[go: up one dir, main page]
More Web Proxy on the site http://driver.im/Přeskočit na obsah

Marek Otisk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marek Otisk
Celé jménoProf. Mgr. Marek Otisk, Ph.D.
RegionZápadní filosofie
Narození11. dubna 1976 (48 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Význačné idejevýznačné ideje
Alma materMasarykova univerzita
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marek Otisk (11. dubna 1976 Ostrava) je český filosof, historik filosofie, vysokoškolský pedagog a editor.

Po maturitě studoval v letech 1994–1999 filosofii a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, magisterský titul obdržel za diplomovou práci Metafyzika: její subjekt cíl; náčrt této problematiky u Avicenny, Anselma z Canterbury a Jana Dunse Scota. Dále pokračoval tamtéž v doktorském studiu filosofie, které ukončil v roce 2002 disertační prací Kompetence rozumu při zrodu scholastiky; klášterní škola v Le Bec.[1]

Od roku 2002 působí jako odborný pracovník ve Filozofickém ústavu Akademie věd ČR, v Oddělení pro dějiny starší české a evropské filosofie.[2] Od téhož roku také vyučuje na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V letech 2010–2014 působil na téže fakultě jako proděkan pro zahraniční vztahy a rozvoj,[3] od r. 2014 zde působí jako proděkan pro vědu a výzkum.

V roce 2010 obhájil na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci habilitační práci Voluntas namque dei numquam est irrationabilis – sola ratione podle Anselma z Canterbury a získal titul docent.

Je členem redakčních rad českých i zahraničních odborných časopisů (Pro-Fil,[4] Aithér,[5] Kuděj[6], Gerbertus: International Academic online Publication on History of Medieval Science[7]). Působil jako redaktor v ostravském vydavatelství Montanex.[8]

Ve své odborné a badatelské činnosti se zabývá středověkou filosofií, zvláště logikou (Anselm z Canterbury a další představitelé tzv. logiky vetus) a metafyzikou (opět Anselmem a také dědictvím arabské metafyziky Avicennovy a Averroesovy), v poslední době také vědou (matematikou a astronomií u Gerberta z Aurillacu). Při studiu středověké filosofie se zaměřuje především na peripatetická témata. Je autorem několika monografií a mnoha odborných studií.

Monografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Na cestě ke scholastice. Klášterní škola v Le Bec – Lanfrank z Pavie a Anselm z Canterbury. Praha: Filosofia, 2004.
  • Metafyzika jako věda – Ibn Síná a Ibn Rušd ve scholastické diskusi. Praha: Filosofia, 2006.
  • Aristoteles christianus. Peripatetická tradice v latinském myšlení 10. a 11. století. Ostrava: Montanex, Ostravská univerzita, 2008.
  • Papežovo ďábelské vědění. Věda a filosofie v době Gerberta z Aurillacu. Ostrava : Montanex, Ostravská univerzita, 2010.
  • Matematické listy Gerberta z Remeše. Praha, 2014. [Překlad společně s R. Psíkem.]
  • Středověké myšlení. Text pro distanční studium. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005.
  • Filosofie a její vybrané problémy. Úvod do filozofie. Ostrava: Ostravská univerzita 2007.
  • From the Proof of God’s Existence to the Abacus“, in Śląskie Studia Historyczno­Teologiczne 47/1 (2014), 49–58
  • Mezi matematikou a filozofií: poznámky k dopisu Gerberta z Remeše Konstantinovi z Fleury“, in 35. mezinárodní konference Historie matematiky, ed. J. Bečvář, M. Bečvářová, Praha 2014, 211–222
  • The Interpretations and Applications of Boethius's Introduction to the Arithmetic II, 1 at the End of the 10 th Century“, in GERBERTVS – International Academic Publication on History of Medieval Science 5 (2014), 33–56
  • Arabské intelektuální inspirace latinského Západu kolem roku 1000“, in Dějiny věd a techniky 46/4 (2013), 217–237
  • Výklady Boethiova Úvodu do aritmetiky II, 1 na sklonku 10. století“, Teorie vědy 35/3 (2013), 397-430
  • Aritmetika a Bůh na přelomu antiky a středověku“, in Situovaná věda. Filozofické a společenské kontexty vědeckého poznání, ed. Z. Kalnická, M. Škabraha, Ostrava 2013, 133–151
  • Raně scholastické univerzálie – formulace a transformace otázky v 11. století (tzv. vokalismus a Anselm z Canterbury)“, in Studia neoaristotelica – Supplementum I (2012): Univerzálie ve scholastice, ed. D. Heider, D. Svoboda, 32–47
  • Regulae multiplicationis v abacistických textech Gerberta z Remeše, Abbona z Fleury, Herigera z Lobbes a Bernelia z Paříže. Pro-Fil. 2011, r. 12, č. 1, s. 3–41. PDF
  • Gerbertův úvod do geocentrické astronomie. Teorie vědy. 2010, r. 32, č. 4, s. 507-533.
  • Popis a konstrukce astrolábu podle raně středověkých textů. Aithér. 2010, r. 2, č. 3, s. 89-123. PDF[nedostupný zdroj]
  • Gerbert z Aurillacu a abacistické počtářské umění. Dějiny věd a techniky. 2010, r. 43, č. 2, s. 77–102.
  • Nejstarší středověké latinské texty o astrolábu. In OTISK, M. et al. Tradice a modernost. Perspektivy dialogu. Ostrava: Ostravská univerzita, 2010, s. 73–90.
  • Pojem boží všemohoucnosti u Anselma z Canterbury a Petra Damianiho. Filozofia. Roč. 65, čís. 6, s. 574–588. Dostupné online. ISSN 0046-385X. [nedostupný zdroj]
  • Horologium Gerberta z Remeše a časová klimata v raném středověku. Pro-Fil. 2009, r. 10, č. 2, s. 23–44. Online
  • Hledání původu otázky. Aithér. 2009, r. 1, č. 2, s. 192–196. PDF Archivováno 26. 3. 2010 na Wayback Machine.
  • A dialecticis libera nos, Domine! Filosofický časopis. 2009, r. 57, č. 2, s. 169–190.
  • Dějiny filosofie jako zdroj útěchy. Aithér. 2009, r. 1, č. 1, s. 90–93. PDF[nedostupný zdroj]
  • Jeden jediný, jeden trojjediný nebo tři jediní. In JABŮREK, M. (ed.). Jednota a mnohost. Sborník z mezinárodní konference Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty k osmdesátinám Karla Flosse. Brno: CDK, 2008, s. 84–98.
  • Vokalismus – raná podoba nominalismu. Organon F. 2008, r. 15, č. 3, s. 304–322.
  • Medium aevum jako corpus christianorum? In ZATLOUKAL, O.; ZATLOUKAL, P. (eds.). Luk a lyra. Ze sbírek Arcidiecézního muzea v Kroměříži. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2008, s. 41–45.
  • Arabská a evropská věda mezi antikou a středověkem. In HOUSER, P. (ed.). Kapka metanového deště. Další dialogy o současné vědě. Praha: Dokořán, 2007, s. 70–84.
  • Similitudo a imago dei – prostředky k divinaci člověka v Monologionu. In DVOŘÁK, P. (ed.). Analogie ve filosofii a teologii. Brno: CDK, 2007, s. 59–76.
  • Sedm sloupů moudrosti. In Philosophica-Psychologica-Sociologica 235/12. Ostrava: Ostravská univerzita 2007, s. 79–93.
  • Ibn Rušdův Bůh mezi metafyzikou a fyzikou. Nový Orient. 2007, r. 62, č. 2, s. 28–31.
  • Significatio a appellatio v sémantice Anselma z Canterbury. Studia Neoaristotelica. 2006, r. 3, č. 2, s. 160–179.
  • Ravennský spor o rozdělení filosofie. In SPFFBU B 53. Brno: Masarykova univerzita, 2006, s. 5–19.
  • Raně středověký latinský Aristotelés. In KAPOUNOVÁ, J. (ed.). Přínos univerzit k transformaci regionů. Ostrava: Ostravská univerzita, 2006, s. 108–114.
  • Problematika jmen a paronym mezi gramatikou a dialektikou v raném středověku. Reflexe. 2005, č. 27, s. 59–84.
  • Komenského encyklopedická moudrost a její inspirace. In Philosophica-Psychologica-Sociologica 221/10. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005, s. 154–178.
  • Bůh v Ibn Sínově božské vědě. Nový Orient. 2005, r. 60, č. 2, s. 43-47.
  • Vznik, rozkvět, pád a současnost Židovské náboženské obce v Ostravě. In OTISK, M. (ed.). Město v nás. Příběhy ostravských Židů. Ostrava: Montanex, 2004, s. 4.
  • Problém s interpretací "unum argumentum" z "Proslogionu". Filosofický časopis. 2003, r. 51, č. 6, s. 993–997.
  • Rozum jako autorita. In Philosophica-Psychologica-Sociologica 207/8. Ostrava: Ostravská univerzita, 2002, s. 126–152.
  • Vliv Aristotelova myšlení na eucharistický spor 11. století. Religio: revue pro religionistiku. 2002, r. 10, č. 2, s.253–266.
  • Jak rozumět Anselmovu realismu? Filosofický časopis. 2002, r. 50, č. 6, s. 893-904.
  • Lanfrank a scholastická metoda. In SPFFBU B 49. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 35–49.
  • Anselmovy důkazy z Monologionu jako peripatetické texty. Pro-Fil. 2002, r. 3, č. 1. Online
  • Doplnění Anselmova důkazu z Proslogionu Janem Dunsem Scotem. Religio: revue pro religionistiku. 2000, r. 8, č. 2, s. 161–168.

Popularizace

[editovat | editovat zdroj]
  • Cesty arabské a raně středověké vědy I: Zmizela věda z Evropy? Computerworld – Scienceworld. Praha: IDG Czech, 2006. Online
  • Cesty arabské a raně středověké vědy II: Toledský šok. Computerworld – Scienceworld. Praha: IDG Czech 2006. Online
  • Cesty arabské a raně středověké vědy III: Přenos vědy do Evropy. Computerworld – Scienceworld. Praha: IDG Czech 2006. Online
  • Komenský jako filozof. In Planeta Země – vzdělávací encyklopedie. Praha: Česká media amercom, 2005, s. 57–58.
  1. Přepracovaná verze práce vyšla knižně jako Na cestě ke scholastice. Klášterní škola v Le Bec – Lanfrank z Pavie a Anselm z Canterbury. Praha: Filosofia 2004.
  2. http://dejinystarsi.flu.cas.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode=682[nedostupný zdroj]
  3. MRHAČOVÁ, E. Filozofickou fakultu povedou od 1. července čtyři mladí intelektuálové. LISTY Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě. 2010, roč. 1, č. 2, s. 3. PDF
  4. http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/profil/pages/view/board
  5. Archivovaná kopie. journal.aither.eu [online]. [cit. 2015-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-11. 
  6. Archivovaná kopie. ff.zcu.cz [online]. [cit. 2015-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  7. http://www.icra.it/gerbertus/
  8. Archivovaná kopie. www.montanex.cz [online]. [cit. 2011-07-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-02. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]