Urban mining

Tento článek potřebuje urgentně ověřit.

Informace v článku musí být doloženy věrohodnými zdroji. Neodstraňujte tuto šablonu, pokud text neplní minimální požadavky na článek ve Wikipedii. Jestliže si nevíte rady, navštivte prosím stránku Potřebuji pomoc.

---

Pokud nebude upraven do 14 dnů, může být článek nebo jeho příslušná část smazána v procesu odloženého smazání.
Čas označení je 26. 11. 2024 04:33:50 (CET), tj. ke smazání může dojít 10. 12. 2024 04:33:50 (CET).

Pro vkladatele šablony: Vyhledejte v historii článku autora tohoto textu a na jeho diskusní stránku vložte šablonu

{{subst:Urgentně ověřit autor|Urban mining}} --~~~~

Tento článek potřebuje urgentně upravit.

Jak mají články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Pravopis. Pro úspěšné publikování článku je nezbytné si tato pravidla důkladně nastudovat. Neodstraňujte tento banner, po uplynutí lhůty tak učiní některý ze zkušených wikipedistů. Jestliže si nevíte rady, navštivte prosím stránku Potřebuji pomoc.

---

Článek nebo jeho problematická část mohou být smazány v procesu odloženého smazání, pokud nedojde k nezbytným úpravám ve stanovené lhůtě 14 dní, která skončí 10. 12. 2024 2:31 (CET).

Pro vkladatele šablony: Vyhledejte v historii článku autora tohoto textu a na jeho diskusní stránku vložte

{{subst:Urgentně upravit autor|Urban mining}} --~~~~

Urban mining, v překladu městská těžba, je proces systematického získávání druhotných surovin z odpadu generovaného v urbanizovaném prostředí.^[1] Tato metoda zahrnuje recyklaci materiálů z nevyužívaných zařízení, konstrukcí, infrastruktury nebo spotřebního zboží. Urban mining představuje významný krok k realizaci oběhového hospodářství, kdy materiály mohou být znovu využity místo těžby primárních zdrojů. Tento přístup přispívá nejen k šetrnému nakládání s přírodními zdroji, ale i ke snižování environmentálních dopadů těžby a výroby.

Koncept urban mining vznikl v souvislosti s narůstajícím objemem odpadu a klesající dostupností některých nerostných surovin. První zmínky o tomto přístupu se objevily v 80. letech 20. století, přičemž výrazného rozmachu se metoda dočkala v novém miléniu díky technologiím umožňujícím efektivní separaci a recyklaci.

Na přelomu 20. a 21. století došlo k rychlému rozvoji urban mining díky technologickým inovacím a rostoucí poptávce po drahých a vzácných kovech, jako je zlato, stříbro, platina a palladium.^[2] Tato poptávka byla částečně způsobena rozvojem elektroniky a obnovitelných zdrojů energie, které vyžadují specifické suroviny. Například produkce lithium-iontových baterií pro elektromobily výrazně zvýšila zájem o recyklaci lithia.

V současné době se urban mining považuje za nepostradatelnou součást oběhového hospodářství, kdy evropské země i světové organizace, jako je OSN, kladou důraz na efektivní využívání městského odpadu jako zdroje.^[2] Podle Organizace spojených národů (UNEP) má urban mining potenciál pokrýt až 20 % globální poptávky po některých strategických surovinách.

Urban mining se zaměřuje především na následující sektory:

Elektronický odpad (e-waste): Obsahuje vzácné a drahé kovy, jako je zlato, stříbro, platina nebo palladium. Například 1 tuna mobilních telefonů může obsahovat až 300 gramů zlata, což je výrazně více než množství obsažené v průměrné tuně zlata těžené v přírodě.

Stavební a demoliční odpady: Recyklací stavební suti lze získat beton, ocel nebo hliník, které mohou být znovu použity ve stavebnictví.

Automobilový průmysl: Zpracováním vysloužilých vozidel lze efektivně získat železo, měď či plasty.

Městská infrastruktura: Kabely, trubky nebo staré mostní konstrukce slouží jako zdroje kovů a dalších materiálů.

Hlavní přínos urban mining spočívá ve snížení závislosti na těžbě primárních surovin, která má často devastující dopad na životní prostředí. Recyklace materiálů je navíc energeticky méně náročná.^[3]Například těžba hliníku z bauxitu spotřebuje až 95 % více energie než jeho recyklace.

Dále urban mining snižuje množství odpadu, který by jinak skončil na skládkách. Podle statistik Evropské komise tvoří elektroodpad přibližně 40 % nebezpečného odpadu, avšak jeho efektivní recyklací lze tento podíl výrazně snížit.

Navzdory svým přínosům čelí urban mining několika výzvám:

Složitost sběru: Získávání odpadu z domácností nebo podniků vyžaduje rozsáhlou logistickou infrastrukturu.

Nedostatečná legislativa: V některých zemích chybí právní rámce podporující recyklaci.

Ekonomická nevýhodnost: Recyklace materiálů bývá nákladnější než těžba některých surovin, zejména při nízkých cenách primárních zdrojů.

V České republice je urban mining zaměřen především na recyklaci elektroodpadu a stavebních materiálů. Společnost ASEKOL, jeden z předních hráčů v oblasti recyklace elektroniky, v roce 2023 zpracovala přes 25 000 tun elektroodpadu.^[4] Dalším příkladem je recyklace stavební suti, která se využívá při výstavbě nových silnic a budov.

Podle údajů Ministerstva životního prostředí dosahuje Česká republika míry recyklace elektroodpadu kolem 40 %, což odpovídá průměru Evropské unie. V oblasti stavebního odpadu je však Česká republika na špici s mírou recyklace přesahující 85 %.

EURACTIV (2020): Odpad je surovinou budoucnosti: potenciál mají i stará elektrozařízení – jak s nimi Evropa nakládá?, https://euractiv.cz/section/obehove-hospodarstvi/linksdossier/odpad-je-surovinou-budoucnosti-potencial-maji-i-stara-elektrozarizeni-jak-s-nimi-evropa-naklada/ (25. 11. 2024)

OUT OF USE (2021): What is urban mining?, https://outofuse.be/en/news/what-is-urban-mining (25. 11. 2024)