Hanns Jelinek

Hanns Jelinek, pseudonymy Hanns Elin, H. J. Hirsch, Jakob Fidelbogen (5. prosince 1901 Vídeň – 27. ledna 1969 tamtéž) byl rakouský hudební skladatel a pedagog.

Jeho otec přišel do Vídně jako dělník z Čech. Hans od šesti let hrál na housle a od sedmi let na klavír. V šestnácti letech mu zemřel otec. V roce 1918 vstoupil do nově vytvořené Komunistické strany Rakouska (KPÖ). V letech 1918–1919 navštěvoval kompoziční semináře Arnolda Schönberga na Schwarzwaldschule ve Vídni, se zaměřením na kontrapunkt a harmonii a soukromé lekce u Schoenbergova žáka Albana Berga V roce 1920 začal studovat na Vídeňské hudební akademii. Jeho učitelem byl Franz Schmidt. V roce 1922 musel však studia finančních důvodů ukončit a dále se vzdělával jako samouk.

Aby se uživil jako nezávislý skladatel, hrál na klavír v barech a v kinech a komponoval pod pseudonymem „Hanns Elin“ populární a taneční hudbu. Od roku 1934 (počínaje svým 2. smyčcovým kvartetem op. 13) komponoval pouze dvanáctitónovou technikou. V roce 1956 zkomponoval skladbu Three Blue Sketches op. 25 v níž spojuje spojuje dodekafonii a jazz.

V roce 1958 se stal pedagogem na Vysoké škole hudební ve Vídni a v roce 1965 byl na této škole jmenován profesorem. Z mnoha jeho studentů vynikli zejména Petr Kotík, Gunnar Sønstevold, Walter Szmolyan, Igor Štuhec, Erich Urbanner, Bojidar Dimov a Heinz Karl Gruber.

Zemřel ve Vídni 27. ledna 1969 a byl pohřben na vídeňském Ústředním hřbitově Zentralfriedhof.

• Cena Johna Hubbard (1932)
• Cena města Vídně (1947)
• Velká rakouská státní cena za hudbu (1966)

Jeho tvorba zahrnuje: šest symfonií, 2 smyčcové kvartety, suity, písně, komorních skladby, ale také skladby lehčích žánrů a filmovou hudbu. Kromě toho jako součást svého pedagogického působení napsal i několik teoretických spisů, především z oblasti dodekafonie.

• 13 malých písní op. 1 (1927)
• Preludium, Passacaglia a Fuga pro komorní orchestr op. 4 (1922)
• Three Blue Sketches op. 25
• 3 písně na texty Ericha Kästnera (1930)
• 1. smyčcový kvartet op. 10 (1931)
• Suita pro smyčcový orchestr op. 11 (1931)
• Sinfonia concertante (Symfonie č. 4) pro smyčcový kvartet a velký orchestr op. 12 (1931)
• 2. smyčcový kvartet op. 13 (1934-35)
• Bubi Caligula (opereta, 1947-53)
• Zwölftonwerk op. 15 (1947-52)
• Sinfonia brevis op. 16 (1948-50)
• Concertino pro smyčce op. 17 (1951)
• Fantasie pro klarinet, klavír a orchestr op. 18 (1951)
• Dvanáctitónový slabikář pro klavír op. 21 (1953-54)
• Sinfonia concertante (Symfonie č. 6) op. 22 (1953)
• Autoportrét Marca Aurelia pro vypravěče a 4 instrumentalisty op. 24 (1954)
• Houslová sonáta op. 27 (1956)
• Unterwegs (Na cestách), kantáta na slova Franze Kießlinga pro soprán, vibrafon a kontrabas, op. 28 (1957)
• 4 písně na slova básní Franze Kießlinga pro střední hlas a klavír op. 29 (1957)
• The Dances around the Steel Blue Rose (balet, 1956-59)
• Canon nuptiale pro smíšený sbor (1959)
• Zehn zahme Xenien pro housle a klavír op. 32 (1960)
• Rai Buba Etüde pro klavír a velký orchestr op. 34 (1962)

• Musikalisches Hexeneinmaleins. In: Österreichische Musikzeitschrift. 6. Jg., 1951.
• Anleitung zur Zwölftonkomposition nebst allerlei Paralipomena. 2 Bände. Wien 1952.
• Die krebsgleichen Allintervallreihen. In: Archiv für Musikwissenschaft. 18. Jg., 1961.
• Musik in Film und Fernsehen. In: Österreichische Musikzeitschrift. 23. Jg., 1968.

• Liebe ist zollfrei (1941)
• Königin der Landstraße (1948)
• Frühling auf dem Eis (spoluautor Nico Dostal) (1951)
• Omaru – Eine afrikanische Liebesgeschichte (1956)
• Große Liebe (1966)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hanns Jelinek na německé Wikipedii.

• Walter Kleindel: Das große Buch der Österreicher. 4500 Personendarstellungen in Wort und Bild, Namen, Daten, Fakten. Unter Mitarbeit von Hans Veigl. Wien: Kremayr & Scheriau 1987.

• Hanns Jelinek v Internet Movie Database (anglicky)
• Výběr skladeb
• Životopis (německy)