Vůdčí fosilie

Vůdčí či indexová fosilie je fosilie, která je dostatečně charakteristická pro určité horizonty usazených hornin. Pomocí jejich nálezu je možno určit relativní geologické stáří zkoumaných vrstev. Druhy organismů, z nichž vůdčí zkameněliny vznikly, žily v ideálním případě ve velkých počtech, jen relativně krátké období nebo na velkém území (nejlépe pokud byly rozšířeny celosvětově) a nebyly závislé na prostředí a sedimentární facii. Pokud jsou nalezeny stejné zkameněliny v usazených horninách z různých míst na Zemi, jsou tyto vrstvy hornin přibližně stejného stáří. Tento typ datování se nazývá biostratigrafie.

Biostratigrafie vychází z předpokladu, že ačkoli mohou různé usazeniny vypadat odlišně v závislosti na podmínkách, za kterých vznikly, mohou obsahovat fosilní zbytky stejných druhů organismů. Pokud se dotčené druhy vyskytovaly jen krátkodobě (z geologického hlediska jde o existenci trvající několik set tisíc let), pak je jisté, že sedimenty, které je obsahují, byly uloženy v tomto úzce vymezeném časovém období. Čím kratší je životnost druhu, tím přesněji může být usazená hornina datována, a proto jsou tyto rychle se vyvíjející typy organismů, respektive jejich fosilie obzvláště cenné. Nejlepšími vůdčími zkamenělinami jsou běžné, široce rozšířené a snadno identifikovatelné typy na úrovni druhů, v opačném případě je pravděpodobnost nálezu a rozpoznání stáří sedimentů malá.^[1] K dataci bývá často použita i kombinace několika taxonů, zejména pokud se jejich stratigrafické rozsahy překrývají ve velmi úzkém časovém úseku. Vůdčími zkamenělinami mohou být i jiné biostratigraficky využitelné znaky, např. stopy pohybu nebo činnosti organismů či výskyt koprolitů. Moderní biostratigrafie tak využívá hlavně výzkum celých společenstev a vychází z fylogenetického a ekologického rozboru.

Tyto požadavky dobře splňují amoniti, kteří jsou také nejznámějším a široce využívaným příkladem vůdčích fosilií. Jinými důležitými skupinami, které poskytují vůdčí zkameněliny jsou koráli, graptoliti, ramenonožci, trilobiti a ježovky. Konodonti mohou být identifikováni za použití mikroskopu. Využít se dají i „zkamenělé“ zuby savců.

Geologové mohou k určování stáří využít jak velké (zvané makrofosilie) tak mikroskopické fosilie (mikrofosilie). Makrofosilie mají výhodu pro práci a rozeznání přímo v terénu, ale jsou vzácnější. Mikrofosilie jsou široce využívány prospektory v ropném průmyslu a jiných oborech zabývajících se hledáním nerostných surovin.

Termín vůdčí fosilie zavedl německý geolog a paleontolog Leopold von Buch.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Index fossil na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vůdčí fosilie na Wikimedia Commons