Pauline Kaelová
Pauline Kael | |
---|---|
Narození | 19. června 1919 Petaluma |
Úmrtí | 3. září 2001 (ve věku 82 let) Great Barrington |
Příčina úmrtí | Parkinsonova nemoc |
Povolání | filmová kritička, spisovatelka a novinářka |
Alma mater | Kalifornská univerzita v Berkeley |
Ocenění | Guggenheimovo stipendium (1964) Cena George Polka (1970) Národní knižní cena (1974) Crystal Award (1978) Ivan Sandrof Lifetime Achievement Award (1999) |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pauline Kaelová (19. června 1919 Petaluma – 3. září 2001 Great Barrington) byla americká publicistka, která proslula jako filmová kritička týdeníku The New Yorker.
Narodila se v rodině židovských přistěhovalců a vyrostla na farmě v Kalifornii. V roce 1940 ukončila studium filozofie na Kalifornské univerzitě v Berkeley, poté se pohybovala v newyorských bohémských kruzích a žila s básníky Robertem Horanem a Jamesem Broughtonem, s nímž měla dceru Ginu. Jako svobodná matka vystřídala řadu profesí: kuchařka, krejčová, reklamní textařka.[1] Od roku 1953 psala o filmu, publikovala v časopisech City Lights, Partisan Review, Film Quarterly, The New Republic a na rádiu KPFA. V roce 1965 vydala knihu filmových kritik I Lost It at the Movies, které se prodalo 150 000 výtisků. V letech 1968 až 1981 vedla filmovou rubriku New Yorkeru.
Byla známá svým čtivým a provokativně ironickým stylem.[2] Zastávala nonkonformní názory, vymezovala se vůči auteurské teorii, hájila experimenty a překračování tabu (např. film Bonnie a Clyde zpočátku propadl a teprve pochvalná recenze od Kaelové z něj učinila kultovní dílo).[3] Podporovala společenskokriticky zaměřené hnutí nazvané nový Hollywood.[4] Za soubor svých článků Deeper into Movies získala v roce 1974 National Book Award.[5]
Zemřela ve věku 82 let na Parkinsonovu nemoc.
Quentin Tarantino prohlásil, že Kaelová zásadně ovlivnila jeho přístup k filmovému umění a označil ji za „Kerouaca filmové kritiky“.[6] Florida Film Critics Circle uděluje Cenu Pauline Kaelové pro nejlepší debut. Rob Garver o ní natočil dokumentární film Tak pravila Pauline Kael.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Internet Movie Database Dostupné online
- ↑ Encyclopædia Britannica Dostupné online
- ↑ Vanity Fair Dostupné online
- ↑ Houston Chronicle Dostupné online
- ↑ National Book Foundation Dostupné online
- ↑ Huffpost Dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pauline Kael na Wikimedia Commons
- New Yorker