Silnice III. třídy

Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska.

Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi.

Silnice III. třídy existují v České republice a na Slovensku v návaznosti na československý systém klasifikace silnic, zavedený na základě silničního zákona č. 135/1961 Sb. V Česku jsou podle zákona o pozemních komunikacích (č. 13/1997 Sb., § 5) určeny k vzájemnému spojení obcí nebo jejich napojení na ostatní pozemní komunikace. Jde o nejnižší kategorii silnic (obecní komunikace od roku 1961 již nespadají do pojmu silnice). Silnice III. třídy (z historických důvodů tradičně nazývané okresní silnice), stejně jako silnice II. třídy, musí v České republice na základě zákona o pozemních komunikacích vlastnit kraj, na jehož území se silnice nachází.^[1] Podobný systém kategorizace a právní úprava platí i na Slovensku.

Silnice III. třídy svým významem zhruba odpovídají okresním silnicím v českých zemích a vicinálním silnicím na Slovensku v době Rakouska-Uherska. Správa okresních silnic byla legislativně upravena v roce 1864 v Čechách, v roce 1877 na Moravě a v roce 1887 ve Slezsku. Na Moravě a ve Slezsku neexistovaly zemské silnice, ale okresní silnice měly dvě třídy, první a druhou. Za první republiky bylo na základě tzv. inkameračního programu mnoho okresních silnic převedeno do sítě státních silnic, čímž byla vyrovnána hustota státních silnic v jednotlivých regionech. Zákonem 147/1949 Sb. byly dosavadní zemské, okresní a vicinální silnice (a některé další veřejné silnice a cesty stanovené ministerstvem techniky) zestátněny bez náhrady. Tentýž zákon v § 3 stanovil, že se státní silnice dělí na tři třídy podle důležitosti, kterou mají pro dopravu, a zmocnil ministerstvo techniky, aby zařadilo státní silnice do jednotlivých tříd vyhláškou v Úředním listě, a to v dohodě s ministerstvy národní obrany a dopravy a po slyšení příslušných krajských a okresních národních výborů. Dne 23.12.1949 byla v Úředním listu republiky Československé č. 209/1949 na straně 1339 vydána vyhláška Ministerstva techniky o převzetí a roztřídění silnic č. 1199/1949 Ú.l.I, která s účinností od 1.1.1950 silnice roztřídila do tří tříd a očíslovala, přičemž za základ vzala číslování silnic I. třídy z roku 1946.

V Česku zákonem č. 132/2000 Sb., jímž byl novelizován zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v souvislosti se zřízením samosprávných krajů přešly silnice II. a III. třídy ke dni 1. října 2001 z vlastnictví státu do vlastnictví krajů.^[2] Rovněž na Slovensku přešly silnice 2. a 3. třídy do vlastnictví samosprávných krajů.

V původním československém číslování se označují čtyřmístným až pětimístným číslem, které je odvozeno z čísla nejbližší silnice I. nebo II. třídy. Číslo silnice může být doplněno indexem malým písmenem.^[3] Ve správních dokumentech a jiných textech se obvykle před číslo silnice přidává ještě římské číslo III oddělené lomítkem. Na Slovensku byla původní čtyřmístná a pětimístná označení ve výstupech ze silniční databanky doplněna na šestimístná, souběžně se však používalo i staré číslování. Od 1. května 2015 byly silnice III. třídy kompletně přečíslované na zcela nová čtyřmístná čísla, přičemž jednotlivým okresům je přiřazen číselný interval. V Česku zůstalo zachováno původní československé číslování.

V původním československém číslování první tři číslice značí, od které silnice vyšší třídy je číslo silnice III. třídy odvozeno, tj. je-li silnice III. třídy přiřazena k některé ze silnic I. třídy, pak její číslo začíná jednou či dvěma nulami, například číslo silnice III/00312 je odvozeno od silnice I/3 nebo číslo silnice III/03514 je odvozeno od silnice I/35. Čtvrtá, případně čtvrtá a pátá číslice označuje pořadové číslo v rámci silnic III. třídy přiřazených ke stejné silnici vyšší třídy, tj. například po silnici III/2409 následuje silnice III/24010 a obě jsou přiřazeny k silnici II/240. V případě změny kategorie, čísla nebo vedení silnice I. nebo II. třídy, od které jsou odvozena čísla silnic III. třídy, se zpravidla čísla silnic III. třídy kvůli tomu nemění a těmto změnám se nepřizpůsobují.

V některých případech se za číslem silnice uvádí ještě písmenný index tvořený malým písmenem bez diakritiky z rozmezí „a“ až „z“. U silnic III. třídy se index považuje za součást čísla silnice a větev s tímto indexem se považuje za samostatnou silnici, nikoliv za součást silnice s daným číslem bez indexu. Index „h“ až „z“ kromě „n“ se používá k označení tahů na předběžně vložených směrově nedělených částech silničních tahů, tj. tahů evidovaných v datové základně silniční sítě ještě před rozhodnutím ministerstva dopravy o změně v silniční síti.^[4]

Zatímco čísla dálnic a silnic I. a II. třídy se vždy uvádějí i na dopravních značkách (samostatně nebo na směrových ukazatelích), čísla silnic III. třídy se na dopravním značení v Česku (oproti Slovensku) obvykle neuvádějí. Používají se spíše jen v evidenci, dále například v některých mapách, ve správních rozhodnutích týkajících se dotyčných silnic a podobně. Vyhláškou č. 294/2015 Sb. byly dosavadní dopravní značky pro silnici I. třídy a silnici II. třídy nahrazeny značkou IS16b Číslo silnice, která má shodné provedení, avšak je u ní poznámka, že označení silnic třetí třídy se na značce zpravidla nepoužívá.

Na některých místech v Česku se modrá tabulka s neobvykle dlouhým číslem objevovala už v 90. letech, hlavně v okrese Frýdek-Místek.^[zdroj?] V terénu je značena např. silnice III/0462 (stará silnice č. 46 podél D46). Číslo silnice je též součástí identifikačních čísel, jimiž jsou označeny některé objekty na komunikaci (mosty, tunely, železniční přejezdy ap.).

Na běžných obecných mapách a automapách se u silnic III. třídy v Česku čísla neuvádějí, jelikož nebývají značena ani v terénu.

OpenStreetMap zapracoval trasy všech silnic v České republice do února 2009. Zatímco silnice I. a II. třídy importoval odjinud, silnice III. třídy zpracoval úsilím vlastních uživatelů.^[5]

Oficiální mapa silnic III. třídy s evidenčními čísly, s kilometrovými značkami staničení a čísly mostních objektů je dostupná například na Národním geoportálu Inspire^[6] v mapové kompozici Doprava / ŘSD – silniční a dálniční síť ČR. Po kybernetickém útoku na data ŘSD dne 17. května 2022^[7] přestala fungovat i vrstva silniční sítě na národním geoportálu, ŘSD jako náhradní řešení za nefunkční geoportál zveřejnilo na webu mapu silniční a dálniční sítě k 1. 7. 2022 (a tento dočasný stav trval ještě začátkem února 2023).^[8]

Číslování silnic III. třídy je též obsaženo též na mapovém portálu Integrovaného záchranného systému, kde však v konfiguraci pro veřejnost u silnic III. třídy chybí staničení a nejsou značeny mostní objekty.^[9]

K 1. lednu 2013 bylo v České republice evidováno 34 172,3 km silnic III. třídy^[10] (k 1. lednu 2005 to bylo 34 128 km^[11]).

K 1. lednu 2022 bylo v České republice evidováno 8432 silnic III. třídy (větve rozlišené písmennými indexy jsou v tomto počtu započítány samostatně) o celkové délce 34 060,034 km.^[12]

Délka silnic III. třídy k 1. lednu 2013 podle krajů:^[10]

• hlavní město Praha: 0 km
• Středočeský kraj: 6248,2 km
• Jihočeský kraj: 3818,9 km
• Plzeňský kraj: 3095,8 km
• Karlovarský kraj: 1354,1 km
• Ústecký kraj: 2754,6 km
• Liberecký kraj: 1591,5 km
• Královéhradecký kraj: 2419,8 km
• Pardubický kraj: 2219,7 km
• Kraj Vysočina: 2935,5 km
• Jihomoravský kraj: 2416,8 km
• Olomoucký kraj: 2170,1 km
• Zlínský kraj: 1252,6 km
• Moravskoslezský kraj: 1894,7 km

Hustota silnic v České republice je 0,7 km silnic na 1 km² plochy území.^[10]

Na silnicích III. třídy se k 1. lednu 2013 nacházelo 8075 mostů, 886 podjezdů a 1665 železničních přejezdů.^[10]

Podle evidence k 1. lednu 2022 evidovaná délka žádné silnice III. třídy v České republice nepřesahovala 30 kilometrů. Nejdelší evidovaná silnice III. třídy byla silnice III/34740 (Havlíčkův Brod – Lipnice nad Sázavou – Ledeč nad Sázavou) o délce 29,696 km, pouze 3 silnice III. třídy jsou delší než 25 km.

Podle evidence k 1. lednu 2022 nejkratší silnicí je silnice III/4876, což je spojka ze silnice II/487 k železniční zastávce Huslenky zastávka, s evidovanou délkou 24 metrů (navazující komunikace podél trati k nádražní budově není součástí silnice). Celkem 34 silnic III. třídy je kratších než 100 metrů, z toho 14 silnic jsou úseky s písmenným indexem za číslem silnice.

Průměrná délka silnice III. třídy podle evidence k 1. lednu 2022 je 4,039 km, medián délky silnice III. třídy je 2,985 km.

Silnice I. třídy mají mít šířku koruny vozovky 9,5–24,5 metru a návrhovou rychlost v rozsahu 70–100 km/h, silnice II. třídy šířku koruny vozovky 7,5–9,5 m a návrhovou rychlost 50–80 km/h, silnice III. třídy šířku koruny vozovky 4–7,5 m a návrhovou rychlost 30–70 km/h.^[13] Platí na nich ale stejná maximální povolená rychlost jako na jiných silnicích (tj. 90 km/h), pokud není omezena dopravním značením.

Silniční ochranné pásmo k ochraně silnice III. třídy a provozu na ní mimo souvisle zastavěné území obcí tvoří prostor ohraničený svislými plochami vedenými do výšky 50 m ve vzdálenosti 15 m od osy vozovky nebo od osy přilehlého jízdního pásu – což je shodné vymezení jako u silnic II. třídy a místních komunikací II. třídy.^[14]

Působnost silničních správních úřadů je pro silnice III. třídy stanovena shodně jako pro silnice II. třídy. Krajský úřad rozhoduje o zařazení silnice do třídy, se souhlasem ministerstev dopravy a obrany rozhoduje o zrušení silnice II. nebo III. třídy, rozhoduje o zvláštním užívání těchto silnic nadměrnými vozidly apod. v rámci kraje a uplatňuje své stanovisko v územně plánovací dokumentaci a v územním řízení ohledně těchto silnic. Obecní úřad obce s rozšířenou působností vykonává působnost speciálního stavebního úřadu ve věcech silnic II. a III. třídy a projednává správní delikty ve věcech silnic.^[15] Obecní úřad obce s rozšířenou působností stanoví na silnici II. a III. třídy, místní komunikaci a na veřejně přístupné účelové komunikaci místní a přechodnou úpravu provozu (tj. dopravním značení) a užití zařízení pro provozní informace.^[16]

Běžná prohlídka, kterou se zjišťuje především správná funkce dopravního značení, bezpečnostního zařízení a závady ve sjízdnosti (schůdnosti), se na silnicích III. třídy má provádět jednou měsíčně (na silnicích II. třídy dvakrát měsíčně).^[17] Pro účely zimní údržby jsou dopravně významné silnice III. třídy zařazeny do II. pořadí (ošetření do 6 hodin od výjezdu sypačů) a ostatní silnice III. třídy do III. pořadí (ošetření do 12 hodin).^[18] Jarní čištění musí na silnicích II. a III. třídy proběhnout nejpozději do 31. května, podzimní čištění (zaměřené na průchodnost odvodnění vzhledem ke spadanému listí) do 30. listopadu.^[19]

Na Slovensku bylo k 1. 1. 2016 evidováno 10 363 km silnic III. triedy, tj. 57,5 % délky z 18 031 km všech silničních komunikací. Při přečíslování na čtyřmístná čísla k 1. 5. 2015 bylo na Slovensku evidováno 2106 silnic III. třídy.

Podle STN 73 6101 je základní kategorie pro silnice III. triedy C7,5/70,60,50. V návaznosti na požadovanou kapacitu je možno podle téže STN uvažovat i o kategorii C11,5/80,70,60 nebo C9,5/80,70,60 a naopak výjimečně s nižší kategorií C6,5/60,50.

• Kategorie pozemních komunikací
• Pozemní komunikace v Česku

• Obrázky, zvuky či videa k tématu silnice III. třídy na Wikimedia Commons
• Soubor map - kraje Archivováno 19. 5. 2021 na Wayback Machine., Ukázky rastrových map jednotlivých krajů - stav k 1.1.2021, Ředitelství silnic a dálnic ČR
• Správci komunikací silnice I., II. a III. třídy Archivováno 19. 5. 2021 na Wayback Machine., Dopravníinfo.cz
• Silnice III. třídy na OpenStreetMap