Třída O (1926)
Třída O | |
---|---|
HMS Otway | |
Obecné informace | |
Uživatelé | Britské královské námořnictvo Australské královské námořnictvo |
Typ | ponorka |
Lodě | 9 |
Osud | 6 ztraceno 3 vyřazeny |
Předchůdce | třída L |
Nástupce | třída P |
Technické údaje podtřídy Oberon | |
Výtlak | 1598 t (na hladině) 1831 t (pod hladinou)[1] |
Délka | 82,19 m |
Šířka | 8,53 m |
Ponor | 7,72 m |
Pohon | diesel-elektrický |
Rychlost | 13,75 uzlu (na hladině) 7,5 uzlu (pod hladinou) |
Posádka | 54 |
Výzbroj | 1× 102mm kanón 8× 533mm torpédomet |
Technické údaje podtřídy Odin | |
Výtlak | 1781 t (na hladině) 2038 t (pod hladinou)[2] |
Délka | 86,41 m |
Šířka | 9,12 m |
Ponor | 4,9 m |
Pohon | diesel-elektrický |
Rychlost | 17,5 uzlu (na hladině) 8 uzlů (pod hladinou) |
Posádka | 53 |
Výzbroj | 1× 102mm kanón 8× 533mm torpédomet |
Třída O byla třída diesel-elektrických oceánských ponorek postavených pro britské královské námořnictvo a australské královské námořnictvo. Vyvinuty byly pro službu na Dálném Východě.[3] Třídu tvořily tři mírně odlišné skupiny ponorek, postavené v počtu devět kusů. Derivátem třídy O byly tři další ponorky chilské třídy Capitan O'Brien.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Pro britské námořnictvo bylo postaveno devět ponorek této třídy. První skupinu tvořila prototypová ponorka Oberon, která byla dokončena roku 1927. Byla první britskou ponorkou vyprojektovanou od konce první světové války.[4] Druhou skupinu tvořily ponorky Otway a Oxley, navržené loděnicí Vickers pro Austrálii a dokončené rovněž roku 1927. Velké Británii byly předány roku 1931.[1] Třetí, mírně zvětšená, skupina třídy O byla tvořena ponorkami Odin, Olympus, Orpheus, Osiris, Oswald a Otus.[4]
Jméno | Podtřída | Loděnice | Založení kýlu | Spuštění na vodu | Přijetí do služby | Status |
---|---|---|---|---|---|---|
Oberon (P21, N21 ex O1) | Oberon | Chatham Dockyard | březen 1924 | 24. září 1926 | srpen 1927 | Vyřazena 1944. Prodána do šrotu 1945. |
Otway (P51, N51, ex AO2) | Oxley | Vickers, Barrow | srpen 1925 | 7. září 1926 | září 1927 | Postavena pro Austrálii, roku 1931 převedena do britského námořnictva. Prodána do šrotu 1945. |
Oxley (P55, ex AO1) | Oxley | Vickers, Barrow | srpen 1925 | 29. června 1926 | červenec 1927 | Postavena pro Austrálii, roku 1931 převedena do britského námořnictva. Dne 10. září 1939 poblíž Norska omylem potopena ponorkou HMS Triton. |
Odin (P84, N 84) | Odin | Chatham Dockyard | červenec 1927 | 5. května 1928 | prosinec 1929 | Dne 13. června 1940 byla v centrálním Středomoří potopena italským torpédoborcem Strale. |
Olympus (P35, N35) | Odin | William Beardmore and Co. | duben 1927 | 11. prosince 1928 | červen 1930 | Dne 8. května 1942 poblíž Malty potopena minou. |
Orpheus (P46, N46) | Odin | William Beardmore and Co. | duben 1927 | 26. února 1929 | září 1930 | Dne 19. června 1940 byla u Tobruku potopena italským torpédoborcem Turbine. |
Osiris (P67, N67) | Odin | Vickers, Barrow | květen 1927 | 19. května 1928 | únor 1929 | Prodána do šrotu 1946. |
Oswald (P58, N58) | Odin | Vickers, Barrow | květen 1927 | 19. června 1928 | květen 1929 | Dne 1. srpna 1940 byl ve Středomoří potopena italským torpédoborcem Ugolini Vivaldi. |
Otus (P92, N92) | Odin | Vickers, Barrow | květen 1927 | 31. srpna 1928 | červenec 1929 | Vyřazena a roku 1946 potopena. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Podtřída Oberon
[editovat | editovat zdroj]Výzbroj tvořil jeden 102mm/40 kanón QF Mk.IV (později Mk.XII) a osm 533mm torpédometů (šest příďových a dva záďové). Neseno bylo celkem 16 torpéd Mk.IV, později Mk.VIII. Pohonný systém tvořily dva diesely Admiralty o výkonu 2950 hp a dva elektromotory o výkonu 1350 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 13,75 uzlu na hladině a 7,5 uzlu pod hladinou. Operační hloubka ponoru byla 200 stop.[1]
Podtřída Oxley
[editovat | editovat zdroj]Ponorka byla mírně větší (83,82 x 8,42 x 4,79 m) a s větším výtlakem (1636/1872 t). Díky lepšímu tvarování trupu dosahovaly vyšší rychlosti. Výzbroj tvořil jeden 102mm/40 kanón QF Mk.IV (později Mk.XII) a osm 533mm torpédometů (šest příďových a dva záďové). Pohonný systém tvořily dva diesely Vickers o výkonu 3100 hp a dva elektromotory o výkonu 1350 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů na hladině a 8,5 uzlu pod hladinou.[1]
Podtřída Odin
[editovat | editovat zdroj]Pozornost byla věnována dalšímu zvýšení rychlosti ponorek. Ponorka byla mírně větší (86,41 x 9,12 x 4,9 m) a s větším výtlakem (1781/2038 t). Výzbroj tvořil jeden 102mm/40 kanón QF Mk.IV (později Mk.XII) a osm 533mm torpédometů (šest příďových a dva záďové). Neseno bylo celkem 14 torpéd Mk.IV, později Mk.VIII. Přebít přitom šlo pouze přední torpédomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Admiralty o výkonu 4520 hp a dva elektromotory o výkonu 1390 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 17,5 uzlu na hladině a 8 uzlů pod hladinou. Operační hloubka ponoru byla 300 stop.[2]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]Za války byla výzbroj přeživších ponorek posílena o jeden 20mm kanón.[4]
Operační služba
[editovat | editovat zdroj]Britské námořnictvo své ponorky nasadilo ve druhé světové válce. Šest ponorek bylo za války ztraceno.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1922–1946. Annapolis: Naval Institute Press, 1980. S. 47. (anglicky)
- ↑ a b Gardiner, 1980, s. 48.
- ↑ MCCARTNEY, Innes. British submarines 1939-45. Oxford: Osprey Publishing, 2006. 19 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84603-007-9. (anglicky)
- ↑ a b c d PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 60 s. ISBN 80-206-0357-3.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
- MCCARTNEY, Innes. British submarines 1939-45. Oxford: Osprey Publishing, 2006. 48 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84603-007-9. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída O na Wikimedia Commons