Ibrahim I.
| Sultán Ibrahim I. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 5. listopadu 1615 |
| Úmrtí | 18. srpna 1648 (ve věku 32 let) |
| Titul | Jeho sultánské veličenstvo |
| Období | 1640–1648 |
| Předchůdce | sultán Ahmed I. |
| Následovník | sultán Mehmed IV. |
| Nábož. vyznání | Islám |
| Partner(ka) | Saliha Dilaşub Sultan Turhan Hatice Sultan Hatice Muazzez Sultan Hümaşah Sultan Ayşe Hatun Mahenver Hatun Șivekar Hatun Saçbağli Hatun |
| Děti | sultán Mehmed IV. sultán Sulejman II. sultán Ahmed II. Şehzade Orhan Ümmü Gülsüm Sultan Peykân Sultan Atike Sultan Ayşe Sultan Gevherhan Sultan |
| Rodiče | Otec sultán Ahmed I. Matka Kösem Sultan |
| Rod | Osmanská dynastie |
| Příbuzní | sultán Osman II. (bratr) sultán Murad IV. (bratr) Gevherhan Sultan (sestra) Hanzade Sultan (sestra) |
| Funkce | osmanský sultán (1640–1648) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ibrahim I. (5. listopadu 1615 – 18. srpna 1648) byl osmanským sultánem v letech 1640–1648.
Narodil se jako syn Ahmeda I., jako takový byl bratr Osmana II. a Murada IV. Byl otcem Mehmeda IV., Sulejmana II. a Ahmeda II. Psychicky narušený, slabošský Ibrahim I. byl zřejmě nejneschopnější z osmanských sultánů.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]V krvavých palácových půtkách, v nichž se v té dob zmítala osmanská dynastie, přežil Ibrahim patrně jen díky tomu, že byl považován za člověka neškodného v politických záležitostech. V době vlády svého bratra, krutého Murada IV., který nechal povraždit své čtyři mladší bratry, žil v obavách o svůj život. To se nepochybně negativně projevilo na jeho špatném psychickém stavu. Nakonec Murad vydal příkaz po jejich čtyřech bratrech popravit i Ibrahima, nežli však byl ortel vykonán, Murad sám roku 1640 zemřel. Tak se stalo, že Ibrahim nejen zůstal zachován při životě, ale nakonec i nastoupil po nenáviděném bratrovi na trůn.
Na začátku své vlády se opíral o schopnosti svého velkovezíra Kemankeşe Mustafy Paši. Byla provedena měnová reforma, konsolidovala se ekonomická situace, snížily se stavy janičářů.
Po čtyřech letech vlády Ibrahima však byl velkovezír sesazen a zavražděn. Ibrahim již nenašel žádného schopnějšího velkovezíra, sám vládnout nedokázal. Čím dál více se dostával pod vliv svých konkubín v harému.
Nakonec nedostatek politických zkušeností nového sultána vedl roku 1646 ke ztrátě Tenedosu (Bozkaady) poté, co sám započal s Benátkami šestou benátsko-tureckou válku o Krétu: v roce 1645 zajali maltézští korzáři loď prominentních poutníků do Mekky. Rozlícený sultán původně chtěl v odvetu vyhladit všechny křesťany v říši. Nakonec „pouze“ poslal křesťanské představitele do domácího vězení. Korzáři našli útočiště na ostrově Kréta. Ibrahim nařídil invazi na tento ostrov, tím se ovšem dostal do války s Benátkami. Benátčané v ní uštědřili Osmanům několik porážek a dokonce zablokovali úžinu Dardanely. Tím vznikl v Istanbulu hladomor a nedostatek vody.
Ibrahim v kontextu těchto neúspěchů začal být čím dál více nepříčetný, spekuluje se dokonce i o šílenosti. Přestával věřit i svým nejbližším příbuzným a útěchu hledal v harému.
Povahové rysy
[editovat | editovat zdroj]Nejvýraznějším Ibrahimovým rysem byla krutost a sexuální bezuzdnost. Dopouštěl se znásilňování dívek, přiváděných na jeho rozkaz do paláce; nakonec se zamiloval do konkubíny (již sám nazval „Homole cukru“), a aby dosáhl jejího usmíření, nechal povraždit ostatních 280 žen v harému – svázané oběti byly utopeny v řece. Tento jeho brutální čin měl svůj podíl na Ibrahimově pádu: jedna konkubína masakr přežila a sultánův čin vyšel najevo.
Konec vlády
[editovat | editovat zdroj]Nespokojenost lidu, způsobená vysokými daněmi, jež Ibrahim v zemi zavedl k pokrytí válečných výdajů, vybuchla v srpnu 1648, kdy došlo v Istanbulu k lidovému povstání vedenému janičáry. Tehdejší velkovezír byl zabit davem, Ibrahim byl zatčen, zavřen do klece a krátce poté i popraven tradičním způsobem – uškrcením tětivou luku. Do povstání se zapojila i Ibrahimova matka, která po jeho smrti dosadila na sultánský trůn šestiletého Ibrahimova syna Mehmeda IV..
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Manželky
[editovat | editovat zdroj]- Turhan Hatice Sultan, první Haseki a matka sultána Mehmeda IV.
- Hatice Muazzez Sultan, druhá haseki a matka sultána Ahmeda II.
- Aşub Sultan, třetí haseki a matka sultána Sulejmana II.
- Ayşe Sultan, čtvrtá haseki
- Mahienver Sultan, pátá haseki
- Saçbağı Sultan, šestá haseki
- Şivekar Sultan, sedmá haseki
- Hümaşah Sultan, osmá haseki, známá jako Telli Haseki, jediná legální manželka, sňatek proběhl v roce 1647
Synové
[editovat | editovat zdroj]- sultán Mehmed IV. (vládl v letech 1648–1678) – spolu s Turhan Hatice Sultan
- sultán Sulejman II. (vládl v letech 1687–1691) – spolu s Aşub Sultan
- sultán Ahmed II. (vládl v letech 1691–1695) – spolu s Hatice Muazzez Sultan
- Şehzade Murad (22. března 1643 – 16. ledna 1645)
- Şehzade Selim (19. března 1644 – říjen 1669)
- Şehzade Osman (srpen 1644 – 1666)
- Şehzade Bayezid (1. května 1646 – srpen 1647)
- Şehzade Cihangir (14. prosince 1646 – 1. prosince 1648)
- Şehzade Orhan (říjen 1648 – leden 1650) – spolu s Hümaşah Sultan
Ibrahim neustále zvýhodňovala syna, kterého zplodil s otrokyní oproti jeho nejstaršímu synovi Mehmedovi. Turhan, jeho matka, extrémně žárlila a začala s Ibrahimem hádku. Během ní jí Ibrahim vytrhl Mehmeda z rukou a hodil jej do bazénu. Mehmed by se nejspíše utopil, kdyby jej jeden z eunuchů nezachránil. Po tomto incidentu mu zůstala na čele obrovská jizva.
Dcery
[editovat | editovat zdroj]Sultán Ibrahim I. měl celkem 3 dcery:
- Fatma Sultan (1642–1657)
- Gevherhan Sultan (1642–21. září 1694)
- Beyhan Sultan (1645 – 5. března 1701)
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ibrahim_of_the_Ottoman_Empire na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Ibrahim I. na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Mehmed IV. |
|
Osmanský sultán 1640–1648 |
|
Nástupce: Mehmed IV. |
