Volenice (okres Strakonice)

Volenice
ulice ke kostelu
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Strakonice
Obec s rozšířenou působností	Strakonice (správní obvod)
Okres	Strakonice
Kraj	Jihočeský
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°15′9″ s. š., 13°44′52″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	574 (2024)[1]
Rozloha	15,95 km²[2]
Nadmořská výška	459 m n. m.
PSČ	387 16
Počet domů	259 (2021)[3]
Počet částí obce	5
Počet k. ú.	4
Počet ZSJ	5
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Volenice 3 387 16 Volenice ouvolenice@iol.cz
Starosta	Karel Papež
Oficiální web: www.obecvolenice.eud.cz
Volenice
Další údaje
Kód obce	551961
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Volenice se nachází v okrese Strakonice v Jihočeském kraji. Žije zde 574^[1] obyvatel.

Obec se nachází v nadmořské výšce 468 m n. m. Geografické prostředí se vyznačuje tím, že se zde sbíhají první výběžky Šumavského podhůří nad Pootavským alem. Geografická poloha zde podmínila vznik velmi členitého reliéfu s hlubokými údolími vodních toků (jedná se pouze o malé potoky, přítoky Otavy).

Geologický podklad tvoří magmatizované ruly, které pochází z nejstarší části Českého masivu. V okolí Volenic vystupuje granodiorit – světle šedá hlubinná magmatická hornina. V severovýchodní části území, blíže k řece Otavě, je horninový podklad překryt čtvrtohorními říčními písky a štěrkopísky. V území severozápadních Volenic se vyskytují naváté sprašné hlíny. Půdy na těchto matečných podkladech jsou středně těžké, písčitohlinité a hlinité, hluboké a středně hluboké a snadno zpracovatelné. Podle typové klasifikace jde o půdy podzolové- kambizemě nižších poloh.

• průměrná roční teplota vzduchu : 7 °C
• průměrná teplota vzduchu v lednu : -2, -3 °C
• průměrná teplota vzduchu v červenci : 17 °C
• roční úhrn srážek : 600–650 mm
• průměrná maximální výška sněhu : 30–50 cm
• dny se sněhovou přikrývkou : 50-69

Na území Volenicka se nachází pouze typická hercynská květena a dubovo-bukové lesy. Ze zvířat se zde vyskytují všechny středoevropské druhy, které žijí na polích, v malých listnatých a smíšených lesích (velké lesní komplexy se zde nenacházejí).

Podle knihy archeologa Dubského bylo území, kde se obec nachází, osídleno již v mladší době slovanské. Starší osídlení dokládá i nález ze 16. dubna 1924, kdy tehdejší starosta Šiška nalezl v prastaré studánce na louce v trati U Dubu dvě historické nádobky. První nádobka je miska vyrobená z hnědočervené hlíny, vysoká 7,3 cm, na výduti zdobená řádkou vrypů. Druhá nádobka je štíhlá láhev se zúženým hrdlem z hrubé šedé hlíny, vysoká 10,5 cm, nepravidelně formovaná. Nádoby také mohou pocházet z doby stěhování národů nebo ze 13. století. Obě byly darovány muzeu v Českých Budějovicích.

První písemná zpráva o obci pochází z roku 1227. V této době obec s významným poutním kostelem patřila klášteru sv. Jiří v Praze a historická listina dokazuje, že mu musela platit desátek. Předpokládá se však, že vesnice vznikla v 10. století a podle profesora Antonína Profouse pochází název z osobního jména Volen - ves lidí Volenových. Později ves drželi různí šlechtici:

• Sezem a Protiva z Frymburka (před rokem 1384)
• Stach z Bubna, Václav Racek z Bubna a Werlýchové z Bubna
• Jiří z Poděbrad (roku 1456 koupil za 250 kop českých)
• Vilém z Rožmberka (roku 1463 je mu obec zastavena králem) a jeho potomci Švihovští sídlící na Rabí
• Kocové z Dobrše (od roku 1532)

Panský dvůr zde existoval až do roku 1786. Tehdy byl zrušen a jeho pozemky rozděleny. Ve druhé polovině 19. století zanikly feudální vztahy definitivně a obec byla přičleněna k politickému okresu Strakonice, kam patří dodnes.

Za první světové války bylo z vesnických mužů do rakousko-uherského vojska povoláno 140 vojáků, z nichž jich 21 zemřelo a dnes je připomíná památník na návsi. V roce 1920 byla poprvé otevřena veřejná knihovna. Roku 1922 byl odhalen památník obětem I. světové války. V roce 1926 si místní učitel ve výslužbě Karel Hajský koupil první rozhlasový přijímač. V roce 1927 se o Vánocích rozsvítila první elektrická žárovka ve Volenicích. Dne 23. července 1930 byl založen volenický Sokol a prvním jeho starostou se stal Josef Staněk. V roce 1935 už v obci fungovalo dvacet tři rozhlasových přijímačů a roku 1936 si četnická stanice pořídila první telefon, druhým majitelem telefonu se stal obchod Josefa Diviše.

V kronice obce Volenice jsou zapsány zprávy o tom, že 18. ledna 1943 bylo sedm volenických Židů odvezeno do koncentračního tábora v Terezíně. Další záznam ukazuje, že 8. dubna 1944 byli gestapem zatčeni voleničtí občané Tomáš Strejc a Václav Sýkora. Poslední důležitou událostí druhé světové války se stala cesta vlaku, který vezl vězně z Osvětimi – transportu smrti. Před stanicí Katovice byl vlak 20. dubna 1945 napaden americkými stíhacími letouny (tzv. hloubkaři). Polští vězni v předpokladu, že se jedná o polské Katowice, využili zmatku a uprchli spolu s vězni jiných národností do lesů u Katovic. Cestou byli pronásledováni příslušníky SS, kteří transport doprovázeli, a u Novosedel jich bylo sedm zastřeleno (další čtyři u Katovic). Zastřelení vězni (mezi nimi byl i jeden Čech) byli pohřbeni na místním hřbitově a zbylí uprchlíci byli ukrýváni na půdách statků, kde je voleničtí občané živili. Po čase byla mrtvá těla exhumována a převezena do Prahy, ve Volenicích je jejich památka každoročně připomínána. V roce 1945 bylo ve Volenicích ubytováno celkem 150 amerických vojáků.

Roku 1946 se konaly volby do Národního shromáždění: vyhráli komunisté se 198 hlasy, lidovci získali 97 hlasů, sociální demokraté 29 a národní socialisté 46. Dne 28. srpna 1947 proběhlo historicky první hlášení místního rozhlasu. V roce 1950 se z Volenic do Katovic přestěhovala četnická stanice a roku 1969 proběhlo první promítání kina ve Volenicích. Roku 1972 vlastnili voleničtí obyvatelé už 20 automobilů, 28 motocyklů, v obci byla také požární zbrojnice a koupaliště. V roce 1983 byl dokončen vodojem Na Vinici a 1989 také čistička odpadních vod.

Původně pozdně románský kostel sv. Petra a Pavla z let 1230–1240 byl v důsledku četných požárů goticky, renesančně a barokně přestavován. Z původní románské podoby se dochovalo zdivo hlavní lodi a kamenný portál v kobce na jižní straně. V západním a východním svorníku kostela je vytesán erb Koců z Dobrše, kteří v kostele mají rodovou hrobku. V roce 1715 byla přistavěna barokní věž. V roce 1909 byl kostel kompletně opraven podle návrhů Kamila Hilberta.

Volenický kostel je dodnes významným poutním místem a každoročně 29. června se zde koná pouť.

K samotné budově kostela patří také Volenická fara. První záznamy o ní pochází z roku 1344. V roce 1730 už k Volenické faře patřilo celkem 1760 lidí. V roce 1760 byla při požáru zničena původní budova, farní kronika a nejstarší farní matrika. Ještě téhož roku byla opravena do původního stavu. V roce 1919 byla farnost povýšena na děkanství.

Mezi ostatní památkově chráněné objekty patří usedlosti čp. 7, 9 a 18 v lidovém baroku. Dále společný hrob obětí transportu smrti ze druhé světové války. Další objekty památkového zájmu jsou budova čp. 89, dále boží muka při cestě k Tažovicům, kamenný kříž u silnice do Štěchovic a sloup sv. Vavřince na návsi.

První škola ve Volenicích vznikla ve 14. století při kostele sv. Petra a Pavla. První školní budovu dal vystavět Jan Markvart Koc z Dobrše v roce 1635. Jednalo o budovu dřevěnou, krytou šindelem. Na konci 18. století byl jako škola pronajat sál hostince Františka Benady. Takto byl využíván do roku 1809, kdy byla postavena obecná škola u kostela čp. 3. Do roku 1818 byla jednotřídní, dalších 60 let dvojtřídka a 14. března 1878 byla slavnostně otevřena třetí třída pro celkem 336 dětí z Volenic a okolí. V roce 1924 chodilo do této školy 403 žáků, z nichž 376 bylo římsko-katolického vyznání, 21 se hlásilo k Československé církvi husitské, 2 byli Židé a 4 ateisté.

Na jaře roku 1926 začaly stavební práce a 5. února 1927 byla otevřena měšťanská škola čp. 112, obecná škola zůstala v čp. 3. Náklady na novou stavbu dosáhly výše 350 000 Kč. V roce 1985 byly zahájeny projekční práce architekty Františkem Cíchou a Ludvíkem Králem a v říjnu 1991 byla budova čp. 112 rozšířena, veškerá výuka se přesunula tam a obecná škola v čp. 3 byla zrušena.

• Jan Hromádka (1886–1968), český geograf a vysokoškolský pedagog

Na Volenicku se dnes pěstují brambory, pšenice, ječmen, žito a řepka olejka. Pole zde dnes převažují nad kulturními lesy. V roce 1906 byl otevřen hospodářský kurz pro zemědělský dorost.

V roce 1929 se k družstvu dobrovolně připojila část rolníků. 20. ledna 1949 byl ustanoven případný výbor jednotného zemědělského družstva. Předsedou se stal pan František Masopust. Při sčítání lidu bylo k 1. březnu 1950 napočítáno v obci 92 zemědělských podniků, 47 ovcí, 72 koz, 1498 slepic, 96 husí. 29 kachen, 4 krůty, 61 koní, 483 krav, 257 vepřů a 35 včelstev.

První JZD vlastnilo 35,5 ha půdy a bylo v něm zaměstnáno 25 lidí. Mnoho lidí odmítlo do družstva vstoupit a následně byly tito lidé perzekvováni. V roce 1953 již vlastnilo 70 kusů dobytka, 180 ha půdy a mělo 30 členů. V roce 1973 se JZD Volenice rozrostlo sloučením s JZD Vojnice. V roce 1980 už mělo družstvo 282 členů a vlastnilo 1686 ha půdy. V roce 1976 získala dojička krav Růžena Kompitová státní vyznamenání za vynikající práci. Při posledním sloučení 11. prosince 1986 s okolními družstvy vlastnilo JZD 2962 ha.

Ve volenickém okolí byly v 19. století prováděny pokusy o těžbu grafitu z grafických rul. Zbytky hornických prací jsou dnes patrné v oblastech „Na Americe“ a „Na Vinicích“, kde těžba probíhala ještě v roce 1881. Práce však byly z ekonomických důvodů zastaveny. Ke skutečné těžbě grafitu došlo jen na Kněží hoře u Katovic v letech 1913–1922.

Pošta byla zřízena v roce 1872. Prvním poštmistrem byl Jan Benada. První pošta se nacházela v č.p. 43. V pamětní síni obecního úřadu Volenice jsou zachovány lyže z 20. let 20. století, na nichž poštmistr v zimě objížděl Volenice a přilehlé obce, aby doručil zásilky. V roce 1922 bylo v obci osm obchodů, čtyři hostince, dva řezníci, tři kováři, mlýn, dva pekaři a cihelna.

Ve Volenicích se nachází zdravotní oddělení pro dospělé, oddělení pro děti a zubní oddělení. Od roku 1997 je zdravotnické zařízení přestěhováno z čp. 111 do čp. 41, do zrekonstruované budovy bývalé mateřské školy.

• Volenice
• Ohrazenice
• Tažovice
• Tažovická Lhota
• Vojnice

Od 1. ledna 1974 do 23. listopadu 1990 k obci patřily i Krejnice.^[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Volenice na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Mlýny v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Encyklopedické heslo Volenice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Volenice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Oficiální stránky
• neoficiální stránky obce Archivováno 30. 10. 2007 na Wayback Machine.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.