Třída Yavuz
| Třída Yavuz | |
|---|---|
 Turgut Reis (F-241) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Turecké námořnictvo |
| Typ | fregata |
| Lodě | 4 |
| Osud | aktivní (2020) |
| Předchůdce | třída Berk |
| Nástupce | třída Barbaros |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 2700 t (standardní) 2994 t (plný) |
| Délka | 110,5 m |
| Šířka | 13,25 m |
| Ponor | 3,94 m |
| Pohon | CODAD |
| Rychlost | 27 uzlů |
| Dosah | 4000 bám. mil při 20 uzlech |
| Posádka | 180 |
| Výzbroj | 1× 127mm kanón 3× 25mm Seaguard (3×1) 8× Sea Sparrow (1×8) 8× Boeing Harpoon (2×4) 6× 324mm torpédomet (2×3) |
| Letadla | 1× vrtulník |
| Radar | DA-08 Plessey AWS-6A Decca TM 1226 |
| Sonar | SQS-56 |
Třída Yavuz je třída víceúčelových fregat tureckého námořnictva. Jedná se o německou modulární konstrukci typové řady MEKO 200 loděnice Blohm + Voss, označenou MEKO 200 TN. Ve službě jsou od roku 1987. Všechny jsou stále v aktivní službě a protože se osvědčily, Turecko zakoupilo ještě další čtyři, mírně vylepšené, jednotky třídy Barbaros (typ MEKO 200 TN II).
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Objednány byly celkem čtyři fregaty této třídy. První pár postavily německé loděnice Blohm + Voss v Hamburku a Howaldtswerke-Deutsche Werft v Kielu, přičemž druhý pár již byl postaven v turecké loděnici Gölcük. Celá čtveřice byla stavěna v letech 1985–1989.[1]
Jednotky třídy Yavuz:[1]
| Jméno | Loděnice | Zahájení stavby | Spuštění na vodu | Zařazena do služby | Status |
|---|---|---|---|---|---|
| Yavuz (F-240) | Blohm + Voss, Hamburk | 30. května 1985 | 7. listopadu 1985 | 17. července 1987 | aktivní |
| Turgut Reis (F-241) | Howaldtswerke-Deutsche Werft, Kiel | 20. září 1985 | 30. května 1986 | 4. února 1988 | aktivní |
| Fatih (F-242) | Gölçuk, Izmir | 1. ledna 1986 | 24. dubna 1987 | 12. října 1988 | aktivní |
| Yildirim (F-243) | Gölçuk, Izmir | 24. dubna 1987 | 22. července 1988 | 22. dubna 1989 | aktivní |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Fregaty byly vybaveny bojový řídícím systémem STACOS Mod.1, primárním senzorem je přehledový 2D radar středního dosahu DA-08, ostrahu radiolokačního horizontu a vyhledávání hladinových cílů zajišťuje radar Plessey AWS-6A Dolphin a nesen je též navigační radar Decca TM 1226. Ponorky vyhledává trupový sonar SQS-56. Navádění protiletadlových střel zajišťuje střelecký radar STIR-2.4, který doplňuje přehledový a střelecký radar (a ozařovač cílů) WM-25. Ten řídí i palbu 127mm kanónů. Zbraňové stanice Seaguard využívají dva střelecké radary TMK. Systém pro vedení elektronického boje zahrnuje rušič Ramses a systém pro radiotechnický průzkum Rapids. Neseny jsou vrhače klamných cílů systému Mk.36 SRBOC a vlečené protitorpédové návnady SLQ-25 Nixie.[1][2]
V dělové věži na přídi je jeden americký 127mm kanón Mk.45. Před komínem jsou umístěny dva čtyřnásobné kontejnery Mk.141 pro protilodní střely Harpoon a na střeše nástavby je, mezi hangárem a komínem, umístěn osminásobný vypouštěcí kontejner Mk.29 pro protiletadlové řízené střely Sea Sparrow. K bodové obraně proti letadlům a protilodním střelám slouží tři systémy Oerlikon Contraves Seaguard. Protiponorkovou výzbroj tvoří dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety Mk.32. Na zádi fregat je přistávací paluba a hangár pro uskladnění jednoho vrtulníku AB-212. Pohonný systém je koncepce CODAD se čtyřmi diesely MTU 20V1163 TB93. Nejvyšší rychlost dosahuje 27 uzlů. Dosah je 4000 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ ZAJAC, Ivan. Fregaty MEKO 200TN a HN (1.) - Bestseller v tureckém podání [online]. Válka.cz, rev. 2012-09-30 [cit. 2020-06-07]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Yavuz na Wikimedia Commons
