Palajština
| palajština (palaumnili) | |
|---|---|
| Počet mluvčích | mrtvý jazyk |
| Klasifikace | |
| Písmo | klínopis |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | není |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Palajština neboli palaumnili je vymřelý indoevropský jazyk náležející do větve anatolských jazyků. Hovořilo se jí severně od řeky, Kızılırmak, na severu dnešního Turecka, v okolí města Pala. Nejblíže příbuzná je jí chetitština, méně pak ostatní anatolské jazyky jako luvijština, lýdština nebo kárština. Zapisována byla původně sumerským klínopisem.[1]
K jejímu objevu došlo v souvislosti nálezem archivů hlavního města chetitské říše Chattušaš, kde byly nalezeny také texty dalších dvou anatolských jazyků: chetitština a klínopisné luvijštiny. Jedná se o díla rituální, především k oslavě palajského boha Ziparwy. Oproti textům v chetitštině je palajských relativně málo a je možné že v době vzniku archivu v 17. století př. n. l. už byl tento jazyk mrtvý, přičemž ve 14. století př. n. l. už byl mrtvý téměř určitě.[2][1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 12–13.
- ↑ Palaic [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. (anglicky)