Táif

Táif اَلطَّائِفُ‎
Poloha
Souřadnice	21°16′ s. š., 40°25′ v. d.
Nadmořská výška	1 879 m n. m.
Časové pásmo	Východoafrický čas UTC+03:00
Stát	Saúdská Arábie Saúdská Arábie
Táif
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	321 km²
Počet obyvatel	579 970 (2010)[1]
Hustota zalidnění	1 806,8 obyv./km²
Správa
Vznik	6. století
Oficiální web	www.taifcity.gov.sa
PSČ	21944
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Táif (arabsky اَلطَّائِفُ‎‎, aṭ-Ṭāʾif) je město v Mekkánské provincii v Saúdské Arábii. Leží na úbočí pohoří Hidžáz v nadmořské výšce 1879 m. V roce 2022 v něm žilo 563 282 obyvatel a řadí se k nejlidnatějším městům království.

Město bylo založeno příslušníky kmene Banú Thaqíf a dodnes je obýváno jejich potomky. Součástí království Saúdů je od jejich podmanění Hidžázu v roce 1925.

Táif je zemědělským centrem, protože jeho okolí díky mírnému klimatu, a to i během drsného arabského léta, vyniká v rámci celé země svojí zemědělskou výrobou. Pěstují se zde především hrozny, granátová jablka, fíky, růže a vyrábí med.^[2]

V Táifu sídlí správa místního guvernorátu, který se skládá z 15 menších obcí. Správu samotného města provádí pět obcí, pojmenovaných Severní Táif, Západní Táif, Východní Táif, Jižní Táif a Nový Táif.^{[p 1]} U Táifu je mezinárodní letiště, s jehož rozšířením se počítá do roku 2030.

Stejně jako mnoho měst v hidžázské oblasti mělo město starší název: Wadždž (وَجّ‎‎).^[3] Tak se také nazývalo významné údolí v arabské a islámské historii.^[3]

Etymologie současného názvu města, Taʾif (اَلطَّائِفُ‎), pochází z arabského kořene ط و ف‎ , což se dá přeložit jako „tulák“, nebo „obchazeč“; z nichž poslední je základem slova ṭawāf‎ (طَوَاف‎), což se doslovně překládá jako „oběh“ nebo „obcházení“ a používá se v souvislosti s obcházením Ka'by.^[4][5][6] Táif dostal své jméno kvůli zdi, kterou okolo města postavil kmen Banú Thaqíf.^{[p 2]}

V 6. století našeho letopočtu bylo město Táif ovládáno kmenem Thaqíf, který dodnes žije ve městě a jeho okolí. Snad se zde usídlily židovské kmeny, které byly vysídleny po porážce Himjárského království etiopskými křesťany. Opevněné město bylo náboženským centrem, protože v něm sídlil idol bohyně Lát, která byla tehdy známá jako „dáma z Táifu“. Klimatem se město odlišovalo od svých suchých a neplodných sousedů blíže k Rudému moři. V okolí Táifu se pěstovala pšenice, vinná réva a ovocné sady a město si tím vysloužilo titul „zahrada Hidžázu“.^[7][8] Táif i Mekka byly poutními středisky^[9] a jejich obyvatelé měli úzké obchodní vztahy. Ovšem poloha města je příjemnější než Mekky, a tak se jeho obyvatelé kromě obchodu živili také zemědělstvím a pěstováním ovoce.^[9]

Na počátku 7. století islámský prorok Mohamed, který se narodil v Mekce, kázal islám obyvatelům Mekky a Hidžázu a narazil na odpor mnoha tamních lidí. Někdy počátkem 7. století Mohamed město navštívil a údajně je nepřímo zmíněno v koránu (43:31).

A řekli dále: „Pročpak nebyl seslán tento Korán nějakému muži významnému z obou těchto měst?“^{[p 3][10]}

V roce 630 blízko města proběhla bitva u Hunajnu. Krátce poté byl Táif neúspěšně obléhán pomocí katapultů, ale útoky odrazil. Po bitvě u Tabuku v roce 631 zůstal Táif zcela izolován, a proto zástupci kmene Thaqíf dorazili do Mekky, aby vyjednali konverzi města k islámu, v jehož důsledku byl zničen idol Lāt spolu se všemi ostatními známkami pohanské minulosti města.^[11] Jako součást Hidžázu město poté prošlo mnoha mocenskými změnami, ale většina z nich se odehrála v rámci konfliktů mezi Mekkou a Medínou, ale na rozdíl od těchto dvou svatých měst význam Táifu postupně upadal.^[12]

17. července 1517 se šaríf z Mekky vzdal osmanskému sultánovi Selimovi I. Na znamení kapitulace mu odevzdal klíče od islámských měst Mekky a Mediny. Také Táif přešel pod osmanskou kontrolu a město zůstalo osmanské po další tři století, až do roku 1802, kdy bylo znovu dobyto rebely spojenými s rodem Saúdů. Tyto síly pak táhly dobýt Mekku a Medinu. Ztráta města byla pro Osmanskou říše velmi citlivá, protože se považovala za ochránce svatých měst. Osmanský sultán Mahmud II. povolal egyptského válího, Muhammada Alího a ten zaútočil na Hidžáz a roku 1813 získal Táif zpět.^[12]

V roce 1813 švýcarský cestovatel a orientalista Johann Ludwig Burckhardt navštívil Táif a zanechal očité svědectví o městě těsně po jeho znovudobytí Muhammadem Alím a během jeho pobytu ve městě s ním uskutečnil několik rozhovorů. Burckhardt uvádí, že zeď a příkop kolem města postavil Utmán el-Midhajfí. Na městských hradbách byly tři brány a několik věží, které však neměly velkou tloušťku, na některých místech jen 45 cm. Podle Burckhardta hrad postavil mekkánský šarif Ghálib ibn Musáid. Všiml si zničení města způsobeného dobytím v roce 1802. V oné době byla většina budov stále v troskách a hrobka Abdulláha ibn Abbáse – bratrance Mohameda a předka Abbásovců – byla vážně poškozena. Také zaznamenal, že obyvatelstvo města tvořili ještě většinou Thaqífové. Pokud jde o obchod, město bylo překladištěm kávy.^[13]

Hrad a kasárna byly opraveny Osmany v roce 1843, správní budova (hükûmet konağı) byla postavena v roce 1869, později byla zřízena pošta.^[14]

Před arabským povstáním byl velitelem osmanských sil v Táifu jmenován Ahmed bej. Velel 3 000 vojákům a měl ve výzbroji 10 kusů horských děl. Ve městě byl také přítomen guvernér Hidžázu Ghálib paša. V roce 1916 zahájili Hášimovci v červnu v Mekce vzpouru proti Osmanské říši. Toto město padlo a v červenci pak Abdalláh, nejstarší syn hášimovského vůdce a mekkánského šarifa, Husajna ibn Alího, přitáhl k Táifu se sedmdesáti muži. Zatímco jeho aktivity v oblasti vzbuzovaly podezření Ahmeda beje, Ghálib paša nebyl tak malou silou znepokojen. Abdulláh tajně vybudoval svou armádu na 5 000 mužů. Poté přerušil telegrafní linky k městu a zahájil ofenzívu. Všechny hášimovské útoky na město byly odraženy horskými děly a obě strany se ustrnuly v nelehkém obležení. Nicméně hášimovské zbraně byly postupně přemístěny ke městu a to pak ještě chvíli vzdorovalo do definitivní kapitulace 22. září. Město se tak později stalo součástí samozvaného hášimovského Hidžázského království.^[14][15]

Táif nezůstal v hášimovských rukou příliš dlouho. Napětí mezi králem Hidžázu Husajnem ibn Alím a Abdulazízem al-Saúdem, emírem Nadždu a Hasy, brzy přerostlo v násilí. Ačkoli nepřátelství utichlo v roce 1919, v září 1924 připravovala milice Ichwán útok na město; veleli jí Sultán bin Badžad a Chálid bin Luwaj a sponzorovali ji Saúdové. Město měl bránit králův syn Alí, ale ten v panice se svými jednotkami uprchl. Následně příslušníci Ichwánu pobili 300 Alího mužů, což je známo jako táifský masakr.^[15] V roce 1926 byl Abdulazíz al-Saúd oficiálně uznán novým králem Hidžázu. Táif zůstal jeho součástí do té doby, co Abdulazíz v roce 1932 sjednotil svá dvě království do Království Saúdské Arábie. V roce 1934 zde byla podepsána smlouva, která stanovila hranici mezi Jemenem a královstvím. Sám král měl později zemřít ve městě 9. listopadu 1953, stejně jako král Chálid 13. června 1982.^[16]

Když ho Saúdové ovládli, byl Táif jen o málo víc než středověké město. Později se však pustili do projektu modernizace města. První veřejný generátor elektrické energie v Saúdské Arábii byl zřízen v právě zde koncem 40. let 20. století. K izolovanému městu nechal tehdejší král Fajsal vybudovat 87 km dlouhou silnici z Mekky a v roce 1965 byla slavnostně zprovozněna. V roce 1974 byla silnice prodloužena v délce přibližně 650 kilometrů ve směru Táif – Abhá – Džizán a nyní slouží jako součást dálnice 15. Za války v Perském zálivu v roce 1991 byl Táif tak komunikačně vybaveným městem, že byl vybrán jako středisko televizní a rozhlasové sítě Rendon Group, která byla používána pro komunikaci s Kuvajtem během irácké okupace.^[17]

Celý guvernorát Táif se nachází na vyvýšeném údolí na západě a jihu obklopeném pohořím Hidžáz (součást pohoří Saravát). Město se nachází ve výšce 1879 m nad mořem. Pro srovnání, okolní hory, které oddělují Táif od okolních vesnic, jako je Al-Hada a Aš-Šafa, dosahují výšky 2000 – 3000 m. Je známo, že u Táifu bylo dříve mnoho vádí s tekoucí vodou, což naznačuje přítomnost přehrad podél mnoha z nich. Nejvyšší bod Táifu Džebel Daka je dokonce pátým nejvyšším vrcholem Saúdské Arábie.

V Táifu je v létě mnohem chladněji než v jiných částech Saúdské Arábie, zejména v Rijádu. Na rozdíl od většiny Arabského poloostrova zde v létě nastává mírné počasí, a proto bývá město nazýváno neoficiálním letním hlavním městem Saúdské Arábie.^[18][19] Vládne zde horké pouštní klima (BWh dle Köppenovy klasifikace podnebí) s horkými léty a mírnými zimami. Srážek je málo, ale prší během každého měsíce, přičemž na jaře a v pozdním podzimu více než v jiných měsících.^[20][21]

V Jižním Táifu je velký přírodní park Al-Rudaf, kde stromy rostou uprostřed zvětralých žulových skal. Jeho součástí je i malá zoologická zahrada. Kromě ní se zde nachází velké jezero s fontánami a vodními děly.^[23] V Novém Táifu se nachází národní park Saijsad^[24] a poblíž Al-Hada je v nadmořské výšce 2100 m velká přírodní rezervace Nuqbat al-Hamra'.^[25]

Historicky táifská ekonomika závisela na zemědělství a kultivaci růží, se kterými se obchodovalo v celé Střední Asii a Transoxanii,^[26] a město bývalo v okolí známo jako „město růží“ (مَدِيْنَة ٱلْوُرُوْد‎). Dodnes hrají růžové plantáže s rostoucími voňavými růžovými květy významnou roli ve zdejší ekonomice. Pěstuje se zde damašská růže s 30 okvětními lístky (Rosa damascena trigintipetala), jejíž vůně je popisována jako robustní, kořeněná a závratně plná.^[27] Její okvětní lístky se destilují do drahého růžového oleje,^[28] který byl na Středním východě tradičně používán jako parfém zvaný attar, obvykle jako mužská vůně, a díky svému původu získal jméno „táifská růže“.^[29] V současnosti se olej používá při výrobě luxusních parfémů různých značek včetně Ormonde Jayne,^[28] Chanel, Guerlain a Hermès.^[30]

Hospodářství Táifu je stále většinou závislé na zemědělství a parfémech, ale dochází k postupné diverzifikaci, aby bylo možné bojovat s těžkou závislostí města na těchto dvou odvětvích.^[8] Narůstá význam turistiky a město je mezi turisty značně populární díky okolním horským střediskům a je považováno za nejlepší letní destinaci.^[31] S nedalekým letoviskem Al-Hada je spojeno ikonickou dálnicí 15. Oblíbeným cílem je vesnice Aš-Šafá ležící vysoko v horách v nadmořské výšce 2200 až 2500 m. Je bohatá na zemědělské produkty, protože se zde nacházejí táifské ovocné zahrady. K dispozici je i projížďka na velbloudu a hora Džabal Dakka je odtud na dohled.^[25]

1. října 2017 saúdskoarabský král Salmán slavnostně zahájil projekt „Nový Táif“ v hodnotě 3,9 miliardy dolarů,^[32] jehož cílem je zřízení nového mezinárodního letiště ve městě, nazvaného Mezinárodní letiště Táif, renovace a modernizace historického súku Ukáz,^[33][34] zřízení Technické oázy, jejíž součástí by měl být výrobní a montážní závod letadel Antonov a průmyslové letiště s 3,5 km dlouhou dráhou, solární farma o rozloze 25 000 m² s předpokládanou kapacitou 30 MW,^[33][34] obytné předměstí o rozsahu 10 000 bytových jednotek,^[33][34] průmyslová oblast o rozloze 11 km² s komplexem těžkého, středního a lehkého průmyslu spolu a centrem odborného vzdělávání^[33][34] a univerzitní město o rozloze 16 km² u národního parku Saijsad.^[33][34]

Vzhledem k poloze Táifu v horách se většina hlavních dálnic buď město míjí, nebo se regionu úplně vyhýbá. Jediná hlavní dálnice v saúdskoarabské síti, která prochází přes Táif, je dálnice 15 vedoucí z Mekky na západ a kolem hor přes obec Al-Hada, procházející centrem Táifu a pokračující do Abhy a měst Baha, Baldžuraši a Chamís Mušaj. Dálnicemi 267 a 287 je Táif připojen k dálnici 40. dálnice 267 tvoří západní část obchvatu Táifu, ale pak pokračuje na jih směrem k městu aš-Šafa, delší trasou obchází Mekku pomocí a umožňuje napojení na dálnice 40, 290, 301 a 304.

Táif má mezinárodní letiště, jehož účelem je především odlehčit mezinárodnímu letišti krále Abdulazíze v Džiddě při přepravě poutníků na Hadždž a Umru.^[35][36][37] Původně bylo otevření naplánováno na rok 2020, ale kvůli pandemii covidu-19 bylo odloženo.

V roce 2004 byla založena Táifská univerzita, která nabízí jak vysokoškolské, tak postgraduální programy na čtyřech vysokých školách a 16 fakultách.^[38][39] Má čtyři kampusy rozmístěné po zdejším guvernorátu, s hlavním kampusem v al-Hawíje.^[38]

V roce 2014 otevřela kanadská Niagara College kampus v Táifu s programy v oblasti cestovního ruchu, pohostinství a podnikání.^[40] Toto úsilí je součástí programu Colleges of Excellence.^[41] Vysoká škola čelila kritice za to, že je otevřená pouze mužům, včetně kanadské asociace univerzitních učitelů.^[42][40][43] Od roku 2023 není jasné, zda je kampus v Taif stále aktivní, dokonce i hlavní webové stránky Niagara College KSA poskytují rozporuplné informace.^[41]

Súk Ukáz, jeden z nejznámějších předislámských trhů, byl nejen tržištěm, ale v mnoha ohledech i historickou scénou, kde probíhaly společensko-politické a obchodní výměny mezi kmeny předislámské Arábie.^[44] Lidé z celého poloostrova přicházeli navštívit idol bohyně Lát.^[44] To prokazuje, že Táif je historickým centrem obchodu a umění na Arabském poloostrově již dlouho. O roku 2007 se zde koná obnovený historický súk Ukáz. Divadla v této oblasti zahrnují Divadlo súku Ukáz^[45] a nedávno otevřené Divadlo krále Abdulláha.^[46]

V rámci iniciativy Saudská sezóna se první konala 1. srpna 2019. Akce se zúčastnili umělci ze sedmi zemí a dohlíželo se na širokou škálu aktivit. Během sezóny se konaly tři hlavní události, včetně festivalu súk Ukáz a velbloudího závodu. V rámci akce se ve městě konal festival růží a také řada koncertů a divadelních her.^[47]

Stejně jako většina Saúdské Arábie je v Táifu nejoblíbenějším fotbal. Na zdejším Stadiónu krále Fahda (stadión al-Hawíja) hraje sportovní klub Wedž, který reprezentuje město v Saúdskoarabské fotbalové federaci. Lidé, kteří působili v cizině, přinesli s sebou do města několik dalších sportů jako kriket, badminton a volejbal.^[48]

Ve městě je řada historických mešit.^[49][50] Jedna z nich připomíná Abdalláha ibn Abbáse, Mohamedova synovce a následovníka.^[51][52] Je zde též mešita pojmenovaná po Addasovi, iráckém křesťanovi, který po setkání s Mohamedem přijal islám.^[53][54]

• 
  Mešita Abdulláha ibn Abbáse
• 
  Addasova mešita, Mohamedova společníka
• 
  Mešita al-Qantara
• 

Súk Ukáz se nachází se 40 km severně od Táifu a jde o největší a nejznámější z předislámských súků. Súk byl dějištěm každoročních společenských, politických a obchodních setkání. Bylo to také místo soutěžního přednesu poezie a prózy. Zachovaly se budovy včetně výrazných obrysů zdí z čedičového kamene. Wadi Mitna je vádí, o němž se předpokládá, že je místem, kde Mohamed hledal útočiště před kmeny Hawázin a Thaqíf v roce 619 poté, co byl kmeny kamenován. Později mu jeho společníci poskytli útočiště v malém domě, který je nyní přeměněn na mešitu. Palác Šubra je místním táifským muzeem a sídlí v budově postavené kolem roku 1900, která sloužila jako ubytování Ibn Saúda ve 30. letech^[55] a byla také používána pro předsednictvo rady ministrů Saúdské Arábie za vlády krále Fajsala.^[31] Poblíž súku Ukáz se nacházejí pozůstatky osmanské pevnosti, u níž bylo svedeno mnoho bitev a lze nalézt mnoho prominentních hrobů. Legenda praví, že zde bojoval i Lawrence z Arábie. Pevnost Bedaiwi se nachází v jižní části východního Táifu.^[56]

Ve městě a jeho okolí stále žije historicky známý kmen Thaqíf. Další adnanitský kmen, který stále žije v Táifu, je Utajba. V okolí města žije jeden z qahtanských kmenů Banú al-Hárith, který si nárokuje velmi velkou oblast mezi městy Táif a Kunfuda. Thu al-Isba al-Adwání byl arabský básník a moudrý muž z kmene Banú Adwan, který historicky žil na sever od Ta'if. Navíc Banú Thabit jsou lidé pocházející z Thabit a kmen je původně součástí klanu Hawazin.

• 'Abd-ya-Layl ibn 'Amr ― předislámský náčelník kmene Thaqíf
• Al-Hadždžadž ibn Jusúf (661 – 714) ― správce Iráku za umajjovské éry vojevůdce
• Al-Hurr ibn Abd al-Rahmán ― čtvrtý vládce Al-Andalus během vlády Umajjovců
• Fajsal I. (1885 – 1933) — král Sýrie a Iráku ve 20. století
• Hádí Ṣúán aṣ-Ṣumajlí (1976) — první saúdský olympijský medailista
• Hani Hanjour (1972 – 2001) — pilot únosce z 11. září, který havaroval let 77 společnosti American Airlines do Pentagonu
• Mohammed Alzír — podnikatel
• Muhammad ibn Kásim (695 – 715) — umajjovský vojevůdce, který dobyl oblasti Sindh a Paňdžáb u řeky Indus^[57]
• Mutlaq Hamid al-Otajbí (1937 – 1995) — básník a spisovatel; člen fakulty šaría' na univerzitě Umm al-Qura
• Nájif ibn Abdal Aziíz Al Saúd (1934 – 2012) — bývalý korunní princ a ministr vnitra Saúdské Arábie
• Šarif Alí ibn Adžlan ibn Rumajtha ibn Muhammad ― zeť a nástupce sultána Ahmada z Bruneje, otec sultána Sulajmána a potomek Mohameda^[58]
• Urwah ibn Mas'ud ― předislámský náčelník kmene Thaqíf
• Uthman ibn Abu al-'Aas ― předislámský náčelník kmene Thaqíf
• Uthmán ibn Affán (579 – 656) ― 3. rášidský chalífa a Mohamedův zeť

• Abd Alláh ibn Abbás (619 – 687) — bratranec Mohameda
• Chálid bin Abd al-Azíz (1913 – 1982) — čtvrtý král Saúdské Arábie a syn Ibn Saúda
• Ibn Saúd (1875 – 1953) — zakladatel a první král třetího saúdského státu, moderního království Saúdské Arábie
• Midhat paša (1822 – 1883) — osmanský velkovezír; zavražděn uškrcením ve vězení

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Taif na anglické Wikipedii.

• Ministry of Media - Saudi Arabia. Saudipedia [online]. [cit. 2024-11-08]. Klíčové slovo Taif. (anglicky) 

• Táifská dohoda

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Táif na Wikimedia Commons
• Táif na portálu evendo