Louis Marcoussis

Louis Marcoussis
	Louis Marcoussis (1936)
Jiná jména	Ludwik Kazimierz Wladyslaw Markus či Ludwig Casimir Ladislas Markus
Narození	1878 nebo 1883; Lodž
Úmrtí	22. října 1941 (ve věku 62 let); Paříž, Francie
Národnost	polská, později francouzská
Manžel(ka)	Alice Halicka
Znám jako	malíř
Hnutí	kubismus
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louis Marcoussis, původně Ludwik Kazimierz Wladyslaw Markus nebo Ludwig Casimir Ladislas Markus, (1878 nebo 1883,^[1] Lodž – 22. října 1941, Cusset) byl malíř a rytec polského původu, který žil v Paříži po většinu svého života a stal se francouzským občanem.

Život

Po krátkém studiu práv ve Varšavě přešel na Akademii výtvarných umění v Krakově, kde mezi jeho učitele patřili Jan Stanislawski a Jozev Mehoffer. V roce 1903 odešel do Paříže a strávil krátkou dobu na soukromé umělecké škole „Académie Julian“ u Julese Lefebvra. Poprvé byl jeho obraz vystaven na výstavě Salonu d'Automne v roce 1905 a během příštího čtvrtstoletí byla jeho tvorba představena na mnoha dalších významných výstavách, zejména na Salonu des Indépendants a Salonu des Tuileries.^{[Poz 1]}

Kreslil karikatury pro satirické časopisy, jak byl zvyklý z Polska. V Paříži si musel vydělávat na živobytí a tak se podílel na i na kresbách či ilustracích jiných. V kavárnách na Montmartru a Montparnasse poznal Apollinaira, Braqua, Degase, Picassa a mnoho dalších umělců a spisovatelů. Byl to Apollinaire, kdo mu navrhl změnit si jméno Markus na francouzsky znějící jméno Marcoussis po obci nedaleko Paříže.

Impresionismus ovlivnil jeho rané obrazy, ale od roku 1911 byl součástí kubistického hnutí spolu s dalšími avantgardními malíři, jako jsou Picasso, Braque, Juan Gris a malíři skupiny Section d'Or. Vystavoval v mnoha evropských městech i v Americe. V roce 1925 měl svou první samostatnou výstavu v Paříži. Kromě malování zátiší a hudebních nástrojů v kubistickém stylu maloval také portréty, pohledy na Paříž a obrazy z bretaňského pobřeží.

V roce 1913 se oženil s Alicí Halickou, malířkou z Krakova. Jejich dcera Malène se narodila v roce 1922. Marcoussis sloužil v polské části francouzské cizinecké legie v letech 1914–1919. Stal se francouzským občanem a osobně i profesionálně zůstal v kontaktu s Polskem. Obecně nemluvil o svém židovském původu a jeho rodina konvertovala ke katolicismu, ale dnes je Marcoussis často označován jako židovský umělec.

Od roku 1930 se stejně jako jeho přítel Clément Serveau soustředil na grafiku a ilustraci, včetně práce inspirované Apollinaireovým dílem Alcool, také ho inspiroval Tristan Tzara jeho Indicateur des chemins de cœur (Indikátor cesty srdce) a Paul Éluard a jeho Lingères légères a Aurélia. V pozdních třicátých létech Marcoussis spolupracoval se španělským surrealistou Joanem Miró a učil jej techniku leptu.^[2] Vyučoval také na Académii Schlaefer.

Poté, co nacistické jednotky dorazily v roce 1940 do Paříže, se Marcoussis a Alice přestěhovali do Cussetu poblíž Vichy. Zemřel tam 22. října 1941.

Galerie

Louis Marcoussis
Přístavní bar. Podepsáno a datováno Marcoussisem, olej na plátně, 80,8 × 65 cm, rok 1913
Housle, lahev a karty. Podepsáno a datováno Marcoussisem, 1919. Kvaš, akvarel, uhel na papíře, 45,8 × 24,5 cm, rok 1919
Psaní znaků. Podepsáno Marcoussisem, olej a uhel na plátně, 22 × 16,5 cm, kolem 1913
Zelená hruška a nůž. Podepsáno Marcoussisem, olej na skle, 36,2 × 26 cm, kolem 1941

Vybrané výstavy

1905 Podzimní salon, Paříž
1906 Salon des Indépendants, Paříž
1920 Exposition de la Section d'Or, Paříž
1925 Galerie Le Pierre, Paříž
1928 Galerie Le Centaure, Brusel
1929 Galerie Georges Bernheim, Paříž
1929 Galerie Jeanne Bucher, Paříž
1933 Galerie Knoedler, New York
1934 Arts Club, Chicago
1936 Palais des Beaux-Arts, Brusel
1937 Palais des Beaux-Arts, Brusel
1939 London Gallery, Londýn
1949 Retrospektiva, Paříž
1950 Retrospektiva, Basilej
1951 Retrospektiva, Brusel

Odkazy

Poznámky

↑ Salon des Tuileries byla každoroční umělecká výstava malířství a sochařství. Založen byl 14. června 1923, Salon spoluzakládali malíř Albert Besnard a Bessie Davidsonová, sochař Antoine Bourdelle, architekt Auguste Perret a další. První ročník výstavy se konal v bývalých kasárnách v Paříži v „Palais du Bois“, který spěšně postavili bratři Perretové. Umístění Salonu se později měnilo. Salon des Tuileries byl založen na protest proti oficiálnímu Société des Artistes Indépendants (1884), Salonu d'Automne (1903). Každoroční výstavy pokračovaly do roku 1950.V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salon des Tuileries na anglické Wikipedii.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Louis Marcoussis na anglické Wikipedii.

↑ November 10, 1878 is the date preferred by the Grove Dictionary of Art among others, but some reputable sources, for instance the French National Library, suggest 1883.
↑ Tallman, Susan. "Embracing the Whole Story: A Conversation with Deborah Wye," Archivováno 12. 12. 2020 na Wayback Machine. Art in Print Vol 1. No. 1 (květen–červen 2011), str. 12.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Louis Marcoussis na Wikimedia Commons
Irena Kossowska, Louis Marcoussis (Ludwik Kazimierz Markus) Archivováno 30. 6. 2020 na Wayback Machine., Instytut Sztuki Polskiej Akademii Nauk July 2004 (pl)
Grove Dictionary of Art
Artcyclopedia
French National Library

[2] Salon des Tuileries byla každoroční umělecká výstava malířství a sochařství. Založen byl 14. června 1923, Salon spoluzakládali malíř Albert Besnard a Bessie Davidsonová, sochař Antoine Bourdelle, architekt Auguste Perret a další. První ročník výstavy se konal v bývalých kasárnách v Paříži v „Palais du Bois“, který spěšně postavili bratři Perretové. Umístění Salonu se později měnilo. Salon des Tuileries byl založen na protest proti oficiálnímu Société des Artistes Indépendants (1884), Salonu d'Automne (1903). Každoroční výstavy pokračovaly do roku 1950.V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salon des Tuileries na anglické Wikipedii.

[1] November 10, 1878 is the date preferred by the Grove Dictionary of Art among others, but some reputable sources, for instance the French National Library, suggest 1883.

[3] Tallman, Susan. "Embracing the Whole Story: A Conversation with Deborah Wye," Archivováno 12. 12. 2020 na Wayback Machine. Art in Print Vol 1. No. 1 (květen–červen 2011), str. 12.

[1]

[Poz 1]

[2]