Siao Jang

Siao Jang (čínsky pchin-jinem Xiào Yáng, znaky zjednodušené 肖扬; 1. srpna 1938 – 19. dubna 2019) byl čínský komunistický politik, předseda Nejvyššího lidového soudu (1998–2008), předtím ministr spravedlnosti (1993–1998) a náměstek generálního prokurátora (1990–1993). Vystudovaný právník, pracoval v rodné provincii Kuang-tung ve státní správě a stranických funkcích na okresní úrovni. V letech 1983–1990 působil jako náměstek generálního prokurátora a generální prokurátor provincie Kuang-tung. V letech 1997–2007 byl členem ústředního výboru KS Číny.

Siao Jang se narodil 1. srpna 1938 v Che-jüanu na severovýchodě jihočínské provincie Kuang-tung. Po absolvování studia práva na Čínské lidové univerzitě roku 1962 byl přidělen na místo učitele politické a právní školy v Sin-ťiangu.^[1] Po osmi měsících byl převeden do Kuang-tungu. Dvě desetiletí pracoval ve státním a stranickém aparátu na okresní úrovni, jako zaměstnanec úřadu veřejné bezpečnosti okresu Čchü-ťiang, pracovník oddělení propagandy okresního výboru strany a kanceláře okresního výboru strany, zástupce ředitele okresního úřadu, tajemník stranického výboru městské obce, ředitel okresního úřadu, tajemník okresního výboru KS Číny okresu Wu-ťiang a zástupce tajemníka výboru KS Číny okresu Čching-jüan.^[1]

V roce 1983 byl přeložen na provinční lidovou prokuraturu jako zástupce generálního prokurátora, v roce 1986 byl povýšen na generálního prokurátora provincie Kuang-tung.^[1] V druhé polovině roku 1989 předložil návrh na zřízení specializovaného úřadu pro trestání korupce a úplatkářství a podílel se na jeho vytvoření.

V roce 1990 byl přeložen do ústřední vlády v Pekingu na místo zástupce generálního prokurátora Nejvyšší lidové prokuratury. V březnu 1993 byl jmenován ministrem spravedlnosti a stal se tak členem Li Pchengova kabinetu.^[1] Na XV. sjezdu KS Číny v září 1997 byl zvolen členem ústředního výboru (znovuzvolen na XVI. sjezdu roku 2002, členem ústředního výboru zůstal do XVII. sjezdu roku 2007).^[1] V březnu 1998 byl zvolen předsedou Nejvyššího lidového soudu, v březnu 2003 byl znovu zvolen na druhé funkční období.^[1] Z úřadu předsedy Nejvyššího lidového soudu odstoupil s uplynutím funkčního období v březnu 2008.

Jako předseda Nejvyššího lidového soudu prosadil řadu reforem, z nichž nejvýznamnější bylo obnovení práva Nejvyššího soudu přezkoumávat rozsudky o trestu smrti. V 80. letech 20. století přijalo Všečínské shromáždění lidových zástupců zákon, který přiznával provinčním vrchním soudům rozhodující slovo v případech trestu smrti.^[2] Provinční soudci, z nichž mnozí byli bývalí policejní nebo vojenští důstojníci bez formálního právního vzdělání, často ukládali příliš přísné tresty. To vedlo k vysokému počtu poprav,přičemž v některých případech se později ukázalo že byly neoprávněné. Siaoův návrh na omezení poprav se setkal se značným odporem, protože trest smrti se v Číně těšil široké podpoře jak ve vládě, tak mezi širokou veřejností.^[3] Jednou ze Siaových taktik bylo podporovat používání trestu smrti s odkladem (který byl obvykle změněn na doživotí) jako alternativy k trestu smrti. Využil také tehdejšího konceptu „harmonické společnosti“ prosazovaného komunistickou stranou a tvrdil, že harmonická společnost vyžaduje méně poprav. V roce 2006 dosáhl klíčové změny zákona, která obnovila právo Nejvyššího soudu na konečné přezkoumání trestu smrti.^[3] V následujícím roce 2007 se počet rozsudků smrti snížil o 30 % a mnoho případů bylo vráceno provinčním soudům k novému projednání.^[3] V následujících letech se počet poprav v Číně dále snížil, v některých provinciích do roku 2019 o polovinu až dvě třetiny ve srovnání s obdobím před reformou.^[2]

Další Siaovou reformou byla profesionalizace soudů, když před jeho příchodem na Nejvyšší soud byli soudci všech stupňů jmenováni bez většího ohledu na jejich vzdělání a zkušenosti v oblasti práva. Siaovo úsilí vyústilo ve změnu zákona o soudcích tak, aby všichni noví soudci museli složit národní soudcovskou zkoušku. S výjimkou předsedů soudů, kteří zůstali politickými nominanty, se od všech ostatních soudců začala vyžadovat právnická kvalifikace.^[4]

Mezi další reformy, které Siao prosadil, patří zpřístupnění většiny soudních procesů široké veřejnosti (od roku 1998); některé procesy byly dokonce vysílány televizí. Prosazoval také nezávislost soudů na politicích, ale nepodařilo se mu to. Navzdory jeho snahám si komunistická strana zachovala absolutní kontrolu nad čínským soudním systémem a po jeho odchodu do důchodu v roce 2008 se žádný z jeho nástupců již o nezávislost soudů nezasadil.^[4]