Jon Fosse

Jon Fosse
Rodné jméno	Jon Olav Fosse
Narození	29. září 1959 (65 let) Haugesund
Povolání	dramatik, básník, autor dětské literatury, překladatel, romanopisec, literární vědec, spisovatel a esejista
Alma mater	Univerzita v Bergenu
Témata	playwriting, překlad, literární tvorba, literární překlad, literatura pro děti, drama, román a esej
Významná díla	The Name Melancholy Melancholy II Nightsongs Dream of Autumn … více na Wikidatech
Ocenění	Nynorsk litteraturpris (1992) Sokneprest Alfred Andersson-Ryssts fond (1992) Samlagsprisen (1994) Aschehougova cena (1997) Doblougova cena (1999) … více na Wikidatech
Manžel(ka)	Grethe Fatima Syéd (1993–2009) Anna Fosse (od 2011)
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jon Fosse (* 29. září 1959 Haugesund, Norsko) je norský spisovatel a dramatik. Věnuje se tvorbě dramatické, prozaické, poetické, esejistické i dětské. Od svého debutu v roce 1983 vydal více než 40 knih. Na poli dramatickém je v Norsku považován za nejvýraznějšího norského dramatika po Henriku Ibsenovi. V posledních sezónách je nejhranějším dramatikem v Evropě.^[1] Získal Nobelovu cenu za literaturu pro rok 2023 za „své novátorské hry a prózu, které vyjadřují nevyslovitelné“.^[2]

Jeho hry jsou uváděny po celém světě, někdy premiérovány dříve v zahraničí než v rodném Norsku. Tvorba prozaická zaujímá podobně významné místo jako jeho dramatická tvorba. Obě se vyznačují výraznou poetizací všedního jazyka, všedností obecně a tematicky se rozpadají na dvě základní období. Milníkem se stal přibližně rok 2000 a vydání románu Ráno a večer (česky, 2007). Dřívější tvorba se zaměřovala především na základní mezilidské vztahy a jejich funkčnost, ale též možnosti mezilidské komunikace. V novější tvorbě se soustředil na témata obecně lidská a existenciální, jako například smrt, zrození či lásku. Ovlinila ho poetika Thomase Bernharda a postmoderní myšlení v literatuře.

Za prozaickou trilogii Mámení, Sny Olavovy a Na sklonku dne získal v roce 2015 nejvyšší celoskandinávské literární ocenění, Literární cenu Severské rady.

Jon Fosse je jako norský dramatik přirovnáván ke krajanovi Henriku Ibsenovi. Jeho hry byly přeloženy do více než 20 jazyků a od druhé poloviny 90. let patří k nejhranějším současným dramatikům v Evropě.^[3]

V rámci dramatické tvorby pozitivní ohlas získala jeho první hra A nikdy se nerozejdeme (Og aldri skal vi skiljast, 1994). V tomto období již měl za sebou několik sbírek poezie a originálních modernistických próz, díky kterým se proslavil v rodném Norsku.^[4] Poté následovala řada dalších her, kde tvoří ústřední motiv vztah mezi dvěma lidmi. Například ve hře Jméno (Namnet, 1995), která je jednou z nejčastěji uváděných her, se setkáváme s mladou dvojicí, která s obavami očekává narození potomka. Někdo přijde (Nokon kjem til å komme, 1996) je hra, kde stojí v centru dění opět pár, tentokrát hledající útočiště v opuštěném domě v Norsku. Rozcházející se pár je motivem hry Noc zpívá své písně (Natta syng sine songar, 1997) a ve hře Spánek (Svevn, 2005) se setkáváme s několika páry, které postupně obývají tentýž byt. Mezi nejčastější témata her patří existencionální úzkost, vyděděnost jednotlivce – sociální či psychická a také neschopnost lidí kontrolovat svůj osud a vyrovnat se s tím, co přináší život. ^[5]

Pro všechny hry jsou typické jednoduché zápletky, banální dialogy a postavy obyčejných lidí. Autorův minimalismus je záměrný a na úspornost textů zdůrazňuje převažující pocity odcizení a úzkosti. Fosseho dramatika je založená na rytmickém opakování replik a struktur, čímž připomíná poetiku absurdního divadla.^[4] Na organizaci textu je znát, že autor je původem lyrik. Repliky mají často kvalitu i stavbu verše. V rámci vývoje Fosseho dramatiky je možno na díle pozorovat, že v pozdějších hrách upouští od úplně jednoduchého děje. Ve hře Podzimní sen (1999) a následujících dílech autor často tříští jednotu času, prostoru a postav, čímž se děj samotných her značně komplikuje.

Fosseho hry se téměř vždy dotýkají těch nejcitlivějších bodů v rodině a partnerství a také je z nich často cítit autorův feministický postoj. Kladné mužské postavy lze ve hrách najít jen stěží, zato ženy jsou téměř vždy vykreslovány jako postavy kladné nebo oběti. ^[6] Dramata se vyznačují naléhavostí a často mají mystický rozměr, který vyplývá z Fosseho koncentrace na přítomnost, každodennost a subjektivní prožíváni reality. ^[5]

• A nikdy se nerozejdeme (Og aldri skal vi skiljast, 1993)
• Jméno (Namnet, 1995)
• Někdo přijde (Nokon kjem til å komme, 1996)
• Jméno / Matka a dítě / Syn (Barnet / Mor og barn / Sonen, 1997)
• Kytarista (Gitarmannen, 1997)
• Noc zpívá své zpěvy / Jednoho letního dne (Natta syng sine songar / Ein sommars dag, 1998)
• Podzimní sen (Draum om hausten, 1999)
• Návštěva / Zima / Odpoledne (Besøk / Vinter / Ettermiddag, 2000)
• Krásně (Vakkert, 2001)
• Variace na smrt (Dødsvariasjonar, 2002)
• Dívka na pohovce (Jenta i sofaen, 2003)
• Lila / Suzannah (Lilla / Suzannah, 2004)
• Mrtví psi / Sa ka la (Dei døde hundane / Sa ka la, 2005)
• Spánek / Horko (Svevn / Varmt, 2006)
• Rambuku / Stíny (Rambuku / Skuggar, 2007)
• Jsem vítr (Eg er vinden, 2008)
• Tyto oči (Desse auga, 2009)
• Dívka ve žluté pláštěnce (Jente i gul regnjakke, 2010)
• Kratší hry (Kortare stykke, 2011)
• Moře (Hav, 2014)
• Tři libreta (Tre librettoar, 2015)

Fosse se stal laureátem mnoha norských i zahraničních literárních cen. Za zásluhy na poli literatury byl jmenován komandérem královského norského Řádu svatého Olafa. V roce 2011 mu král Harald V. přidělil čestnou rezidenci Grotten v parku královského zámku v Oslu, určenou norským kulturním osobnostem. V roce 2021 získal také čestný akademický titul doctor honoris causa na Janáčkově akademii múzických umění.^[7]

Píše menšinovým norským jazykem nynorsk.

Fosseho nadace sídlící v Strandebarmu se věnuje jeho dílu a osobnosti. Nachází se v blízkosti jeho domu z dětství a domu prarodičů.^[18]

• Jméno. Noc zpívá své písně. (Namnet, 1995; Natta syng sine songar, 1997), Divadelní ústav 2002, překlad Karolína Stehlíková, ISBN 80-7008-124-4
• Někdo přijde. Podzimní sen. Variace na smrt. (Nokon kjem til å komme, 1996; Draum om hausten, 1999; Dødsvariasjonar, 2002), překlad Karolína Stehlíková, in 3x3 Norén, Fosse, Saalbachová, Daniela Mrázová, Elg 2008, ISBN 978-80-904073-0-5
• Syn (Sonen, 1997), rukopis Aura-pont, 2003, překlad Karolína Stehlíková
• Zima (Vinter, 2000), rukopis Aura-pont, 2005, překlad Karolína Stehlíková
• Smrt v Thébách (Døden i Teben, 2008), rukopis Aura-pont, 2011, překlad Karolína Stehlíková. Adaptace Sofoklových tragédií Oidipus, Oidipus na Kolonu a Antigona.

• Melancholie I. (Melancholia I., 1995), Dauphin, Praha 2007, překlad Barbora Závodská, ISBN 978-80-7272-104-7
• Ráno a večer (Morgon og kveld, 2000), Pistorius & Olšanská, Příbram 2007, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87053-09-6
• Mámení (Andvake, 2007), Pistorius & Olšanská, Příbram 2009, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87053-31-7
• Melancholie II. (Melancholia II., 1996), Dauphin, 2009, překlad Barbora Grečnerová, ISBN 978-80-7272-205-1
• Sny Olavovy (Olavs draumar, 2012), Pistorius & Olšanská, Příbram 2015, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87855-33-1
• Na sklonku dne (Kveldsvævd, 2014), Pistorius & Olšanská, Příbram 2016, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-87855-61-4
• To je Ales (Det er Ales, 2004), Pistorius & Olšanská, Příbram 2024, překlad Ondřej Vimr, ISBN 978-80-7579-182-5

• Esej „Negativní mystika“ („Negativ mystikk“, 1993) in Tvar 17/2007, překlad Ondřej Vimr

• Někdo přijde, Malá scéna ND Brno, režie: Tomáš Svoboda, premiéra 8. 11. 2001
• Jméno / Noc zpívá své písně, Činoherní klub, režie: Martin Čičvák, premiéra 26. 6. 2003
• Syn, Český rozhlas 3 Vltava, režie: Jan Antonín Pitínský, 2004
• Zima / Syn, Divadlo Petra Bezruče, režie: Jan Antonín Pitínský, premiéra 25. 11. 2005
• Někdo přijde, Divadlo na cucky, režie: Jan Frič, premiéra 27. 4. 2009
• Jméno, Divadlo Pražské konzervatoře, režie: Mikoláš Tyc, premiéra 15. 11. 2010
• Noc zpívá své zpěvy, Český rozhlas 3 Vltava, režie: Tomáš Jirman, 2012
• Zima, Pidivadlo, režie: David Šiktanc, premiéra 23. 2. 2013
• Noc zpívá své písně, Buranteatr, režie: Viesturs Rozins, premiéra 25. 5. 2014
• Podzimní sen, scénické čtení na festivalu SPECIFIC Divadla Feste, režie: Vojtěch Bárta, premiéra 14. 5. 2015^[19]
• Jméno, OLDstars, režie: Tomáš Staněk, premiéra 9. 7. 2016^[20]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jon Fosse na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jon Fosse na Wikimedia Commons
• Osoba Jon Fosse ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jon Fosse
• Už mě u vás trochu znají – rozhovor v časopise Host (8/2007)