Jaroslav Panuška

Jaroslav Panuška
ak. malíř Jaroslav Panuška
Narození	3. března 1872 Hořovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. srpna 1958 (ve věku 86 let) Kochánov (Světlá nad Sázavou) Československo Československo
Místo pohřbení	městský hřbitov ve Světlé nad Sázavou
Vzdělání	malířská akademie v Praze
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	malíř
Ocenění	zasloužilý umělec
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Panuška (3. března 1872, Hořovice^[1] – 1. srpna 1958, Kochánov, tehdy součást obce Lipnička) byl český akademický malíř-krajinář, knižní ilustrátor a jeden z nejznámějších žáků prof. Julia Mařáka

Narodil se 3. března 1872 v Hořovicích. Jeho otec Ing. František Panuška byl geometr. Když bylo Jaroslavovi osm let, pustil se do prvního akvarelu a v deseti letech tajně odjel malovat na Karlštejn. Po absolvování obecné školy studoval Panuška na nižším gymnasiu v Praze na Smíchově, kam se přestěhovali z Hořovic.

V roce 1889 byl přijat na Malířskou akademii v Praze, kde s několikerým přerušením studoval nejprve u prof. Maxmiliána Pirnera a poté u krajináře prof. Julia Mařáka v letech 1891 až 1898 s ročním přerušením z důvodu vojenské služby. V roce 1898 se oženil^[2] s Marií Sukovou^[3], ze svazku vzešly čtyři děti, synové Jaroslav^[4], Vladislav^[5], Jiří a dcera Jarmila.

Již na akademii začíná kreslit a malovat fantaskní a strašidelná témata, která jej nejvíce proslavila (Vodník, Příšera, Bludičky, Bezhlavý kůň, Hnízdo loupežníků, Čarodějnice, Duch mrtvé matky a další). Dvě příšery a jednoho vodníka vystavuje na členské výstavě Mánesa na jaře 1898 s „rozpačitou“ kritikou K. M. Čapka ve Světozoru. Podrobný rozbor Panuškovy tvorby z tohoto období poskytuje článek spolužáka Františka Kavána v Rozhledech (15. 7. 1898): „Práce jeho … překvapovaly nezvykle individuelní exotikou obrazotvornosti a obdivuhodnou jistotou novotvarů tak organicky s látkou sloučených v silný dojem.“

Po absolvování akademie maluje na mnoha místech v Čechách, mj. v Pojizeří, na Sedlčansku, Berounsku, Příbramsku a v jižních Čechách, několikrát navštívil i Balkán. Roku 1906 posílá do Londýna na výstavu obraz Pohled na Jindřichův Hradec. V roce 1910 souborně vystavuje v Mladé Boleslavi (105 děl) a následně v Městském průmyslovém muzeu v Hradci Králové (102 obrazy). Vedle malby se věnoval i knižní ilustraci s fantaskními, strašidelnými a pohádkovými motivy (J. Panuška a V. Říha, Letní noc, z r. 1905). Zajímaly ho i staré hrady a hradiště a maloval výjevy z pravěku. Celoživotně se zajímal o archeologii, kde spolupracoval s Josefem Ladislavem Píčem. Výtvarně jej ovlivnila výstava Nikolaje Konstantinoviče Rericha konaná v r. 1906 v Praze.

V roce 1919 vystavuje souborně v Praze u Topiče celkem 177 děl s tématy „širého dávnověku“. Historická a metodologická analýza jeho tvorby, spíše však kritická, z pera Václava Nebeského byla publikována v Tribuně (9. 11. 1919). Věcně vyznívá rozbor výstavy v Národních listech (9. 11. 1919) od Josefa Čapka, který si však zjevně dává pozor, aby se o výstavě nevyjádřil pozitivně z uměleckého hlediska.

V okolí Lipnice nad Sázavou maloval již v roce 1908 a tam také roku 1921 přivedl spisovatele Jaroslava Haška. K jeho přátelům patřil i spisovatel Zdeněk Matěj Kuděj a malíř Josef Lada. Roku 1923 zakoupil Panuška pozemek v Kochánově u Světlé nad Sázavou a začal na něm stavět jednopatrový srub s ateliérem. V roce 1926 vystavuje v Rubešově galerii v Praze svůj monumentální obraz Vítězství husitů nad křižáky na Běhání. V tomtéž roce se v Kochánově usadil s rodinou natrvalo a maloval především hrad Lipnici, vrch Melechov a motivy z okolí. Nejraději prý ztvárňoval prastarý dub rostoucí přímo před jeho srubem, který dnes nese jeho jméno. V roce 1932 vystavuje 103 prací společně s Františkem Kavánem a Otou Bubeníčkem v Obecním domě v Praze a následně v roce 1933 vystavuje 111 prací v Hradci Králové.

K jeho nejlepším krajinářským obrazům patří tajemné pohledy na rybníky, močály a tůně v tichém oparu raní mlhy nebo měsíčního svitu, pohledy do údolí ze skalnatých vrchů nebo valící se bouřková mračna nad krajinou. Barevná skladba jeho obrazů nevyhýbající se barvě černé a tmavě modré a založená na valérech barvy šedé, hnědé a olivově zelené je přirozeným protipólem jásavých barev malíře Oty Bubeníčka. Svojí typickou barevnou škálu doplněnou o okr uměl mistrovsky provázat i s barvou moře (např. Moře s tmavým nebem, Moře a skály a Fragment z Epidauru).

V letech 1898 až 1900 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a později od roku 1900 Jednoty umělců výtvarných. Roku 1955 byl jmenován zasloužilým umělcem. Zemřel 1. srpna 1958 v Kochánově u Světlé nad Sázavou, pochován je na světelském hřbitově. Malířské tvorbě se věnovali i Panuškovi synové Jaroslav^[4] a Vladislav^[5].^[6]

Skladbu s názvem „Panuška“^[7] mu na svém albu „Vagus Vetus“ z roku 2014 věnovala legendární pražská blackmetalová skupina Master's Hammer, jejíž celý text je o jeho obrazech a v refrénu zpívá konkrétně o obraze Jak by vypadal katolický hřbitov, kdyby Římané místo křižování věšeli.

Při vytváření tohoto článku bylo použito životopisných dat z expozice Muzea Světelska.

• ČAPEK, K. M.: Výstava spolku Mánes, Jaroslav Panuška, Světozor, roč. 32, č. 18, s. 209, 11. 3. 1898.
• KAVÁN, František: Jaroslav Panuška. Rozhledy, roč. 7, č. 20., s. 918–924, 15. 7. 1898.
• NEBESKÝ, Václav: K výstavě Jaroslava Panušky v Topičově salonu, Tribuna, roč. 1, č. 238, s. 4, 9. 11. 1919.
• ČAPEK, Josef: Iluminátor širého dávnověku, Národní listy, roč. 59, č. 253, s. 10, 9. 11. 1919.
• BOUČKOVÁ, Jitka: Jaroslav Panuška. Východočeská galerie Pardubice, 1978.
• HANEL, Olaf: Jaroslav Panuška (1872–1958). České muzeum výtvarných umění Praha, 1994.
• STEJSKAL, Vladimír: Paleta s vínem: čtení o Jaroslavu Panuškovi. Havlíčkův Brod: Krajské nakladatelství, 1953.
• SCNEIDEROVÁ, Martina, ODEHNALOVÁ, Markéta: Jaroslav Panuška (1872–1958). Galerie výtvarného umění v Havlíčkové Brodě, 2012.
• VALEČKA, Jaroslav st.: Jaroslav Panuška (1872–1958). Průvodcem životem a dílem. Hradec Králové: Milan Hodek – Paper Jam, 2016.

• Panuškův dub

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Panuška na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Panuška
• Jaroslav Panuška v informačním systému abART