Tonutí

Tonutí neboli laicky topení se je situace, při níž dochází ke vdechnutí vody, zřídka jiné kapaliny. Hlavním poškozením je život ohrožující nedostatek kyslíku – hypoxie mozku. Smrt způsobená tonutím se nazývá utonutí nebo utopení se.

Může postihnout plavce i neplavce, mimo vodu například horolezce při prudkých lijácích v lezeckých komínech. Způsobí je vdechování roztříštěného aerosolu tvořícího se těsně nad hladinou při plavání nebo ležení na vodní matraci za prudkého deště a větru.

Problematiku tonutí a výcvik plavčíků a záchranářů řeší v ČR Vodní záchranná služba ČČK.

Tonutí je často rychlé a nenápadné, křik a držení rukou nad hlavou je spíše výjimkou. Tonoucí není schopen se nadechnout, proto nekřičí, zdvižené ruce jej zatlačují pod hladinu, takže se spíše zaklání a pohybuje rukama těsně pod vodou.^[1]

• Hlava ponořená, ústa na vodní hladině
• Hlava zvrácená dozadu s otevřenými ústy
• Oči skelné a prázdné, výrazy  strachu na obličeji
• Zrychlené dýchání nebo lapání po dechu
• Snaha plavat určitým směrem, ale bez efektu
• Snaží převrátit na záda, aby splýval
• Chaotické pohyby končetin pod hladinou

Tonutí ve vlastním slova smyslu začíná, když člověk není schopen udržet ústa nad vodou. Ke vdechnutí vody dochází v pozdější fázi.^[2]. Při záchranných opatřeních může křísený vodu masivně zvracet. Při podstatně těžším stavu voda pasivně vytéká jícnem a může zatéct při umělém dýchání do plic.

Tonutí vzniká v 85 % vdechnutím vody poté, kdy postižený vodu polykal. Z plic nelze vodu vylít žádnými manévry, velmi rychle se vstřebá. V 15 % laryngospasmus – podvědomé (reflexní) uzavření hlasivek, např. po skoku do studené vody zabrání vdechnutí vody do plic, ale vede rovněž k život ohrožujícímu nedostatku kyslíku. Dříve bylo označováno jako suché tonutí. Stah hlasivek se někdy uvolní sám, někdy je nutné krátkodobé prodechování v rámci kardiopulmonární resuscitace

Po proběhlém dušení (při zavřených i otevřených hlasivkách) dochází k úplnému ochrnutí svalstva a někdy je voda opět vdechnuta. Voda v plicích se vstřebává do krve (rozdíl mezi sladkou a slanou vodou není pozorován). Dochází k poškození plicního surfaktantu.

• Bezvědomí
• Bledá a studená kůže
• Cyanóza rtů

Během dušení dochází k zpomalení srdeční činnosti až k srdeční zástavě

• Slabý nebo chybějící puls

• 44 % souvisí s plaváním
• 17 % souvisí s použitím lodě
• 14 % nejasné okolnosti
• 10 % souvisí s potápěním
• 7 % souvisí s dopravními nehodami

(statistika USA)

Utopení je druhou nejčastější příčinou úmrtí dětí v průmyslových zemích. Více než 50 % utonutí se stane v blízkosti břehu.

V ČR se utopí přibližně 200 lidí za rok.^[3]

• Neriskovat vlastní život při zachraňování cizího
• Zavolat záchrannou službu
• V případě potřeby zkontrolovat ústní dutinu, vytřít viditelné cizí tělesa (řasy, bahno)
• Dle stavu vědomí a dýchání začít resuscitovat
• Nejprve provést 5× umělé vdechy z úst do úst, pokračovat srdeční masáží v poměru 30 stlačení a 2 vdechy
• Při zvracení neprodleně otočit na bok
• Při tonutí dětí v zimě je úspěšná záchrana možná i po více než 50 minutách po události [4].
• Zřetelně dýchající uložit do zotavovací polohy
• Léčba podchlazení (hypotermie)
• Sledování, případná hospitalizace u lidí, kteří pod vodou ztratili vědomí (možný vznik otoku plic)

Původně bylo rozlišováno tzv. primární tonutí u zdravého člověka a sekundární tonutí například při epileptickém záchvatu, při poranění míchy po skoku do mělké vody, při infarktu nebo cévní mozkové příhodě, při zpomalení činnosti srdce ve studené vodě atd. Sekundárním tonutím však byl označován i následný otok plic (plicní edém), který se může po tonutí rozvinout i po několika hodinách.

Pojmy primární, sekundární, suché, tiché a odložené tonutí nejsou odborně používány. Neovlivňují ani postup ani prognózu pacienta a jsou hodnoceny jako matoucí.^[4] Přestalo být rozlišováno utonutí v sladké a slané vodě – mimo laboratoř není pozorován rozdíl^[5]

Pojem suché tonutí je nadále používán v médiích u naprosto odlišných příčin smrti, víceméně souvisejících s koupáním. Zprávy jsou bez uvedení lékařského nálezu, často z sekundárních zdrojů:

• dušení ihned po ponoření může vzniknout stažením hlasivek.^[6]
• smrt nastává delší dobu po koupání, lze uvažovat o pneumotoraxu, zánětu plic bakteriálním či chemickém^[7]
• některé popisy jsou velmi znejisťující pro rodiče^[8]. Medicínsky však není popsán případ úmrtí po hodinách či dnech, kdy by nedošlo k postupnému rozvoji příznaků^[4]. Pacienti po resuscitaci musí být vždy medicínsky sledováni.

• ŠTEFAN, Jiří; MACH, Jan. Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi. Praha: Grada, 2005. 248 s. ISBN 80-247-0931-7. Kapitola Utopení, s. 66–69. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu utonutí na Wikimedia Commons
• Odborný článek Ticháček, Drábková
• Tonutí chlapce, raft.cz
• Prevence u dětí
• Jiří Navrátil – Tonutí
• Vodní záchranná služba ČČK
• Preventivní program VZS ČČK Bezpečné dětství

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.