kokosový ostrov
Pláž v zátoce Chatham
Isla del Coco
Stát	Kostarika Kostarika
Topografie
Zeměpisné souřadnice	5°31′41″ s. š., 87°3′40″ z. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Národní park Kokosový ostrov
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Kostarika Kostarika
Typ	přírodní dědictví
Kritérium	ix, x
Odkaz	820 (anglicky)
Oblast	Latinská Amerika a Karibik
Zařazení do seznamu
Zařazení	1997 (21. zasedání)

Kokosový ostrov (španělsky Isla del Coco) je ostrov v Pacifiku, který se nachází přibližně 550 km od kostarického pobřeží. Administrativně je součástí provincie Puntarenas. Má rozlohu 24 km².^[1] První Evropan, který objevil ostrov, byl v roce 1526 Juan Cabezas. Jediné lidské osídlení ostrova je stanice Guardaparques Wafer, který se nachází na severu ostrova v zátoce Wafer. Plavba lodí na ostrov z kostarické pevniny trvá přibližně 36 hodin.^[2] Na jižním cípu kokosového ostrova se nachází nejjižnější bod severní Ameriky.

Celý ostrov spolu s okolním mořem je součástí Národního parku Kokosový ostrov.

Národní park zde byl zřízen kvůli unikátní fauně a floře jak na samotném ostrově, tak v okolních vodách. Park má rozlohu 199 790 hektarů, z toho ostrov zaujímá „pouze“ 2 385 ha. Byl prohlášen za kostarický národní park vládním dekretem v roce 1978 a v roce 1997 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Kokosový ostrov je jediný ostrov ve východním Pacifiku, který je porostlý tropickým deštným lesem, navíc v nejvyšších partiích ostrova roste i mlžný les. Pro svoji geografickou odlehlost od amerického kontinentu se na ostrově vyvinulo mnoho endemitů.^[3]

Kokosový ostrov je oceánský ostrov vulkanického i tektonického původu. Je to jediný ostrov vznikající z Kokosové desky, jedné z menších tektonických desek. Datování draslíkem a argonem stanovilo stáří nejstarších hornin mezi 1,91 a 2,44 miliony let (pozdní pliocén) a skládá se převážně z čediče, který je tvořen ochlazováním lávy. Ostrov má přibližně obdélníkový tvar o rozměrech cca 8 × 3 km s obvodem přibižně 23,3 km. Krajina je hornatá a nepravidelná; nejvyšší bod je Mount Iglesias s výškou 575,5 m n. m. Navzdory hornatému charakteru jsou ve středu ostrova rovinné oblasti ve výšce 200–260 m n. m. Velkou část ostrova obklopují strmé, až 90 metrů vysoké útesy, přístup je tak možný jen přes několik pláží; nejjednodušším místem přístupu je zátoka Chatham.

Kokosový ostrov má mnoho krátkých řek a potoků, které odvádějí hojné srážky do čtyř zátok. Popsáno a pojmenováno je 25 řek, z nichž největší povodí mají Rio Genio, která ústí do zátoky Wafer, a Rio Yglesias, která se vlévá do stejnojmenné zátoky. Hornatá krajina a tropické podnebí společně vytvářejí přes 200 vodopádů po celém ostrově.^[4]

Na ostrově roste 235 známých druhů kvetoucích rostlin, z nichž 70 je endemických. Bylo popsáno 74 druhů kapradin a jejich příbuzných, 128 druhů mechů a játrovek a 90 druhů hub.

Ostrov má tři hlavní rostlinné komunity. Pobřežní lesy sahají od pobřeží až do výšky 50 m n. m. Převládajícími stromy jsou zarděnice, kokosová palma a láhevník s podrostem kapradin, keřů, ostřic, trav a bylin. Vnitrozemské lesy se rozprostírají od 50 do 500 m n. m. Zde rostou Sacoglottis holdridgei, Ocotea insularis a endemická cekropie. Stromy, které v pralese dosahují výšky až 30 m, jsou na všech úrovních porostlé epifytickými rostlinami, včetně orchidejí, kapradin, bromélií a mechů. Podrost zahrnuje ostřice a různé druhy kapradin a stromových kapradin, včetně Cyathea armata a Danaea media. Endemická palma Rooseveltia frankliniana je zde také běžná. Mlžný les se nacházejí v nejvyšších nadmořských výškách nad 500 m, kde se vyskytuje kupříkladu Melastoma.

Zhruba 100 druhů rostlin bylo na ostrov zavlečeno lidmi, mezi nimi například kávovník arabský, réva vinná či ananasovník chocholatý.^[5][6]

Na ostrově se vyskytuje přes 400 známých druhů hmyzu, z nichž 65 je endemických. Bylo popsáno více než 50 druhů dalších členovců (pavouci, stonožky, mnohonožky a stejnonožci).

Na ostrově se vyskytují dva endemické druhy ještěrů: Anolis townsendi a Sphaerodactylus pacificus. Nebyly pozorováni žádní obojživelníci. Sladkovodních ryb se zde vyskytuje 7 druhů, včetně 3 endemitů (Gobiesox fulvus, Eleotris tubularis a Sicydium cocoensis).^[7][8]

Bylo popsáno téměř 90 druhů ptáků. Ostrov a sousední skály jsou domovem velkých hnízdících kolonií stěhovavých mořských ptáků, mezi které patří terej žlutonohý, terej červenonohý, fregatka obecná, nody bělostný a nody obecný. Ostrov obývá sedm druhů suchozemských ptáků, včetně tří endemitů: kukačka kokosová, tyrančík ostrovní a pěnkava kokosová.

Přestože ostrov nemá žádné původní suchozemské savce, v současnosti se zde vyskytuje šest druhů zavlečených lidmi: jelenec běloocasý, prase divoké, zdivočelá kočka domácí, zdivočelá koza domácí, krysa obecná a potkan.^[9]

Bohatý korálový útes, vulkanické tunely, jeskyně, masivy a hluboké vody obklopující ostrov jsou domovem více než 30 druhů korálů, 60 druhů korýšů, 600 druhů měkkýšů a více než 300 druhů ryb. Patří sem velké populace tuňáka žlutoploutvého, manty velké, plachetníka širokoploutvého, žraloka lagunového a kladivouna bronzového. Vyskytuje se zde také žralok velrybí.

Mezi další velká mořská zvířata, která se v okolí ostrova vyskytují patří keporkak, kosatka, delfín skákavý a lachtani. Vyskytují se zde i mořští plazi, konkrétně želvy: kareta pravá, kareta obrovská a kareta zelenavá.

K objevu ostrova mělo dojít údajně roku 1526 španělským navigátorem Juanem de Cabezasem (také známým jako Juan de Grado). Následně se stal útočištěm a zásobovacím místem anglických korzárů, kteří útočili na španělské lodě plující zejména mezi peruánskou Limou a Mexikem.^[1] Za stejným účelem jej využívali i velrybáři, kteří se zde pravidelně zastavovali až do poloviny 19. století, kdy levný petrolej začal nahrazovat velrybí olej pro osvětlení.

Poprvé byl formálně připojen ke Kostarice v roce 1832 dekretem č. 54 Ústavního shromáždění nově nezávislé země. V letech 1879-1881 byla na ostrově trestanecká kolonie.^[10] V roce 1897 kostarická vláda jmenovala německého dobrodruha a lovce pokladů Augusta Gisslera prvním guvernérem ostrova a umožnila mu tam založit krátkotrvající zemědělskou kolonii.

V červenci 1934 ostrov navštívil americký prezident Franklin Roosevelt.^[11]

Za druhé světové války ztroskotal na severním svahu hory Iglesias letoun Consolidated B-24 Liberator.^[12]

V průběhu 20. století se na ostrov zaměřovala pozornost předních světových mořeplavců, mezi které patřili například Jacques-Yves Cousteau^[13] či Thor Heyerdahl.^[14]

12. května 1970 bylo území ostrova administrativně začleněno do provincie Puntarenas prostřednictvím výkonného dekretu č. 27, čímž se stalo jedenáctým okresem. V roce 1978 byl na území ostrova vyhlášen národní park.

V roce 1990 vydal Michael Crichton román Jurský park, který se odehrává na fiktivním ostrově Isla Nublar, jehož předobrazem byl právě Isla del Coco.^[15][16]

Kokosový ostrov se často objevuje v mnoha příbězích o pirátech a zakopaném pokladu. První tvrzení o pokladu ukrytém na ostrově pocházela od ženy jménem Mary Welsh, která tvrdila, že na ostrově bylo zakopáno 350 tun zlata (cca 16 miliard $ v dnešních penězích) ukradených ze španělských galeon. Byla členkou pirátské posádky vedené kapitánem Bennettem Grahamem a za své zločiny byla převezena do australské trestanecké kolonie. Po svém propuštění se vrátila na ostrov s expedicí, ale nepodařilo se jí nic najít. Dalším pirátem, který měl na ostrově ukrýt poklad, byl Portugalec Benito Bonito. Ačkoli byl Bonito pronásledován a popraven, jeho poklad nebyl nikdy získán.^[17]

Snad nejznámější z legend o pokladu vázaných na ostrov je legendární Limský poklad. V roce 1820, kdy se armáda José de San Martína blíží k Limě, měl místokrál José de la Serna svěřit městský poklad britskému obchodníkovi kapitánovi Williamovi Thompsonovi do úschovy, dokud Španělé zemi nezabezpečí. Místo toho, aby čekali v přístavu podle pokynů, Thompson a jeho posádka zabili místokrálovy muže a odpluli k Isla del coco, kde údajně zakopali poklad. Krátce nato byli zadrženi španělskou válečnou lodí. Celá posádka kromě Thompsona a jeho prvního důstojníka byla popravena pro pirátství. Ti dva nabídli Španělům, že je dovedou k pokladu výměnou za své životy, ale po přistání na ostrově utekli do pralesa a nikdy nebyli znovu dopadeni. Stovky pokusů o nalezení pokladu na ostrově selhaly. Například guvernér ostrova August Gissler, který zde žil po většinu období mezi léty 1889 a 1908, na hledání pokladu intenzivně pracoval (dokonce při tom vykopal několik podzemních tunelů), dosáhl pramalého úspěchu v podobě několika zlatých mincí.^[18]

• 
  Celkový pohled na ostrov
• 
  Západ slunce nad zátokou Wafer.
• 
  Ubytování strážců národního parku
• 
  Nejvyšší bod ostrova - hora Mount Iglesias
• 
  Most přes Rio Genio
• 
  Návštěvnické centrum
• 
  Člun kotvící v zátoce Chatham
• 
  Vodopád v zátoce Wafer
• 
  Žralok kladivoun poblíž ostrova
• 
  Fotografie z dob první oceánografické expedice na ostrov, 1926
• 
  Franklin Roosevelt (vlevo) s uloveným plachetníkem na palubě lodi U.S.S Houston poblíž ostrova

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cocos Island na anglické Wikipedii.

• Platt Cameron, Wright John, Ostrovy pokladů, Kokosový ostrov, Columbus Praha, 1995 ISBN 80-901727-8-4
• Richard Konkolski, Na ostrově pirátů: Niké na plavbě kolem světa - část čtvrtá, Knihy Konkolski , 2016 ISBN 978-80-904189-8-1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kokosový ostrov na Wikimedia Commons
• Kokosový ostrov na www.worldwildlife.org (anglicky)
• Kokosový ostrov na www.nationalgeographic.com (anglicky)
• Kokosový ostrov na www.dive-the-world.com (anglicky)
• Kokosový ostrov na webu Národního muzea Kostariky (španělsky)
• Kokosový ostrov na zemesveta.cz