Verethragna
Verethragna (Vərəθraγna), středopersky Vahrám či Bahrám, je perský bůh války náležející mezi jazaty. Představuje pozitivní protějšek védského Indry, zatímco negativním je daéva – démon Indara. Později byl ztotožněn s planetou Mars.[1][2]
Jméno Verethragna, stejně jako arménské Vahagn Višapakagh, odpovídá sanskrtskému Vrtrahán „zabiják Vrtry“, kterým je titulován především Indra, který přemohl hada Vrtru. Vzhledem k tomu že jméno Vrtra vychází z vṛtám „překážka, odpor“ může toto jméno také znamenat jednoduše „zabiják nepřátel“ či „vítěz“.[3]
Verethragnovi je v Avestě věnován Varhránjašt obsahují šedesátčtyři jaštů – hymnů, jeden z nich obsahuje následující popis tohoto božstva:
| „ | K němu se přihnal Verethragna, stvořený Ahurou nejprve v podobě chrabého sličného Větru (Váta) stvořeného Mazdou, přinesl dobrý nimbus (chvarena), Mazdou stvořený, Mazdou stvořený nimbus, léčivou sílu a zdatnost. A jemu pravil ten přesilný: ‚Nejsilnější jsem já silou, nejvítěznější jsem vítězstvím, nejnádhernější jsem nimbem, nejpříznivější jsem přízní, nejužitečnějším jsem užitkem, nejléčivější jsem léčivou silou. Chci tedy přemoci nepřátelství všech nepřátel, nepřátelství daévů, lidí, čarodějů a čarodějek, kavijských a karapských tyranů‘[pozn. 1][4][5] | “ |
Kromě podoby Větru na sebe Verethragana v dalších hymnech přijímá podobu býka, koně, velblouda, kance, mladíka, havrana či vrány (várengan), berana, kozla a válečníka. Pero z jeho ptačí podoby mělo zajistit nositeli ochranu a zahánět nepřátele, čímž se podobá pozdějšímu mytickému ptáku Símurgovi.[6]
Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ v anglickém překladu L. H. Millse jsou namísto kavijských a karapských tyranů uvedeni „tyrani, slepí a hluší“.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Kolektiv; FILIPSKÝ, Jan. Prameny života: obraz člověka a světa ve starých kulturách : Přední východ, Írán, Indie, Tibet, Dálný východ, Severní Amerika. Praha: Vyšehrad, 1982. S. 67–68. [Dále jen Prameny života].
- ↑ PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 125. [Dále jen Puhvel (1997)].
- ↑ Puhvel (1997), s. 67-68.
- ↑ Prameny života, s. 183.
- ↑ Avesta.org - XIV. Warharan Yasht [online]. [cit. 2018-05-16]. Dostupné online.
- ↑ CURTISOVÁ, Vesta Sarkosh. Perské mýty. Praha: Levné knihy, 2006. ISBN 80-7309-415-0. S. 13.