Planika obecná

Planika obecná
Planika obecná (Arbutus unedo)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	vřesovcotvaré (Ericales)
Čeleď	vřesovcovité (Ericaceae)
Rod	planika (Arbutus)
Binomické jméno
Arbutus unedo L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Planika obecná (Arbutus unedo) je keř nebo strom z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae).

Planika dorůstá výšky 4 až 10 metrů. Kmen je červenohnědý pokrytý dlouhými šedavými šupinami. Větve jsou šedé a větvičky červenohnědé, bohatě obrostlé listy, přičemž na nich mohou růst žláznaté chloupky. Listy jsou neopadavé, kožovité s velikostí 8 × 3 cm. Mají vejčitý tvar, připomínající listy vavřínu. Na lícní straně jsou zářivě zelené, zatímco na rubové straně mají matný odstín. Okraje listové čepele jsou zoubkovité až pilovitě. Listová stopka měří 7 až 8 milimetrů. Květenství má tvar převislého hroznu a obsahuje až 40 květů, listeny, které květenství obklopují, jsou oválně-kopinaté a načervenalé barvy. Pětičetný kalich měří 1 až 1,5 mm, jeho krátké kališní lístky trojúhelníkovitého tvaru jsou na bázi srostlé. Koruna květu je baňkovitá, měří 7 až 8 mm, má bílou až nažloutlou barvu a po vyschnutí opadává. Tvoří ji 5 na konci zahnutých okvětních lístků, které jsou porostlé jemnými chloupky. Uvnitř květu se nachází 10 uzavřených tyčinek s ochmýřenými nitkami, jejichž spodní část je ztluštělá. Prašníky jsou načervenalé, rozdělené na dva pylové váčky, ze kterých se po prasknutí uvolňuje pyl. Semeník je svrchní pětičetný a bez chloupků, čnělka je rovná a mírně kuželovitá s rýhami vedoucími po celé délce. Plodem planiky je bradavičnatá bobule o velikosti 7 až 10 mm, která má v době zralosti živě červenou barvu. V každé z pěti komor plodu se nachází několik drobných hranatých semen hnědé barvy.

Vyskytuje se ve Středomoří, v severní Africe a na celém Pyrenejském poloostrově. Lze ji také najít na západě Francie a Irska. Přirozeně se vyskytuje ve středomořských křovinných porostech a stálezelených lesích, především v roklinách a v skalních stěnách soutěsek vytvořených vodními toky. Vyskytuje se od úrovně moře až do výšky 800–1200 metrů nad mořem. Daří se jí v dobře odvodněné jílovité půdě. Požárům odolává díky kořenovým výmladkům.

Okrasné využití tohoto keře v parcích a zahradách je všeobecně známo. Přestože opadávající zralé plody znečišťují okolí, je ceněna pro zbarvení svých žlutých, oranžových a červených bobulí. Upřednostňuje stanoviště na slunci nebo v polostínu. Špatně se přesazuje, a proto se doporučuje rozmnožovat ji prostřednictvím semen, která se sbírají od září do prosince. Planika je velmi citlivá na mráz.

Plody chutnají moučnatě sladce, ale většinou se za syrova nekonzumují. Jsou ceněny především pro obsah cukru. Dělají se z nich povidla, ale také zavařeniny. Fermentací se z plodů získávají alkoholické nápoje, například alicantský planikový likér. V některých částech Středomoří (například v Alžírsku nebo na Korsice) se fermentované plody používají k výrobě jistého druhu vína, destilací kterého lze získat brandy. Planika je výbornou medonosnou rostlinou a v minulosti se z ní ve Španělsku získával cukr. V Libyi se tato rostlina používá k barvení kůží na červeno. V Portugalsku se z plodů vyrábí oblíbená domácí pálenka.

Mezi aktivní látky obsažené v planice patří arbusterin, tanin a kyselina galová. Plody jsou z 20 % tvořeny cukry. Semena jsou bohatá na mastné kyseliny. Kůra stromu se používala v přírodní medicíně jako diuretikum, adstringens, ale také jako močové a ledvinové antiseptikum.

Dřevo planiky je těžké, tvrdé a jemnozrnné. Rovněž je ohebné a snadno se opracovává. Používá se na výrobu rukojetí různých nástrojů, ale také se z něj dělají sloupy nebo se využívá k vytápění buď ve formě řezaného topiva, nebo jako dřevěné uhlí. Ve Spojených státech amerických se z něj dělají luky. Její větve se také pokládaly na rakve. V klasickém období z jejího dřeva vyráběli Řekové flétny. Španělští ptáčnici v 18. století používali semínka planiky při chytání ptáků v zimním období. Pro obsah tříslovin jsou výhonky a listy používány k vydělávání kůží.

Jedna legenda říká, že z krve obra Géryona, kterého skolil Héraklés, se zrodil strom, který plodil ovoce bez pecky v čase, kdy se na obloze začínají objevovat Plejády. Pro Římany byl tento strom posvátný. Zasvětili ho nymfě Cardet, která byla milenkou boha Januse a ochraňovala práh domovů.

Planika je vyobrazena na madridském znaku spolu s medvědem, který se o ni opírá předními tlapami. Je zajímavé, že v době, kdy byl erb vytvořen, v Madridu už žádní medvědi nežili. Vymizeli před jedenáctým nebo dvanáctým stoletím. Také pro šíření planiky není tato oblast ideální, a proto zde ve volné přírodě neroste.

Arbutus unedo jako první popsal Carl Linné ve své knize Druhy rostlin (Species plantarum) v roce 1753.

Etymologie

Arbutus: jedno ze dvou jmen, které používaly latinsky mluvící národy na pojmenování středomořského zástupce tohoto druhu. Používal ho například i Vergilius ve svých Georgikách (2, 69).

Unedo: latinské slovo odvozené od výrazu unum tantum edo – Sním pouze jeden. Jde o druhý výraz, který se používal na pojmenování tohoto keře: Plinius starší – Naturalis Historia (15, 98 a 23, 151). Kvalitativní adjektivum odkazuje na fakt, že plody tohoto keře mohou obsahovat alkohol, neboť na větvích zůstávají poměrně dlouho (až do následujícího kvetení), vinou čehož mohou podléhat fermentaci.

• 
  Detail plodů planiky v Národním parku Monfragüe
• 
  Kmen s šupinatou borkou
• 
  Květy jsou ceněné pro svůj typický tvar
• 
  Detailní pohled na vydutý semeník a rýhovanou čnelku. Na obrázku je vidět i zbytek kalichu (okvětní lístky byly odstraněny)
• 
  Tyčinky s tlustou spodní částí
• 
  Planika a medvěd jsou symbolem Madridu

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Arbutus unedo na španělské Wikipedii a Jahodovec obyčajný na slovenské Wikipedii.

• GRAU, Jürke; JUNG, Reinhart; MÜNKER, Bertham. Bobulovité užitkové a léčivé rostliny. Překlad Jiří Váňa; ilustrace Monika Hänel s Fritz Wendler. Praha: Knižní klub + Ikar, 1996. 287 s. ISBN 80-7176-369-1, ISBN 80-7202-023-4. Kapitola Bobulovité jedlé, s. 28. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu planika obecná na Wikimedia Commons
• Taxon Arbutus unedo ve Wikidruzích