Clarence Seedorf

Vyrostl v Amsterdamském klubu AFC Ajax a v 16 letech a 242 dnech (nejmladším fotbalista v historii klubu) poprvé debutoval v lize. Bylo to 29. listopadu 1992 proti Groningenu (3:0) ^[4]. První branku vstřelil 28. března 1993 proti Vitesse (2:2) ^[5]. Nastoupil v lize do 12 utkání a vstřelil 1 branku. Klubu pomohl 3. místu v tabulce a byl vyhlášen talentem roku. První zápas v Evropských pohárech si odbyl 3. listopadu 1992 proti Vitória SC (2:1) ^[6]. S klubem došel do čtvrtfinále kde vypadl AJ Auxerre (2:4, 1:0). Stal se vítězem domácího poháru.

V následující sezoně 1993/94 již v lize pomohl klubu k titulu a domácím superpoháru. Obhájil anketu talent roku. Hrál v poháru PVP. Došel do čtvrtfinále, kde jej vyřadila Parma (0:0, 0:2).

Sezona 1994/95 byla úspěšná. V lize se podařil obhájit titul, též obhájil domácí superpohár. Velké vítězství přišlo v LM když 24. května porazil ve finále AC Milán (1:0) ^[7] a slavil tak první prvenství v LM. Za celý ročník LM klub neprohrál a navíc v každého zápasu se zúčastnil. Po sezoně se rozhodl přestoupit do italského klubu UC Sampdoria ^[8]. Za tři sezony nastoupil celkem do 90 zápasů a vstřelil v nich 11 branek.

Dne 11. července 1995 přichází do Janovského klubu UC Sampdoria za necelé 4 mil. Euro. První zápas za nový klub hraje 27. srpna proti AS Řím (1:1) ^[9] a první branku vstřelil 19. listopadu proti Atalantě (2:3) ^[10]. V lize s klubem obsadí 8. příčku v tabulce. Za klub odehraje 32 utkání a vstřelí 3 branky. Po sezoně je prodán do Španělská.

Do Realu Madrid přichází za 8 mil. Euro. První zápas za klub hraje 8. září 1996 proti Hércules CF (3:0) ^[11]. A první branku vstřelí v městském derby proti Atléticu (4:1) 18. ledna ^[12]. V lize pomáhá klubu k titulu 38 zápasech ve kterých vstřelí 6 branek.

V sezoně 1997/98 se s klubem umístí na 4. místě tabulky. Pomáhá získat domácí superpohár když poráží Barcelonu (1:2, 4:1). V LM nastupuje do všech utkání a ve finále 20. května poráží Juventus FC (1:0) ^[13] a získává tak druhé vítězství v LM.

V následující sezoně 1998/99 se s klubem utká o evropský superpohár s Chelsea FC. Utkání prohrávají 0:1 ^[14]. Na konci roku 1998 se utká s brazilským klubem CR Vasco da Gama o Interkontinentální pohár. Poráží jej 2:0 ^[15]. V lize s klubem končí na 2. místě a v LM ve čtvrtfinále když jej vyřadí ukrajinský klub FK Dynamo Kyjev (1:1, 0:2). V tomhle ročníku poprvé vstřelil branku v evropských pohárech. Bylo to 16. září 1998 proti Interu (2:0) ^[16].

Sezonu 1999/00 v Realu Madrid nedohrál. Po neshodách s trenérem Toschackem se rozhodl klub opustit ^[17]. Ještě sehrál 10 utkání v lize a 6 v LM. Celkem tak za Bílý balet nastoupil do 159 utkání a vstřelil v nich 20 branek.

První utkání a také první branku vstřelil za nový klub 6. ledna 2000 v lize proti Perugii (5:0) ^[18]. Klubu pomohl k 4. místu v lize. V domácím poháru nestačili ve finále na SS Lazio (1:2, 0:0).

V následující sezoně 2000/01 se s klubem utkal o domácí superpohár s Laziem. Prohráli 3:4 ^[19]. V lize nastoupil do 24 zápasech a vstřelil 2 branky. Stačilo to na 5. místo. V LM ostudně vypadli v předkole se švédským klubem Helsingborgs IF (0:1, 0:0). A v poháru UEFA nepřešli přes Deportivo Alavés (3:3, 2:0) přes osmifinále.

V sezoně 2001/02 pomohl klubu obsadit 3. místo v lize a dojít do semifinále poháru UEFA kde jej vyřadil nizozemský klub Feyenoord (0:1, 2:2). Hned po sezoně byl prodán k městskému rivalovi AC Milán ^[20][21].

Pod vedením trenéra Ancelottiho, se okamžitě stal jádrem středové záložní řady a společně s Pirlem a Gattusem vytvořili výbornou trojku v sezoně 2002/03. První zápas za Rossoneri odehrál 14. září 2002 proti Modeně (3:0) ^[22] a první branku vstřelil 21. září proti Perugii (3:0) ^[23]. V lize pomohl klubu k 3. místu v tabulce. V LM dal první branku při druhém zápase proti La Coruně (4:0) ^[24] 24. září. V LM nastoupil do 16 zápasů a nastoupil i do finálového zápasu 28. května, kde pomohl porazit Juventus FC na penalty kterou neproměnil ^[25][26]. Získal tak třetí vítězství LM se třemi různými kluby. Byl vybrán do týmu roku UEFA. Vyhrává i domácí pohár.

V následující sezoně 2003/04 začal sezonu prohrou nad Juventusem v souboji o domácí superpohár (1:1, 4:6 na penalty) ^[27]. Poté vyhrál souboj o evropský superpohár s FC Porto (1:0) ^[28] a v zimě prohrál zápas o Interkontinentální pohár s Bocou ^[29]. V lize slavil již svůj čtvrtý titul v kariéře a v LM se dostal do čtvrtfinále kde jej vyřadil klub Deportivo La Coruňa (4:1, 0:4) ^[30].

Sezonu 2004/05 začal i když nehrál vítězstvím o domácí superpohár nad Laziem (3:0). V lize skončil jeho klub na 2. místě. LM byla úspěšná až do finále kde podlehl klubu Liverpool FC až na penalty ^[31]. V tomto ročníku odehrál všechny zápasy LM.

Kvůli Korupčním skandálu bylo po ukončení sezony 2005/06 odečteno klubu 30 bodů a spadlo tak na 3. místo v tabulce. V LM se s klubem dostává do semifinále když jej vyřadí budoucí vítěz FC Barcelona (0:1, 0:0).

V následující sezoně 2006/07 začíná ligu odečtem 8 bodů. I tak končí na 4. místě. V lize vstřelil sedm branek, což bylo pro něj nejvíc v kariéře. V LM také vstřelil nejvíc branek v kariéře (3). Ve čtvrtfinále pomohl brankou vyřadit FC Bayern Mnichov (2:2, 2:0) ^[32] a v semifinále zase pomohl vyřadit Manchester United FC (2:3, 3:0) ^[33]. Ve finále porazil klub Liverpool FC (2:1) a slavil poslední vítězství v LM ^[34]. Poté byl zvolen nejlepším záložníkem a byl vybrán do týmu roku UEFA.

Sezona 2007/08 začala vítězstvím nad Sevillou (3:1) v souboji o evropský superpohár ^[35]. V zimě roku 2007 pomohl klubu vyhrál trofej na MS klubů ^[36]. V lize opět vstřelil 7 branek, ale ani to nepomohlo na lepší než 5. místo. V LM se nedostal přes osmifinále kde jej vyřadil Arsenal FC (0:0, 0:2).

Sezony 2008/09 a 2009/10 se v lize umístil vždy na 3. místě. Dne 20. září 2009 v zápase proti Boloni (1:0) ^[37] vstřelil svůj 50 branku v dresu Rossoneri.

Během sezóny 2010/11 překonal Liedholma (394 zápasů) co se týče počtu odehraných zápasů jako neitalský fotbalista ^[38]. Sezona je odměněna titulem, což je pro Clarence již pátý titul v kariéře.

Poslední trofej za Rossoneri vyhrává 6. srpna 2011 při vítězství o domácí superpohár proti Interu (2:1) ^[39]. V lize končí na 2. místě a po skončení sezony oznamuje 21. června prostřednictvím tiskové konference, že po 10 letech končí v AC Milán ^[40]. Celkem za Rossoneri nastoupil do 432 zápasech a vstřelil 62 branek.

Dne 30. června 2012 podepisuje s brazilským klubem smlouvu na dva roky ^[41]. Debut si odbyl 22. července proti Grêmiu (0:1) ^[42]. První branku vstřelil 4. srpna proti Atléticu (2:1) ^[43].

V následující sezóně 2013 byl jmenován nejlepším hráčem na v lize provincie Carioca a pomohl klubu tuhle soutěž vyhrát. V celostátní lize pak obsadil 4. místo. Nakonec 14. ledna 2014 ukončil fotbalovou kariéru a rozhodl se trénovat klub AC Milán ^[44]. Za dvě sezony v brazilském klubu odehrál celkem 81 zápasů a vstřelil 24 branek.

^[45]

• z AFC Ajax do UC Sampdoria za 3 620 000 Euro
• z UC Sampdoria do Real Madrid za 8 600 000 Euro
• z Real Madrid do FC Inter Milán za 24 000 000 Euro
• z FC Inter Milán do AC Milán za 22 500 000 Euro
• z AC Milán do Botafogo FR zadarmo

Debutoval proti Lucembursku (5:0) ^[47] 14. prosince 1994. Při svém prvním zápase vstřelil i branku.

Zúčastnil se jednoho MS (1998) a tří šampionátů ME (1996, 2000 a 2004). Poslední utkání si zahrál při přátelském utkání 26. března 2008 proti Rakousku (4:3) ^[48]. Největší úspěchy byli bronzové medaile za MS 1998, ME 2000 a ME 2004. Celkem odehrál 87 utkání a vstřelil 11 branek.

Reprezentace	Rok	Zápasy
		Fáze turnaje	Datum	Soupeř	Odehraných minut	Vstřelené branky	Výsledek
Nizozemsko	1996	1 zápas ve skupině	10. 6.	Skotsko	90	0	0:0[49]
		2 zápas ve skupině	13. 6.	Švýcarsko	26	0	2:0[50]
		3 zápas ve skupině	18. 6.	Anglie	90	0	1:4[51]
		Čtvrtfinále	22. 6.	Francie	90	0	0:0 (5:4 na pen.)[52]
	1998	1 zápas ve skupině	13. 6.	Belgie	69	0	0:0[53]
		Osmifinále	29. 6.	Jugoslávie	90	0	2:1[54]
		Semifinále	7. 7.	Brazílie	9	0	1:1 (3:5 na pen.)[55]
		Zápas o 3. místo	11. 7.	Chorvatsko	90	0	1:2[56]
	2000	1 zápas ve skupině	11. 6.	Česko	57	0	1:0[57]
		Semifinále	29. 6.	Itálie	34	0	0:0 (1:3 na pen.)[58]
	2004	2 zápas ve skupině	19. 6.	Česko	86	0	2:3[59]
		3 zápas ve skupině	23. 6.	Lotyšsko	90	0	3:0[60]
		Čtvrtfinále	26. 6.	Švédsko	120	0	0:0 (5:4 na pen.)[61]
		Semifinále	30. 6.	Portugalsko	90	0	1:2[62]

Po předčasném ukončení své kariéry se stal v lednu 2014 trenérem AC Milán, se kterým podepsal kontrakt do roku 2016. V Miláně tak nahradil Allegriho^[44]. Clarence klub dovedl na 8. místo v lize. Po sezoně jej vedení odvolalo ^[63].

V létě 2016 se stal koučem čínského, toho času druholigového, klubu Šen-čen-š’ ^[64]. O pět měsíců později jej nahradil Sven-Göran Eriksson.

Na jaře roku 2018 se ujmul pozice trenéra ve španělském klubu Deportivo de La Coruña ^[65], ale nezabránil pádu do druhé ligy a byl proto propuštěn. V srpnu 2018 se stal trenérem reprezentace Kamerunu, jeho asistentem se stal jeho někdejší spoluhráč z reprezentace Patrick Kluivert.^[66]

Po nezdaru na APN 2019 jej vedeni Kamerunského svazu propustilo ^[67][68].

Národní tým Kamerunu vede od 4. srpna 2018 do 16. července 2019.

Rok	Národní tým	Soutěž	Umístění	Statistika
				Zápasy	Výhry	Remízy	Prohry
2018+2019	Kamerun	Přátelské utkání	-	6	2	2	2
2019		APN 2019	Osmifinále	4	1	2	1
Celkově				10	3	4	3

• 2× vítěz nizozemské ligy (1993/94, 1994/95)
• 1× vítěz španělské ligy (1996/97)
• 2× vítěz italské ligy (2003/04, 2010/11)
• 1× vítěz nizozemského poháru (1992/93)
• 1× vítěz italského poháru (2002/03)
• 2× vítěz nizozemského superpoháru (1993, 1994)
• 1× vítěz španělského superpoháru (1997)
• 2× vítěz italského superpoháru (2004,2011)
• 4× vítěz Ligy mistrů (1994/95, 1997/98, 2002/03, 2006/07 )
• 2× vítěz evropského superpoháru (2003, 2007)
• 1× vítěz MS klubů (2007)
• 1× vítěz Interkontinentální poháru (1998)

• 1× na MS (1998)
• 3× na ME (1996, 2000 - bronz, 2004 - bronz)

• 2× talent roku (1993, 1994)
• 2× Nejlepší záložník UEFA (1997/98, 2006/07)
• All Stars Team UEFA (2002, 2007)
• All Stars Team ESM (1997)
• člen FIFA 100 ^[3]

• 1× na APN (2019)

  Čestné pořadí žluté hvězdy Paramaribo ^[69]

  Řád Orange Nassau Za sportovní zásluhy a mimořádný společenský závazek (28.4. 2011) ^[70]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clarence Seedorf na italské Wikipedii.

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Clarence Seedorf na Wikimedia Commons
• (anglicky) Oficiální stránka
• (německy) Fussballdaten.de (statistiky)
• (německy) Transfermarkt.de