Slézotvaré
 Slézotvaré | |
|---|---|
 Topolovka růžová (Alcea rosea) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | slézotvaré (Malvales) Juss. ex Bercht. & J.Presl, 1820 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slézotvaré (Malvales) je řád vyšších dvouděložných rostlin. Zahrnuje celkem 10 čeledí, z nichž slézovité, vrabečnicovité a cistovité jsou zastoupeny i v české květeně.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Řád slézotvaré charakterizuje zejména přítomnost buněk produkujících slizy, hvězdovité chlupy, speciální typ floému a srostlé kališní lístky.[1] Tyčinek je většinou mnoho, vyvíjejí se však jen z několika základů a centrifugálně, což svědčí o jejich druhotném pomnožení.[2]
Slézotvaré zahrnují dřeviny i byliny. Listy jsou jednoduché a převážně střídavé, s dlanitou nebo zpeřenou žilnatinou, často s palisty. Květy jsou nejčastěji pětičetné a často nápadné. Semeník je synkarpní, svrchní až spodní, s jedinou čnělkou nebo s čnělkami volnými.
Řád zahrnuje v současném pojetí celkem 10 čeledí, 348 rodů a asi 6080 druhů. Největší čeledí jsou podle počtu rodů i druhů slézovité (přes 4200 druhů ve 250 rodech), následují vrabečnicovité (900/50) a dvojkřídláčovité (680/17).
-
Bombax costatum (slézovité)
-
Devaterník penízkovitý – Helianthemum nummularium (cistovité)
-
Ozorna Cytinus.ruber (ozornovité)
-
Oreláník barvířský – Bixa orellana (oreláníkovité)
-
Grielum grandiflorum (Neuradaceae)
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Řád je zastoupen celosvětově. Z jednotlivých čeledí jsou 2 kosmopolitní (slézovité a vrabečnicovité), 2 víceméně pantropické (dvojkřídláčovité a oreláníkovité) a 3 endemické pro jediný kontinent (Sphaerosepalaceae a Sarcolaenaceae na Madagaskaru a kalaburovité v tropické Americe).
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]V klasických systémech byl řád slézotvaré pojímán různě, většina stávajících čeledí však byla řazena do blízkosti slézovitých. Čeleď vrabečnicovité (Thymelaeaceae) byla dříve řazena do blízkosti čeledí hlošinovité (Elaeagnaceae), pryšcovité (Euphorbiaceae) nebo dnes již zrušené čeledi Flacourtiaceae. Parazitická nezelená čeleď ozornovité (Cytinaceae) byla v minulosti řazena do sběrné čeledi Rafflesiaceae, čeleď Neuradaceae do řádu růžotvaré (Rosales).
Největší převrat se s nástupem molekulárních analýz týkal čeledi slézovité (Malvaceae). Bylo potvrzeno, že čeledi cejbovité (Bombacaceae), lejnicovité (Sterculiaceae) a lipovité (Tiliaceae) jsou parafyletické a byly vřazeny do slézovitých. Monofyletičnost řádu slézotvaré v současném pojetí byla prokázána analýzou sekvencí rbcL, atpB a 18S.[2]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Mnohostranný užitek poskytují zejména slézovité (Malvaceae). Z potravin a pochutin je to zejména kakao, kola, durian a okra, dále jsou významným zdrojem vláken (bavlna, juta), získávány jsou z nich i léčiva. Stromy z čeledi dvojkřídláčovité jsou v Asii těženy pro kvalitní dřevo. Mnohé druhy slézotvarých mají nápadné květy a jsou pěstovány jako okrasné rostliny.
Přehled čeledí
[editovat | editovat zdroj]- cistovité (Cistaceae)
- dvojkřídláčovité (Dipterocarpaceae)
- kalaburovité (Muntingiaceae)
- oreláníkovité (Bixaceae)
- ozornovité (Cytinaceae)
- slézovité (Malvaceae)
- vrabečnicovité (Thymelaeaceae)
- Neuradaceae
- Sarcolaenaceae
- Sphaerosepalaceae[3]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ MÁRTONFI, P. Systematika cievnatých rastlín. Košice: Univ. P. J. Šafárika, 2003. ISBN 80-7097-508-3.
- ↑ a b JUDD, et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.]: Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.
- ↑ BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu slézotvaré na Wikimedia Commons
