[go: up one dir, main page]
More Web Proxy on the site http://driver.im/Přeskočit na obsah

Giovanni Mpetshi Perricard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Giovanni Mpetshi Perricard
Mpetshi Perricard v kvalifikaci US Open 2023
Mpetshi Perricard v kvalifikaci US Open 2023
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození8. července 2003 (21 let)[1]
Místo narozeníLyon, Francie[1]
Výška203 cm[1]
Hmotnost98 kg[1]
Profesionál od2021[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek1 636 607 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů18–15
Tituly2 ATP, 4 challengery, 1 ITF
Nejvyšší umístění30. místo (4. listopadu 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo kvalifikace (2024)
French Open1. kolo (2023, 2024)
Wimbledon4. kolo (2024)
US Open1. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů2–5
Tituly0 ATP, 3 ITF
Nejvyšší umístění353. místo (26. srpna 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open1. kolo (2023, 2024)
US Open1. kolo (2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241105a5. listopadu 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giovanni Mpetshi Perricard (* 8. července 2003 Lyon) je francouzský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal pět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v listopadu 2024 na 30. místě a ve čtyřhře v srpnu téhož roku na 353. místě. Trénuje ho Emmanuel Planque.[1]

Na juniorském grandslamu vyhrál čtyřhru French Open 2021 s krajanem Arthurem Filsem,[3] jemuž na stejném majoru podlehl v semifinále dvouhry. Po skončení dosáhl maxima na juniorském kombinovaném žebříčku ITF, když mu v červenci 2021 patřilo 4. místo.[4]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Na grandslamu debutoval jako devatenáctiletý v singlu French Open 2023 poté, co mu organizátoři udělili divokou kartu. Již v letech 2020 a 2021 nepostoupil na Roland Garros z kvalifikace. Na úvod ročníku 2023 podlehl grandslamovému spoludebutantovi Genaru Albertu Olivierimu z třetí stovky žebříčku. Proti Argentinci ztratil vedení 2–1 na sety.[5] Mimo grandslam si první dvouhru na okruhu ATP Tour zahrál v červnu 2023 po skončení French Open. Po zvládnuté kvalifikaci však na úvod travnatého Libéma Open v 's-Hertogenboschi podlehl Australanu Jordanu Thompsonovi z počátku druhé stovky klasifikace.[6] Na túře ATP pak nestartoval až do říjnového European Open 2023 v Antverpách. Z pozice kvalifikanta prošel poprvé do čtvrtfinále přes Roberta Carballése Baenu a Davida Goffina.[7] V něm jej zastavil pozdější vítěz Alexandr Bublik z Kazachstánu.[8] Bodový zisk jej po skončení 23. října 2023 poprvé posunul do Top 200,[9] kdy mu patřila 194. příčka žebříčku.

Forhend v kvalifikaci US Open 2023

Do premiérového finále okruhu ATP Tour postoupil na květnovém Lyon Open 2024. Z pozice 117. hráče klasifikace musel získat divokou kartu od pořadatelů. V soutěži postupně vyřadil světovou padesátku Lorenza Sonega, před druhým kolem odstoupil jeho soupeř Nišioka, dále vyřadil kvalifikanta Huga Gastona a v semifinále světovou devatenáctku Alexandra Bublika, znamenající první kariérní výhru nad členem z elitní světové třicítky.[4][10] Ve finále přidal druhé takové vítězství, když zdolal dvacátého devátého muže klasifikace Tomáse Martína Etcheverryho z Argentiny po třísetové bitvě. Během závěrečného tiebreaku přitom odvrátil mečbol. Stal se tak nejníže postaveným šampionem Lyon Open a v probíhající sezóně třetím vítězem dvouhry figurujícím mimo elitní stovku, po Darderim v Córdobě a Berrettinim v Marrákeši. Bodový zisk jej katapultoval do první světové stovky a 27. května 2024 se posunul o padesát jedna míst na 66. příčku.[11][12]

Na úvod travnatého cinch Championships 2024 v londýnském Queen's Clubu porazil čtrnáctého hráče žebříčku Bena Sheltona, než jej před kulisou osmi tisíců diváků centrkurtu vyřadil 162. muž pořadí Billy Harris.[13] V následné klasifikaci, v závěru června 2024, debutoval mezi elitní světovou šedesátkou. První zápasy na grandslamu vyhrál ve Wimbledonu 2024. Do hlavní soutěže postoupil až jako šťastný poražený z kvalifikace. Přestože v ní startoval jako nejvýše nasazený, podlehl v jejím závěru krajanu Maximu Janvierovi. Místo ve wimbledonské dvouhře získal po odstoupení zraněného Davidoviche Fokiny.[14] V úvodním duelu přehrál za 3:21 hodiny světovou jednadvacítku Sebastiana Kordu. V pětisetovém zápase nastřílel 51 es a odvrátil všech jedenáct brejkbolů.[15][4] Nezastavili ho ani Japonec Jošihito Nišioka s Finem Emilem Ruusuvuorim.[16] Během prvních tří utkání zahrál 105 es.[17] Ve Wimbledonu se stal prvním šťastným poraženým osmifinalistou od Dicka Normana v roce 1995.[18] Ve čtvrtém kole mu však v den 21. narozenin stopku vystavil Ital Lorenzo Musetti, přestože ovládl úvodní sadu.[17] V následné klasifikaci ATP poprvé figuroval mezi Top 50, když mu 15.července 2024 patřila 44. pozice.[18] Do série Masters premiérově zasáhl na Cincinnati Open 2024, kde mu časnou porážku přivodil Číňan Čang Č’-čen.[19][20]

Druhou kariérní trofej, a první v úrovni ATP 500, vybojoval na říjnovém Swiss Indoors 2024 v Basileji. Do Švýcarska přicestoval se šňůrou čtyř porážek, z čínských turnajů Chengdu Open, China Open a Shanghai Masters, a antverpského European Open. Basilejskou soutěží prošel bez ztraceného podání. O jediný set přišel ve čtvrtfinále s Denisem Shapovalovem, který ovládl úvodní tiebreak. Sám v každém z pěti zápasů zkrácenou hru vyhrál. Do finále postoupil přes dánskou světovou čtrnáctku Holgera Runeho. V souboji o titul pak zdolal dvacátého třetího muže klasifikace Bena Sheltona. Američana porazil i podruhé, když jej vyřadil i v úvodu londýnského cinch Championships 2024. Na Swiss Indoors se stal jako 50. hráč žebříčku nejníže postaveným šampionem, když překonal nejnižší postavení 44. muže pořadí Jiřího Hřebce z roku 1975. V Basileji rovněž představoval prvního nenasazeného vítěze od Jiřího Nováka z ročníku 2004. Z členů elitní světové padesátky učinil v sezóně 2024 největší pokrok, když mu po skončení – 28. října 2024 – poprvé patřila 31. příčka a do ročníku vstoupil až na 205. místě.[21][22][23]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (1–0 D)
ATP Tour 250 (1–0 D)

Dvouhra: 2 (2–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. květen 2024 Lyon, Francie ATP 250 antuka Argentina Tomás Martín Etcheverry 6–4, 1–6, 7–6(9–7)
Vítěz 2. 27. října 2024 Basilej, Švýcarsko ATP 500 tvrdý (h) USA Ben Shelton 6–4, 7–6(7–4)

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (4 D; 0 Č)
ITF (1 D; 3 Č)

Dvouhra (5 titulů)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj okruh povrch poražený finalista výsledek
1. červenec 2021 Uriage, Francie World Tennis Tour antuka Francie Arthur Fils 6–3, 4–6, 7–6(7–4)
2. duben 2023 León, Mexiko Challenger tvrdý Argentina Juan Pablo Ficovich 6–7(5–7), 7–6(8–6), 7–6(7–3)
3. únor 2024 Nottingham, Velká Británie Challenger tvrdý (h) Francie Matteo Martineau 7–6(7–2), 6–4
4. duben 2024 Cuernavaca, Mexiko Challenger tvrdý Kolumbie Nicolas Mejia 7–5, 7–5
5. duben 2024 Acapulco, Mexiko Challenger tvrdý Austrálie Adam Walton 6–3, 6–3

Čtyřhra (3 tituly)

[editovat | editovat zdroj]
Č. datum turnaj okruh povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. duben 2021 Reus, Španělsko World Tennis Tour antuka Francie Arthur Fils USA Hunter Johnson
USA Yates Johnson 		6–4, 7–5
2. červenec 2021 Uriage, Francie World Tennis Tour antuka Francie Arthur Fils Francie Allan Deschamps
Francie Maxime Mora 		7–6(7–5), 6–2
3. červenec 2022 Uriage, Francie World Tennis Tour antuka Pobřeží slonoviny Eliakim Coulibaly Švýcarsko Adrien Burdet
Francie Alexandre Reco 		6–3, 7–5

Finále na juniorském Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorů: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2021 French Open antuka Francie Arthur Fils Belgie Martin Katz
Ukrajina German Samofalov 		7–5, 6–2

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giovanni Mpetshi Perricard na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Giovanni Mpetshi Perricard na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20241105a5. listopadu 2024
  2. ↑ Giovanni Mpetshi Perricard na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20241028a28. října 2024
  3. ↑ JAME, Hadrien. Tennis : le Lyonnais Giovanni Mpetshi-Perricard remporte Roland-Garros junior en double. www.lyoncapitale.fr [online]. 2021-06-12 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ a b c Giovanni Mpetshi Perricard | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Genaro Alberto Olivieri Enjoying Dream Run, Paying Tribute To His Late Father. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-06-01 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Dutch Open 2023: Thompson downs Mpetshi Perricard. Tennis Majors [online]. 2023-06-13 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. 
  7. ↑ Goffin fails to find an answer against power server Mpetshi Perricard. europeanopen.be [online]. European Open, 2023-10-18 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Tsitsipas-Fils and Bublik-Marterer colour the semi-finals of the European Open. europeanopen.be [online]. European Open, 2023-10-20 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ EVANS, Adam. Giovanni Mpetshi Perricard vs Alexander Bublik Preview & Prediction. The Stats Zone [online]. 2023-10-20 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Giovanni Mpetshi Perricard reaches Lyon final. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-05-20 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Givoanni Mpetshi Perricard wins dream Lyon crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-05-25 [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Tennis, ATP – Lyon Open 2024: Mpetshi Perricard wins the final against Etcheverry. Tennis Majors [online]. 2024-05-25 [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Queen's 2024: Britain's Billy Harris reaches first ATP quarter-final. BBC Sport [online]. 2024-06-20 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Wimbledon lucky loser Giovanni Mpetshi Perricard reaches fourth round. Hackney Gazette [online]. 2024-07-06 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Giovanni Mpetshi Perricard produces deluge of aces to oust Sebastian Korda at Wimbledon. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-07-02 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Giovanni Mpetshi Perricard en huitièmes de finale pour son premier Wimbledon. L'Équipe [online]. 2024-07-06 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (francouzsky) 
  17. ↑ a b Lorenzo Musetti reaches first major QF, Alex de Minaur advances. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-07-08 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ a b UBHA, Ravi. How Giovanni Mpetshi Perricard became the story of Wimbledon. Tennis.com [online]. 2024-07-08 [cit. 2024-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-07-10. (anglicky) 
  19. ↑ Zhang Zhizhen beats Giovanni Mpetshi Perricard at Cincinnati Open. news.cgtn.com [online]. CGTN, 2024-08-14 [cit. 2024-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Giovanni Mpetshi Perricard | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Giovanni Mpetshi Perricard beats Ben Shelton in Basel. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-10-27 [cit. 2024-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Basilej našla nečekaného šampiona. Mpetshi Perricard neztratil servis a má nejcennější trofej. TenisPortal.cz [online]. 2024-10-27 [cit. 2024-10-28]. Dostupné online. 
  23. ↑ SWISS INDOORS BASEL – ATP MEDIA NOTES | DAY 7 – SUNDAY 27 OCTOBER 2024 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2024-10-27 [cit. 2024-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Giovanni_Mpetshi_Perricard&oldid=24366538“