Květa Jeriová

Květa Jeriová
Květa Jeriová
Datum narození	10. října 1956 (68 let)
Místo narození	Jilemnice, Československo
Výška	162 cm
Hmotnost	57 kg
Choť	Zdeněk Pecka
Sportovní informace
Sport	běh na lyžích
Medaile v běhu na lyžích
Olympijské hry	0 – 1 – 2
Mistrovství světa	0 – 0 – 1
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Běh na lyžích na ZOH
stříbro	1984 Sarajevo	štafeta 4×5 km
bronz	1980 Lake Placid	5 km
bronz	1984 Sarajevo	5 km
Mistrovství světa v klasickém lyžování
bronz	MS 1982	10 km
Mistrovství Československa v klasickém lyžování
zlato	1983	5 km ženy
stříbro	1983	10 km ženy
zlato	1983	štafety 3 x 5 km ženy

Květoslava „Květa“ Jeriová (* 10. října 1956 Jilemnice), provdaná Pecková, známá jako Jeriová-Pecková^[1] či Pecková-Jeriová^[2], je bývalá československá reprezentantka v běhu na lyžích. Je trojnásobnou olympijskou medailistkou z let 1980 a 1984 a vdovou po veslaři Zdeňku Peckovi.

Vyrůstala jako nejmladší ze čtyř dcer na statku v Zálesní Lhotě. Nejprve byla členkou lyžařského oddílu Sokol Studenec, později SVS RH Jablonec nad Nisou, v letech 1974 až 1984 členkou reprezentačního družstva. Jejími trenéry byli postupně Ilja Matouš, Bohuslav Rázl a Zdeněk Ciller. Účastnila se dvou mistrovství světa (1978, 1982) a dvou zimních olympijských her (1980, 1984). Během kariéry získala tři individuální medaile a jednu se štafetou.

Na svých prvních olympijských hrách získala bronzovou medaili v závodě na 5 km. Na dvojnásobné trati skončila devátá a s československou štafetou 4×5 km čtvrtá.

Na světovém šampionátu 1982 dosáhla na individuální medaili v závodě na 10 km. Jelikož i ostatní československé běžkyně se dobře umístily, vkládaly se velké naděje do štafetového běhu. Tam však Jeriová nezvládla poslední úsek zcela podle svých představ a štafeta skončila pátá.

V prvním olympijském závodě v Sarajevu na 10 km se sice umístila desátá jako nejlepší z československých závodnic, ale už v následujícím běhu na 5 km vybojovala bronzovou medaili. Uspěly i ostatní československé závodnice, které se všechny vešly do nejlepší dvacítky, proto se s napětím očekával závod štafet. Dagmar Švubová rozběhla štafetu velmi dobře a předávala čtvrtá v kontaktu se třetí Finkou. Druhý úsek běžela Blanka Paulů a předávala již na třetí pozici. Gabriela Svobodová se dokázala držet papírově silnějších soupeřek a kontakt udržela. Jeriová vybíhala na závěrečný úsek čtvrtá těsně za Finkou Hämäläinenovou. Na prvním místě byly nedostižné Norky, zato Ruska Smetaninová na druhém místě nebyla daleko. Jeriová a Hämäläinenová Smetaninovou brzy dojely a část úseku běžely tyto tři závodnice společně. Jako první odpadla ze skupiny Smetaninová a československé běžkyně v tu chvíli měly jistou olympijskou medaili ze štafetového běhu, první v historii československého sportu. Jeriová nakonec porazila i Hämäläinenovou a slavila v cíli stříbrnou medaili. Na svém úseku dosáhla absolutně nejrychlejšího času, předvedla dobře zvládnutý závod a byla jedinou závodnicí, která dokázala v přímém souboji porazit suverénku her Hämäläinenovou. V závěrečném běhu na 20 km skončila Jeriová na 12. místě.

Sportovní kariéru ukončila v osmadvaceti letech, těsně po sarajevské olympiádě, pod vlivem nepříjemného ovzduší v lyžařském svazu. Svou roli patrně sehrál přístup vedení svazu k běžkyním během OH v Sarajevu, kdy se Jeriová a Paulů i přes svůj nesouhlas musely zúčastnit úvodního závodu na 10 km, ačkoliv bylo jasné, že nemají naději na výrazný úspěch.

Jeriová vystudovala Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Do školního roku 2011/2012 byla učitelkou na Gymnáziu J. Jungmanna v Litoměřicích. Byla členkou Výkonného výboru Českého olympijského výboru (ČOV) a v letech 2006–2020 předsedkyní Českého klubu fair play při ČOV. Klub Fair play zastupovala v Radě Evropy a EFPM (Evropské hnutí pro fair play).

Jejím manželem byl veslař a později trenér Zdeněk Pecka. Mají spolu dvě dcery. Dcera Květoslava Pecková (vystudovaná lékařka) se věnuje vytrvalostnímu běhání, je mj. dvojnásobnou mistryní ČR v běhu na 5000 m (2011, 2012) a vítězkou závodu We Run Prague (2012).^[3]

V roce 2006 neúspěšně kandidovala do Senátu na Litoměřicku jako nestraník za SNK ED. Roku 2008 kandidovala v krajských volbách (taktéž neúspěšně) za Sdružení pro zdraví, sport a prosperitu na čtvrtém místě. Strana nepřekročila pětiprocentní volební klauzuli.

V roce 2012 byla vydána její kniha s názvem Vzpomínky lyžařské.

Roku 2021 obdržela Cenu Věry Čáslavské za zásluhy žen ve sportu a olympijském hnutí.^[4]

• 1980: ZOH v Lake Placid, 3. místo na 5 km, 4. místo ve štafetě 4×5 km
• 1984: ZOH v Sarajevu, 2. místo ve štafetě 4×5 km, 3. místo na 5 km, 10. místo na 10 km, 12. místo na 20 km

• 1982: MS v Oslu, 3. místo na 10 km, 5. místo na 5 km

• 1981 SP celkově: 3. místo
• 1982 SP celkově: 3. místo
• 1983 SP celkově: 3. místo
• 1984 SP celkově: 4. místo
• 8× vyhrála v jednotlivých závodech Světového poháru (1982–1984) a v roce 1981 na závodě v Holmenkollenu na 5 km

• 1980: Král bílé stopy
• 1981: Král bílé stopy
• 1982: Král bílé stopy
• 1984: Sportovec roku, Král bílé stopy
• 2017: Stříbrná pamětní medaile Senátu
• 2021: Cena Věry Čáslavské^[4]

• SLAVÍK, Herbert, a kol. Naše hory & lyže & sníh. Praha: WWA photo, 2020. ISBN 978-80-905398-4-6. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Květa Jeriová na Wikimedia Commons
• Květa Jeriová v databázi Mezinárodní lyžařské federace (anglicky)
• Životopis K. Jeriové na Infocentrum českých sportovců
• Životopis K. Jeriové na stránkách ČOV
• Květa Jeriová v databázi Olympedia (anglicky)