Vought XF8U-3 Crusader III

XF8U-3 Crusader III
	Vought XF8U-3 Crusader III (BuNo 146340) při zkouškách 10. září 1959
Určení	stíhací letoun
Výrobce	Chance Vought
První let	2. června 1958
Charakter	vyřazen
Uživatel	Spojené státy americké
Vyrobeno kusů	5
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vought XF8U-3 Crusader III byl stíhací letoun vyvinutý společností Chance Vought jako následovník úspěšného letounu Vought F-8 Crusader a jako konkurent letounu McDonnell Douglas F-4 Phantom II.^[1] Ačkoliv byl založen na verzích letounu Crusader F8U-1 a F8U-2, a proto obdržel i „námořní“ označení F8U-3, ve skutečnosti s těmito letouny sdílel jen několik málo částí.^[1]

Vývoj a popis

Souběžně s letouny F8U-1 a F8U-2 vývojový tým letounů Crusader také pracoval na ještě větším letounu, který měl mít ještě lepší výkony. Tento projekt dostal interní označení V - 401. Ačkoliv se z vnějšku podobal letounu Crusader a používal i některé stejné prvky, jako například křídlo s měnitelným sklonem, byl nový letoun větší a byl poháněn motorem Pratt & Whitney J75-P-5A s tahem 131 kN při přídavném spalování.^[2] Aby se konstruktéři vypořádali s podmínkami při rychlostech překračujících dvojnásobek rychlosti zvuku, byl letoun vybaven velkými svislými plochami pod ocasem letounu, které se při přistání sklápěly do vodorovné polohy. K zajištění dostatečného výkonu Vought plánoval vybavit letoun přídavným raketovým motorem na kapalné palivo Rocketdyne XLF-40 s tahem 35,6 kN. Avionika zahrnovala počítač pro řízení palby AN/AWG-7, radar AN/APG-74 a datové spojení AN/ASQ-19. Systém umožňoval současně sledovat až šest cílů a provádět palbu na dva cíle současně.^[3]

Vzhledem k velkým odlišnostem oproti letounu F8U-1 a vzhledem ke skutečnosti, že letoun F8U-2 byl někdy označován jako „Crusader II“, dostal letoun XF8U-3 oficiální označení „Crusader III“.^[4]

Operační historie

V prosinci 1955 vyhlásilo námořnictvo Spojených států (US Navy) soutěž na dodání přepadového stíhače na obranu flotily létajícího rychlostí vyšší než dvojnásobek rychlosti zvuku. Letoun XF8U-3 poprvé vzlétnul 2. června 1958. Navzdory tvrzení mnoha článků a knih, že letoun během testování překročil rychlost Mach 2,6 ve výšce 35 000 stop (10 670 m), letoun ve skutečnosti jen jednou dosáhl rychlosti Mach 2,39 a běžně nepřekračoval rychlost Mach 2,32.^[5] Tytéž zdroje uvádějí, že Vought plánoval dosažení rychlosti Mach 2,9 s použitím přídavného raketového motoru (viz výše).

Srovnávací zkoušky s jeho hlavním konkurentem, kterým byl letoun McDonnell Douglas F-4 Phantom II, ukázaly, že návrh společnosti Vought má jednoznačnou převahu v ovladatelnosti. John Konrad, zkušební pilot společnosti Vought, později prohlásil, že Crusader III mohl létat v kruzích kolem letounu Phantom II. Nicméně, XF8U-3 byl jednomístný stroj a mělo se za to, že jeden pilot může být snadno přetížen pilotáží a současným ovládáním radaru. Naproti tomu Phantom II byl dvojmístný stroj s místem pro operátora zbraňových systémů.^[1]

Kromě toho, tehdy se uvažovalo, že věk leteckých kanónů skončil, a navíc letouny Phantom II mohly nést podstatně větší užitečné zatížení včetně zbraní vzduch-země i raket vzduch-vzduch. Crusader III byl navržen jako sice rychlá, ale jednoúčelová stíhačka. Z těchto důvodů byl nakonec vybrán Phantom II, aby nahradil letouny F-8 Crusader u US Navy, ačkoliv měl původně letouny Crusader jen doplňovat.^[5]

Program F8U-3 byl zrušen poté, co bylo postaveno 5 letounů. Tři z nich létaly během testovacího programu a poté byly spolu se dvěma dalšími trupy předány k NASA pro atmosférické zkoušky. Crusader III byl schopen létat v 95 % zemské atmosféry. Piloti NASA s nimi létali z námořní letecké základny Patuxent River.^[6]

Všechny letouny Crusader III byly později sešrotovány.

Specifikace

Boční profil letounu XF8U-3 Crusader III.

Technické údaje pocházejí z publikací „The Great Book of Fighters“^[7], „American Fighter Aircraft“^[8] a „MiG Master“^[1] .

Technické údaje

Posádka: 1 pilot
Rozpětí: 12,16 m
Délka: 17,88 m
Výška: 4,98 m
Nosná plocha: 41,8 m²
Plošné zatížení: 350 kg/m²
Prázdná hmotnost: 9 915 kg
Max. vzletová hmotnost: 17 590 kg
Pohonná jednotka: 1× proudový motor Pratt & Whitney J75-P-5A
Tah pohonné jednotky: 73,4 kN
Tah pohonné jednotky s přídavným spalováním: 131,2 kN

Výkony

Cestovní rychlost: 925 km/h (575 mph, 500 uzlů) ve výšce ? m
Maximální rychlost: Mach 2,39 (vyzkoušená) ve výšce 15 000 m (50 000 stop)
Dolet: 1 040 km (560 námořních mil)
Maximální přelet: 3 290 km (1 777 námořních mil) s přídavnými nádržemi
Dostup: 18 300 m (60 000 stop)
Stoupavost: 165 m/s (32 500 stop/min)

Výzbroj

4× letecký kanón Colt Mk 12 ráže 20 mm (plánováno)^[8]
3× střela vzduch-vzduch AIM-7 Sparrow
4× střela vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder

Uživatelé

Spojené státy americké

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vought XF8U-3 Crusader III na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d Tillman 1990.
↑ Gunston 1981, str. 243.
↑ Gunston 1981, str. 244.
↑ Pike, J. F8U-3 Crusader III. GlobalSecurity.org. Citováno: 25. srpna 2012.
↑ ^a ^b Gunston 1981, str. 245.
↑ Tillman 1990, str. 196.
↑ Green 2011.
↑ ^a ^b Baugher, Joe. Vought XF8U-3 Crusader III. US Navy Fighter Aircraft, 23. ledna 2000. Citováno: 25. srpna 2012.

Literatura

GREEN, William; SWANBOROUGH, Gordon. The Great Book of Fighters. St. Paul, Minnesota: MBI Publishing, 2001. Dostupné online. ISBN 0-7603-1194-3. (anglicky)
GUNSTON, Bill. Fighters of the Fifties. North Branch, Minnesota: Specialty Press, 1981. Dostupné online. ISBN 0-933424-32-9. Kapitola Vought XF8U-3 Crusader III. (anglicky)
THOMPSON, Tommy. Vought F8U-3 Crusader III Super Crusader (Naval Fighters, 87). Simi Valley, California: Ginter Books, 2010. ISBN 978-0-9846114-0-9. (anglicky)
TILLMAN, Barrett. MiG Master: Story of the F-8 Crusader (Second edition). Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1990. ISBN 0-87021-585-X. (anglicky)

Související články

Související vývoj

Podobná letadla

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Vought XF8U-3 Crusader III na Wikimedia Commons
F8U-3 Weapons System – původní propagační film, texasarchive.org

[mig_master-1] Tillman 1990.

[2] Gunston 1981, str. 243.

[Gunston_p._244-3] Gunston 1981, str. 244.

[gs_f8u-3-4] Pike, J. F8U-3 Crusader III. GlobalSecurity.org. Citováno: 25. srpna 2012.

[Gunston_p._245-5] Gunston 1981, str. 245.

[mig_master_p._196-6] Tillman 1990, str. 196.

[green_2001-7] Green 2011.

[jbaugher-8] Baugher, Joe. Vought XF8U-3 Crusader III. US Navy Fighter Aircraft, 23. ledna 2000. Citováno: 25. srpna 2012.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

Vojenská letadla US Navy a USMC po roce 1945

Stíhací letouny	FH • F2H • F3H • F-4 • FR • FJ (FJ-1 • FJ-2/-3 • FJ-4) • F4D • F6U • F7U • F-8 • F8F • F9F • F-9 • F-10 • F-11 • F-14 • F/A-18 • F/A-18E/F • F-35

Bitevní letouny	AM • AU-1 • A-1 • A-2 • A-3 • A-4 • A-5 • A-6 • A-7

Hlídkové letouny	S-2 • S-3 • P-2 • P-3 • P-5 • P-8

Průzkumné letouny a letouny pro radioelektronický boj	P4M • P4Y • AF • E-1 • E-2 • EP-3 • E-6 • EA-6 • EA-18 • OE/O-1 • OV-10

Bitevní letouny se svislým startem a přistáním	AV-8A • AV-8B

Transportní letouny	JRM • JR2F • RM • R3Y • R4Q • R4Y • R5D • R6D • R7V-1/-2 • UC • UO • C-1 • C-2 • C-4 • C-12 • C-20 • C-21 • C-26 • C-28 • C-37A/B • C-130/J • C-880 • V-22

Cvičné letouny	T-2 • T-6 • T-28 • T-34 • T-38 • T-39 • T-44 • T-45 • EC-24

Vrtulníky	HNS • HTL/HUL • HOK/HTK/HUK • HOS/HO2S • HO3S • HO4S • HO5S • HUS/HSS-1 • AH-1G • AH-1J/T/W • AH-1Z • UH-1 • UH-1N • UH-1Y • SH-2 • SH-2G • SH-3 • CH-37 • CH-46 • CH-53 • CH-53E • CH-53K • TH-57/67 • SH-60/MH-60/VH-60 • TH-73

Bezpilotní letadla	DSN • KDA • RQ-2 • MQ-4C • RQ-7 • MQ-8/C • RQ-11 • RQ-12 • RQ-14 • RQ-15 • RQ-20 • RQ-21 • CQ-24 • RQ-27

Prototypy	A2D • XFY • F2Y • XF2R • F5D • XF-8U • XF10F • F11F-1F • YF-17 • F-111B • L-39 • XP5Y • P6M • R6V • X-32 • X-35 • XHJH • XMQ-17 • YMQ-18 • MQ-25