Jen počkej, zajíci!

Jen počkej, zajíci!
Sovětská známka z roku 1988 zobrazující Jen počkej, zajíci!
Základní informace
Původní název	Ну, погоди!
Žánry	animovaný film dobrodružný film filmová komedie rodinný film filmový thriller
Formát	animované krátkometrážní snímky
Námět	Felix Kamov Arkadij Chajt Alexandr Kurljandskij
Režie	Vjačeslav Kotěnočkin Vladimir Tarasov Alexej Kotěnočkin
Původní dabing	Klara Rumjanovová (zajíc) Anatolij Papanov (vlk)
Země původu	Sovětský svaz Sovětský svaz Rusko Rusko
Jazyk	ruština
Počet dílů	22
Obvyklá délka	10 minut
Produkce a štáb
Hudba	Tamás Deák
Premiérové vysílání
Stanice	Sovětská ústřední televize
Vysíláno	14. června 1969 – 23. prosince 2017
Jen počkej, zajíci! na ČSFD, Kinoboxu, SZ, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jen počkej, zajíci! (rusky Ну, погоди!, transkripce Nu, pogodi! – česky doslovně Jen počkej!) je sovětská série krátkých kreslených příběhů, které režíroval Vjačeslav Kotěnočkin. Seriál byl natočen v letech 1969 – 1986 ve studiu Sojuzmultfilm v Moskvě. V letech 1993 a 2005 byly ještě dotočeny vždy dva díly. Jako večerníček se vysílala i v Československu.

Hlavním dějovým motivem seriálu je snaha vlka (Волк [Volk]) chytit a sníst zajíce (Заяц [Zajac]). Tím je podobný americkému animovanému seriálu Tom a Jerry. Ten se ale v SSSR nevysílal, sám Kotěnočkin ho podle vlastních slov viděl až v roce 1987 na videu. Západní kritici ho přirovnávají také k seriálu Wile E. Coyote and Road Runner, v němž také získává záporná postava sympatie diváků.

Výtvarník Svetozar Rusakov si za vzor pro záporného vlka vzal gaunera, který ho v Novosibirsku ve válečném roce 1941 předběhl ve frontě na lístky do kina.

Díl 14. a 15. jsou spojeny s populární ruskou zpěvačkou Allou Pugačovou - ve 14. dílu na začátku zazní část její písně Milion růží, a v dílu 15. se vyskytuje dokonce přímo samotná Pugačova, jakožto pěvkyně liška zpívající píseň Iceberg (Ledovec).

Jen počkej, zajíci! bylo vysíláno ve 102 zemích světa.

Postavu vlka, kuřáka a chuligána ve zvonových kalhotách, měl původně namluvit Vladimir Vysockij, ale nadřazené orgány to zamítly. Přesto si v první epizodě Na pláži vlk hvízdá část Vysockého písně O příteli, zatímco šplhá po stěně domu za zajícem.

Úvodní titulky doprovází úryvek z kompozice maďarského skladatele Tamáse Deáka Vizisi (Vodní lyže).

Spoluscenárista Felix Kandel byl jako představitel ruského sionistického hnutí perzekvován, až do svého odchodu do Izraele v roce 1978 pracoval na seriálu pod krycím jménem Felix Kamov.

V roce 1976 si vlk a zajíc zahráli také v reklamě na amatérské filmové kamery.

Vysílání 12. dílu (V muzeu) cenzura pozastavila, dokud nevyloučila možnost protestu egyptské vlády proti scéně s mumií faraóna Ramsese.

Jednotlivé epizody nebyly v originálním ruském vysílání pojmenovány, ale jen číslovány. Proto se přesné pojmenování dílů v češtině může lišit mezi jednotlivými distributory.

1. "Na pláži" – 14. června 1969
2. "V lunaparku" – 18. července 1970
3. "Na silnici" – 29. května 1971
4. "Na stadioně" – 26. června 1971
5. "Ve městě" – 23. září 1972
6. "Na venkově" – 21. dubna 1973
7. "Na moři" – 12. května 1973
8. "Na Silvestra" – 5. ledna 1974
9. "V televizi" – 4. září 1976
10. "Na stavbě" – 9. října 1976
11. "V cirkuse" – 30. července 1977
12. "V muzeu" – 8. dubna 1978
13. "Olympijské naděje" – 17. května 1980
14. "Elektronický zajíc" – 2. června 1984
15. "Zaječí chór" – 22. června 1985
16. "Pohádková ztráta paměti" – 27. září 1986
17. "Jubileum vlka" – 24. června 1993
18. "V supermarketu" – 25. června 1993
19. "V lázních" – 22. prosince 2005
20. "Na chatě" – 7. října 2006
21. "Novoroční vydání" – 21. prosince 2016
22. "Chyťte hvězdu!" – 23. prosince 2017

1. dabing (kinodabing)

• Lubor Tokoš – vlk (1-4)
• Rudolf Široký – vlk (5-7)
• Zdeněk Blažek – vlk (8-16)
• Inka Šecová – zajíc a titulky (1-6)
• Antonín Jedlička – kohout
• Soběslav Sejk – medvěd
• Bedřich Šetena – titulky a nápisy (8-12)
• Bohuslav Kalva – titulky a nápisy (13)
• Alena Procházková – ježibaba
• Jiří Zavřel – titulky a nápisy (16)

Vyrobilo Filmové studio Barrandov Dabing 1972-1989

2. dabing (VHS DAVAY)

• Jaroslav Dufek – vlk

Vyrobil Davay 1992

3. dabing (VHS a DVD)

• Tomáš Borůvka – vlk, nápisy a více rolí
• Jana Páleníčková – zajíc, titulky a více rolí

Vyrobil Zems 2002

Sovětská firma Elektronika IM uvedla v polovině 80. let na trh digitální hru inspirovanou seriálem, vlk ve hře chytal do košíku vajíčka padající z kurníku. Dále vyšlo pět her na Microsoft Windows: plošinovka Nu, pogodi! Vypusk 1: Pogonya (Ну, погоди! Выпуск 1: Погоня) - 2002, logická hra Nu, pogodi! Vypusk 2: Kruglyy schot (Ну, погоди! Выпуск 2: Круглый счёт) - 2002, adventura Nu, pogodi! Vypusk 3: Pesnya dlya zaytsa (Ну, погоди! Выпуск 3: Песня для зайца) - 2003, plošinovka Nu, pogodi! Vypusk 4: Dogonyalki (Ну, погоди! Выпуск 4: Догонялки) - 2005 a plošinovka Nu, pogodi! Vypusk 5: Po sledam zaytsa (Ну, погоди! Выпуск 5: По следам зайца) - 2010. Třetí a čtvrtý díl vyšel i s českým dabingem: Jen počkej 3 - Píseň pro zajíce a Jen počkej, zajíci! Díl 4. Hra na honěnou.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jen počkej, zajíci! na Wikimedia Commons
• Dílo Ну, погоди! ve Wikicitátech (rusky)
• Jen počkej, zajíci! v Internet Movie Database (anglicky)
• Jen počkej, zajíci! v Česko-Slovenské filmové databázi
• Sovětský vlk v. americký kojot na www.lidovky.cz
• Nu, pogodi jako obraz doby (ru)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.