Nicolò Pacassi

Nicolò Pacassi
Nicolò Pacassi
	Nicolò Pacassi na portrétu z Rožmberského paláce na Pražském hradě
Rodné jméno	Nikolaus Franz Leonhard von Pacassi
Narození	5. března 1716; Vídeňské Nové Město, Rakouské císařství
Úmrtí	11. listopadu 1790 (ve věku 74 let); Vídeň, Rakouské císařství
Národnost	italská
Povolání	architekt; stavební rada, pedagog
Znám jako	architekt; stavitel
Titul	rytíř (1764)
Období	pozdní baroko, klasicismus
Choť	1. (1748) Maria Barbara Hörmann (c.1723–1749); 2. (1754) Elisabeth Eberl (+1786)
Děti	Johann von Pacassi (1758-1818)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nicolò Pacassi, německy celým jménem Nikolaus Franz Leonhard von Pacassi (5. března 1716 ve Vídeňském Novém Městě – 11. listopadu 1790 ve Vídni^[1]) byl rakouský architekt pozdního baroka a raného klasicismu.

Život

Nicolò Pacassi pocházel z italské rodiny původem z Gorizie, kde byl jeho otec Paul Stefan kameníkem, po matce Barbaře Hallerové byl Rakušan.^[2] V roce 1743 byl jmenován dvorním architektem a v roce 1753 vedoucím dvorského stavebního úřadu císařovny Marie Terezie, v této funkci vystřídal Jeana Nicolase Jadota de Ville-Issey. Přestavěl či upravil pět zámeckých sídel císařské rodiny.

Pacassi působil opakovaně také v Praze. Na Pražském hradě adaptoval interiéry a sjednotil fasády, jimž vtiskl jednotný, místy až přísně klasicistní styl.

Vyučoval architekturu od roku 1756 na Akademii sv. Lukáše v Římě a později jako člen Akademie výtvarných umění ve Vídni. Tam k jeho žákům patřil pražský architekt Ignác Palliardi. Roku 1764 byl za své zásluhy povýšen do stavu rytířů.

Rodina

Nicolò Pacassi byl dvakrát ženat. Ze druhého manželství s Alžbětou, rozenou Eberlovou, měl syna Johanna von Pacassi (1758-1818). Ten vystudoval filozofii, matematiku a architekturu, byl dvorním stavebním radou císařů Josefa II. a Františka I., sekretářem apelačního soudu ve Vídni a vedl dvorní úřad pro vodní stavby. Projektoval ve Vídni Františkův most přes Dunaj (1808) a napsal několik teoretických pojednání o konstrukčních principech architektury (například o elipse). Byl mj. členem České učené společnosti císaře Františka. Roku 1796 byl povýšen do stavu svobodných pánů.

Dílo

1743–1749 generální přestavba zámku Schönbrunnu a stavba zámeckého divadla, v Hietzingu (nyní Vídeň)
1743–1749 adaptace zámku Hofburg a jeho rozšíření o taneční sál (Redoutensaal)
1743–1749 rozšíření zámku Hetzendorf a stavba zámecké kaple Nejsv. Trojice, v Meidlingu (nyní Vídeň)
1749–1758 přestavba zámku v Budíně (Budapešti)
1759 novostavba kostela sv. Terezie, Nadelburg Lichtenwörth, dolní Rakousko
1753–1775 přestavba Pražského hradu
1755-1763 novostavba tzv. Gardekirche - vojenský špitální kostel Vzkříšení (pro polskou gardu), v ulici Rennweg ve Vídni
kolem 1765 - rozšíření zámku Niederweiden v Engelhartstettenu v dolním Rakousku
1767 přestavba rakouské dvorské kanceláře ve Vídni (nyní sídlo rakouského kancléře)
1770 úprava věže katedrály svatého Víta
1769-1776 palác arcivévodkyně Marianny, nyní biskupská rezidence v Klagenfurtu
Palác Attems-Petzenstein v Gorizii
Villa Montevecchio ve Vogrsku (Občina Renče-Vogrsko, Slovinsko)