Mini framework pro psaní parserů + jeho použití (pretty printery na XML a JSON).
Zápočtový program pro C# - ZS 2018, Jiří Mayer
Specifikace zadání je zde.
Dokumentace se skládá ze dvou částí - z dokumentace programu (Convertor) a knihovny (Lemon).
Convertor je program na převod souborů mezi formáty XML a JSON.
Používá se následujícím způsobem:
convertor.exe [xml|json] [inputFile] [outputFile]
První argument je jeden z řetězců xml, nebo json a označuje formát výstupu.
Druhý argument je název vstupního souboru a jeho typ se odvodí z přípony souboru.
Poslední argument je název výstupního souboru. Je-li místo něho zadaná pomlčka -, tak se výsledek
vypíše na standardní výstup.
Pokud jsou formáty vstupního i výstupního souboru stejné (např. oba jsou xml), tak program soubor pouze zformátuje. Pokud se formáty liší, tak se provede převod.
Pokud je problém s načtením vstupního souboru (IO nebo špatný formát), tak program vypíše chybu.
{
"foo": 42,
"bar": ["lorem", "ipsum"]
}Se převede na:
<object>
<item key="foo">
<number>42</number>
</item>
<item key="bar">
<array>
<string>lorem</string>
<string>ipsum</string>
</array>
</item>
</object><foo>
Text before
<bar baz="asd">Lorem ipsum dolor.</bar>
Text after
</foo>Se převede na:
{
"tag": "foo",
"attributes": {},
"pair": true,
"content": [
"\n\tText before\n\t",
{
"tag": "bar",
"attributes": {
"baz": "asd"
},
"pair": true,
"content": []
},
"\n\tText after\n"
]
}Lemon je framework na psaní parserů pomocí skládání jednodušších parserů do sebe přímo v C#.
Původně jsem chtěl vymyslet knihovně nějaké pěkné API, aby se dala hezky používat i ve staticky typovaném jazyce jako je C#. Veškeré znalosti které jsem s podobnými věcmi měl jsou z dynamických jazyků. Výsledkem je moře generických tříd a typových argumentů, ve kterém se člověk ztrácí. Navíc spousta chyb se stejně odchytí až za běhu, protože je všechno tak modulární a neurčité, že se musí všude přetypovávat.
Takže možná parsování opravu sedí lépe na dynamické jazyky. Nebo jsem to spíš napsal dynamicky ve statickém jazyce. Nevím.
Další problém, na který jsem narazil ke konci programování je, jak přesně šířit výjimky o neúspěšném parsování. Jakmile totiž někde požijeme alternaci, začne být problém určovat viníka. A když použijeme opakování parseru, tak ten začne házet vinu na sousední parsery a tedy data ve výjimce jsou skoro zavádějící.
Problém jsem ale jen trochu zalepil a dál neřešil. Nebyl to cíl práce a neměl jsem to ani nijak konkrétně rozmyšlené dopředu.