Onokleovité
 Onokleovité | |
|---|---|
 Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | kapraďorosty (Monilophyta) |
| Třída | kapradiny (Polypodiopsida) |
| Řád | osladičotvaré (Polypodiales) |
| Čeleď | onokleovité (Onocleaceae) Pic.Serm., 1970 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Onokleovité (Onocleaceae) je čeleď kapradin z řádu osladičotvaré (Polypodiales). Jsou to středně velké až velké kapradiny s výrazně dvoutvárnými listy, rostoucí v Evropě, Asii i Americe. V Česku tuto čeleď zastupuje pérovník pštrosí.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Zástupci čeledi onokleovité jsou středně velké až mohutné kapradiny s výrazně dvoutvárnými listy. Oddenek je nevětvený a vzpřímený, u rodu Onocleopsis až 1 m vysoký, nebo dlouze plazivý a větvený, pokrytý hnědými kopinatými plevinami. U rodů pérovník a Pentarhizidium jsou báze listů vytrvalé a tvoří masivní obal okolo oddenku. Listy nejsou ani za mlada pokryty slizem. Řapíky jsou na bázi ztlustlé, se 2 cévními svazky, které se v opačné části řapíku spojují do jediného svazku ve tvaru písmene U. Čepel listů je bylinná, měkká, zpeřeně členěná až zpeřená. Žilky v listech jsou volné nebo se spojují, přičemž v areolách pak nejsou další volné žilky, a většinou dosahují listového okraje, pouze u rodu Pentarhizidium jsou ukončené před ním.
Výtrusné kupky jsou okrouhlé, tvořící se na koncích žilek a s výjimkou druhu Pentarhizidium intermedium jsou kryté ostěrou. Lůžko kupek je vystouplé, kuželovité, ostěra je postranní, trojúhelníkovitá a prchavá. Výtrusnice mají ve střední části více než 1 řadu buněk. Spory jsou monoletní, s chlorofylem a hnědým obalem.[1]
-
Porost pérovníku pštrosího (Matteuccia struthiopteris)
-
Rašící pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris)
-
Onoklea citlivá (Onoclea sensibilis)
-
Onoklea rašící z gametofytu
-
Fertilní list onokley citlivé
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Čeleď onokleovité zahrnuje jen 5 druhů ve 4 rodech. Rod Pentarhizidium obsahuje 2 druhy, zbylé rody jsou monotypické.[1] Pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) má široký areál výskytu v Evropě, Asii i Severní Americe. Onoclea sensibilis roste v Severní Americe a ve východní Asii. Rod Pentarhizidium je omezen na Asii a Onocleopsis hintonii na Střední Ameriku.[2] V Evropě stejně jako v ČR je původní jediný zástupce, pérovník pštrosí.[3]
Zástupci čeledi rostou obvykle na vlhkých nebo periodicky zaplavovaných stanovištích.[1]
Rozlišovací znaky
[editovat | editovat zdroj]Onokleovité jsou nápadné zejména listovým dimorfismem. Mezi další charakteristické znaky patří spory s chlorofylem, ztlustlé báze řapíků a kuželovitá lůžka výtrusných kupek. Habituelně podobné kapradiny z čeledi žebrovicovité (Blechnaceae) se liší zejména větším počtem cévních svazků v řapíku (s výjimkou Woodwardia areolata) a červenavými rašícími listy.[1]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Rody stávající čeledi Onocleaceae byly v minulosti řazeny povětšině do čeledi Woodsiaceae.[4] Čeleď Onocleaceae byla publikována v roce 1970.[5] Při širším pojetí rodů bývá všech 5 druhů čeledi Onocleaceae některými taxonomy vřazováno do rodu Onoclea (např. [6])
Kladogram čeledi Onocleaceae
[editovat | editovat zdroj]
| |||||||||||||||||||
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]Význam
[editovat | editovat zdroj]Pérovník pštrosí je pěstován jako stínomilná trvalka vytvářející časem bohaté a nápadné porosty.[7] Onoklea citlivá (Onoclea sensibilis) bývá pro zajímavé listy pěstovaná především v botanických zahradách. K vidění je např. v Průhonickém parku, v botanické zahradě v Rakovníku[8] a v Botanické zahradě UK v Praze.
Přehled rodů
[editovat | editovat zdroj]Matteuccia, Onoclea, Onocleopsis, Pentarhizidium[1]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e ROTHFELS, Carl J. et al. A revised family-level classification for eupolypod II ferns (Polypodiidae: Polypodiales). Taxon. June 2012.
- ↑ a b GASTONY, Gerald J.; UNGERER, Mark C. Molecular Systematics and a Revised Taxonomy of the Onocleoid Ferns. American Journal of Botany. 1997.
- ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.
- ↑ The Plant List [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23.
- ↑ The International Plant Names Index [online]. Dostupné online.
- ↑ CHRISTENHUSZ, MaartenJ.M. et al. A linear sequence of extant families and genera of lycophytes and ferns. Phytotaxa. 2011.
- ↑ SCHMID, W. George. En Encyclopedia fo Shade Perennials. Portland: Timber Press, 2002. Dostupné online. ISBN 0-88192-549-7.
- ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Onocleaceae na Wikimedia Commons
