Coppa Italia

Zrod Italského poháru bylo součástí bouřlivých událostí, které v roce 1921 rozvrátily organizaci italského fotbalu. V tomto roce vedly velké neshody mezi velkými kluby a federací ohledně struktury nejvyšší ligy k odtržení nejdůležitějších klubů v nezávislé lize Italská fotbalová konfederace (CCI).

Fotbalová asociace se rozhodla založit v sezóně 1921/1922 novou soutěž souběžně s ligou, hranou vyřazovacím způsobem. První turnaj se konal 2. dubna 1922. Neatraktivita slabých a většinou neznámých klubů způsobila, že se debutový ročník Italského poháru se těšil jen malému zájmu veřejnosti. Prvním vítězem se stalo provinční Vado, které ve finále porazilo Udinese. Další ročník se konal až o čtyři roky později, v sezóně 1926/1927. Turnaj byl po několika kolech přerušen pro nedostatek volných termínů.

Teprve v roce 1935, po redukci nejvyšší soutěže na 16 týmů a následnému většímu prostoru v kalendáři, pokračoval domácí pohár stabilně a nepřetržitě. Byl vytvořen po vzoru Anglického poháru. Všechny zápasy se hrály v jednom dni na hřišti určeném losem a v případě nerozhodného výsledku následovalo prodloužení a případný opakovaný zápas. Do soutěže měly přístup všechny kluby Serie A, Serie B a Serie C. Vítěz poháru získal v následujícím roce právo účast ve Středoevropském poháru.

Prvním vítězem obnoveného turnaje se stal Turín, který porazil Alessandrii. Poté vyhrál i Janov, Fiorentina, Ambrosiana-Inter a Juventus, který v sezoně 1937/38 porazil ve finále městského rivala Turín.

Velkou senzaci vyvolal vítěz ze sezony 1940/41 Benátky. K vítězství táhli hlavně mladí talentovaní hráči italského fotbalu: Ezio Loik a Valentino Mazzola. Právě tito dva se v následujících letech objevili mezi oporami Grande Torino, které uzavřelo sérii v sezóně 1942-1943 také vítězstvím v lize, čímž se stalo prvním týmem, který vyhrál obě národní trofeje současně. Mezitím v předchozí sezoně vyhrál již podruhé městský rival Juventus.

Sezona 1943/44 nezačala kvůli událostem Druhé světové války a další ročník se odehrál až za 15 let v roce 1958.

Prvním vítězem po 15 letech se stalo Lazio, které v ročníku 1958 porazilo ve finále Fiorentinu. Tento ročník začal v červnu, protože fotbalová reprezentace se neprobojovala na MS 1958. Turnaj skončil v listopadu, když už byla odstartována nová sezona tohoto poháru.

Tradiční tříbarevnou kokardu, symbol vítězství z tohoto turnaje, získalo poprvé Lazio. Další vítěz Juventus, který dosáhl prvního double ve své historii, získal dodnes používanou trofej Coppa Italia, zlatá a zdobená na základně trikolorními smalty v barvách národní vlajky.

V tomto období získalo nejvíce prvenství Fiorentina a Řím (dvě vítězství). Překvapivé vítězství zaznamenala Atalanta v sezoně 1962/63 a také tehdy druholigové Neapole v sezoně 1961/62. Od sezony 1967/68 o vítězi rozhodla finálová skupina se čtyřmi kluby hraná systémem každý s každým.

Aby soutěž přilákala větší zájem veřejnosti, rozhodla se federace nahradit vyřazovací způsob za systém základních skupin. Kluby byly rozděleny do 9 skupin a každý vítěz své skupiny postoupil do čtvrtfinále.

Nejúspěšnějším týmem 70. let se stal Milán, kterému se z pěti odehraných finále podařilo třikrát vyhrát. Obzvlášť v roce 1976/77, když porazil ve finále městského rivala Inter. Pozoruhodné byly také výkony Palerma. I když hrálo ve 2. lize, zahrálo si dvakrát finále.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Albo d'oro della Coppa Italia na italské Wikipedii.

• Serie A
• Serie B
• Supercoppa italiana

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Coppa Italia na Wikimedia Commons