NGC 2261

NGC 2261
Reflexní mlhovina NGC 2261 na snímku z Hubbleova vesmírného dalekohledu. Autor: HST/NASA/JPL.
Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0)
Typ	reflexní mlhovina
Objevitel	William Herschel[1]
Datum objevu	1783[1]
Rektascenze	06h 39m 09,95s[2]
Deklinace	+08°44′09,7″[2]
Souhvězdí	Jednorožec (lat. Mon)
Zdánlivá magnituda (V)	9
Úhlová velikost	2' × 1'[1]
Vzdálenost	2 600 ly[2]
Označení v katalozích
New General Catalogue	NGC 2261
Katalog Lyndsové	LBN 203.74+01.20 a LBN 920
Jiná označení	LBN 920, R Mon,[1] Caldwell 46
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

NGC 2261 (také známá jako Hubbleova proměnná mlhovina nebo Caldwell 46) je proměnná reflexní mlhovina v souhvězdí Jednorožce vzdálená přibližně 2 500 světelných let. Objevil ji britský astronom William Herschel v roce 1783. Je osvětlována hvězdou R Monocerotis, která je skryta za mlhovinou, takže není přímo vidět.

Na obloze se nachází v severní části souhvězdí u hranice se souhvězdím Blíženců, 7,5° jižně od hvězdy Alhena (γ Gem) s magnitudou 1,9. 1° severovýchodně se nachází hvězdokupa NGC 2264 (hvězdokupa Vánoční stromeček a Kuželová mlhovina).

Mlhovina má tvar trojúhelníku, na jehož vrcholu je proměnná hvězda R Monocerotis s magnitudou 10. K pozorování mlhoviny je zapotřebí alespoň malý hvězdářský dalekohled, protože má opravdu malý rozměr. Nejznámější vlastností této mlhoviny je její proměnná jasnost, která kolísá v průběhu několika měsíců.

Pro amatérské astronomy je mlhovina zajímavá zejména díky své proměnnosti. Jedním z vysvětlení její proměnnosti je, že hustá mračna prachu blízko R Mon pravidelně stíní světlo této hvězdy.^[3] Tuto proměnnost objevil v polovině 20. století americký astronom Carl Otto Lampland na základě fotografických snímků pořízených v průběhu několika let. Toto kolísání se neshoduje s periodou proměnnosti centrální hvězdy R Monocerotis, navíc mlhovina mění svou jasnost jen v určité části. Z toho Lampland usoudil, že existuje jiná otáčející se temná mlhovina, která mlhovinu zakrývá, když se dostane před mlhovinu z našeho úhlu pohledu. V roce 1959 George Howard Herbig zjistil, že centrální hvězda je ve skutečnosti malou a jasnou mlhovinou trojúhelníkového tvaru, která uvnitř skrývá právě vzniklou hvězdu. Byl to první z mnoha podobných později objevených objektů. Předpokládá se, že takový útvar mohl před čtyřmi miliardami let obklopovat i Slunce během tvorby planet.

Centrální hvězda mlhoviny je ve skutečnosti dvojhvězdou, jejíž jasnější složka je přibližně 10x větší než Slunce. Kvůli husté mlhovině ovšem není viditelná v oblasti viditelného světla, nýbrž pouze v infračerveném spektru. Systém je pravděpodobně tvořen dvěma hvězdami typu T Tauri, které se vytvořily před 300 tisíci let.

Proměnnost mlhoviny může být také způsobena vlákny plynu, která jsou z protoplanetárního disku vyháněna a tvoří dvojitý kužel, který sleduje siločáry magnetického pole hvězdy, a tím způsobují pozorované změny.

NGC 2261 použil Edwin Hubble jako první světlo pro Haleův dalekohled na palomarské observatoři dne 26. 1. 1949,^[4] 21 let po začátku příprav na výstavbu observatoře (1928). Edwin Hubble tuto mlhovinu studoval již dříve na observatořích Yerkes a Mount Wilson.^[4]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku NGC 2261 na španělské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu NGC 2261 na Wikimedia Commons
• Simbad – NGC 2261