Lučina (Nemanice)
| Lučina | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Obec | Nemanice |
| Okres | Domažlice |
| Kraj | Plzeňský kraj |
| Historická země | Čechy (do r. 1764 Bavorsko, ve 13.–14. století Česká Falc) |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°25′55″ s. š., 12°40′51″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Lučina u Nemanic |
| Nadmořská výška | 650 m n. m. |
  Lučina | |
| Další údaje | |
| Zaniklé obce.cz | 3011 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lučina (německy Grafenried) je zaniklá obec na území obce Nemanice v okrese Domažlice. Ležela při státní hranici s Německem západně od Nemanic a zanikla v padesátých a šedesátých letech 20. století v důsledku vytvoření hraničního pásma. Zbylo po ní jen několik zřícenin. Pod Lučinu patřily i dnes zaniklé osady Lískovec, Pila a Úpor.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Lučina byla původně bavorskou vesnicí. První zmínky o ní pochází z roku 1282 v urbáři pro Dolní Bavory.[1][2] K českému království byla Lučina připojena mezi roky 1707–1708, definitivní hraniční smlouva o úpravě česko-bavorské hranice byla podepsána teprve v roce 1764. Do roku 1766 probíhalo vyznačení hranice v terénu. Severní část vesnice byla připojena k Čechám a dostala jméno Obergrafenried. Jižní část zůstala v Bavorsku jako Untergrafenried (dnes část města Waldmünchenu).[3] Reforma církevní správy následovala 44 let později. V roce 1808 přešla Lučina ze správy řezenské diecéze pod diecézi českobudějovickou.[4]
Již v 18. století stávala v obci kaple, ke které nechal roku 1753 majitel statku přistavět kostelní loď, z původní kaple se stal presbytář. V roce 1775 byla k lodi přistavěna také věž s barokní bání, v roce 1786 byl založen místní hřbitov, v roce 1787 nechala poblíž baronka Anna Katharina von Müller postavit faru, s přízemní částí pro církevní účely a patrem pro své vlastní potřeby po odchodu do důchodu. Zemřela však dříve, než odešla do důchodu.[1]
Význam nevelké obce zvyšoval poměrně využívaný hraniční přechod a farní kostel svatého Jiří.[5] Po druhé světové válce byla drtivá většina obyvatel násilně vysídlena, následné dosídlení bylo pouze částečné. Obec dostala roku 1948 nové jméno Lučina. Počátkem padesátých let dvacátého století muselo obyvatelstvo v důsledku vytvoření přísně střeženého hraničního pásma odejít.[1] Mezi lety 1951 a 1964 zde byla dislokována 9. rota Pohraniční stráže.[6] Těžká vojenská technika dorazila do Lučiny v únoru 1956 a následovalo zboření domů. Zachovány byly pouze objekty využívané pohraničníky a ponechán byl vyrabovaný kostel a poničený hřbitov.[3] Věže kostela byly strženy mezi roky 1970 až 1975.[1]
V roce 2000 byl založen spolek pro obnovu základů kostela a v letech 2001–2002 byl realizován projekt nazvaný „Znovuzrození kostela sv. Jiří v Lučině – Grafenriedu“. Projekt byl financován z dispozičního fondu euroregionu „Cíl 3“. Investorem byla obec Nemanice, na jejímž území se kostel nachází. Projekt podpořili i starostové Klenčí pod Čerchovem a bavorského Waldmünchenu. Zříceniny kostela byly odhaleny a stavebně zajištěny v roce 2011. Projekt pokračoval obnovou pozůstatků dalších budov a vytvoření naučné stezky, na kterém spolupracovali potomci místních rodáků s českými historiky.[7] V roce 2014 byla vyvezena suť z bývalé Wiererovy hospody, která po roce 1945 sloužila jako rota Pohraniční stráže. V roce 2016 se započalo s odkrýváním a úpravou hřbitova.[8] Zříceniny pivovaru byly odkryty v letech 2013–2016.[9] Následovaly další objekty, zejména bývalý zámeček, ve kterém byla později škola. Ve sklepení byl objeven pozdně gotický portál. Obnoveny byly původní cesty a prostor zaniklé vsi obohatily četné informační tabule a přístřešky s expozicemi a interaktivními panely.[10]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Po roce 1913 bylo v Lučině 38 domů a v nich žilo skoro 300 obyvatel, byly tu 4 obchody, pivovar, tři hostince, cihelna i škola, která byla upravena v roce 1876 ze starého zámečku.[1] Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 285 obyvatel, z toho 12 Čechoslováků, 273 obyvatel německé národnosti. K římskokatolické církvi se hlásilo 278 obyvatel, sedm bylo bez vyznání.[11] Podle sčítání obyvatel v roce 1930 žilo v Lučině 244 obyvatel, z toho čtrnáct Čechů.[12] Zaznamenaná tu byla následující řemesla: řezník, kovář, kolář, pekař, truhlář.[1]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 308 | 358 | 337 | 289 | 289 | 285 | 247 | – | – | – | – | – | – | 1 |
| Počet domů | 34 | 36 | 36 | 37 | 38 | 39 | 41 | 30 | – | – | – | – | – | – |
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Kostel svatého Jiří – zaniklý, dříve farní kostel s nově obnovenými základy
- Památné stromy Grafenriedské lípy
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Kostel
-
Fara
-
Hřbitovní kaple
-
Hostinec
-
Pivovarnický sklep
-
Škola
-
Infopanel u zámečku
-
Infopanel u čp. 33
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f OBŮRKOVÁ, Eva. Lučina: zaniklá, a živá. Lidové noviny. 2019-01-19, roč. XXXII, čís. 16, s. 34.
- ↑ BERNKLAU, Josef; VOGL, Josef. Heimatkreis Bischofteinitz (Hrsg.): „Unser Heimatkreis Bischofteinitz“. Příprava vydání Franz Liebl. Eichstätt: Brönner & Daentler, 1967. Kapitola Grafenried, s. 242–245.
- ↑ a b PROCHÁZKA, Zdeněk. Putování po zaniklých místech Českého lesa I. Domažlicko. 3 upravené. vyd. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2021. 380 s. ISBN 978-80-7660-011-9. S. 147–157. Dále jen Procházka (2021).
- ↑ Mše svatá v zaniklé obci Lučina-Grafenried [online]. ŠumavaNet.cz [cit. 2023-10-12]. Dostupné online.
- ↑ Kostel sv. Jiří. Zničené kostely [online]. [cit. 2019-01-19]. Dostupné online.
- ↑ Grafenried – Lučina [online]. Vojensko.cz [cit. 2023-10-14]. Dostupné online.
- ↑ Lučina (Grafenried) [online]. ŠumavaNet.cz [cit. 2020-09-12]. Dostupné online.
- ↑ Procházka (2021), s. 314–320.
- ↑ Procházka (2021), s. 323.
- ↑ Procházka (2021), s. 365–368.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Grafenried. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1924. 634 s. Dostupné online. S. 300.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy heslo Grafenried. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1934. 680 s. Dostupné online. S. 380.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Domažlice. Praha: Český statistický úřad, 2015. 20 s. Dostupné online. S. 11. Archivováno 21. 1. 2022 na Wayback Machine.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Lučina na Wikimedia Commons
- Katastrální mapa katastru Lučina u Nemanic [online]. ČÚZK [cit. 2023-10-18]. Dostupné online.
- Grafenried/Lučina na webu Zaniklé obce
- Sudetská ves Grafenried zanikla odsunem a destrukcí. Dnes ji Češi a Němci společně vykopávají. Česká televize. ČT24, ton, 21.9.2021
- PEKLOVÁ, Michaela. Archeologie vesnic zaniklých po roce 1945, výzkum vsi Lučina – Grafenried. Plzeň, 2014 [cit. 2023-10-18]. 69 s. Bakalářská práce. Západočeská univerzita v Plzni. Vedoucí práce Pavel Vařeka. s. 12–14. Dostupné online.
- PROCHÁZKA, Zdeněk. Stavebně historické zhodnocení objektů odkrytých v zaniklé obci Lučina – Grafenried (2014–2017) [online]. svazekdomazlicko.cz [cit. 2023-10-18]. Dostupné online.
