Klaus Huber

Klaus Huber
Klaus Huber (9. června 1981)
Základní informace
Narození	30. listopadu 1924 Bern
Úmrtí	2. října 2017 (ve věku 92 let) Perugia
Žánry	opera
Povolání	hudební skladatel, hudební pedagog, vysokoškolský učitel, houslista a dirigent
Nástroje	housle
Členem skupin	Berlínská akademie umění Bavorská akademie krásných umění
Ocenění	Reinhold Schneider Prize (1984) Cena za kulturu a mír vily Ichon (2002) Hudební cena Ernsta von Siemense (2009) Honorary Member of the International Society for Contemporary Music
Web	klaushuber.ch
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Klaus Huber (30. listopadu 1924 Bern – 2. října 2017 Perugia, Itálie) byl švýcarský skladatel.

Švýcarský skladatel Klaus Huber se narodil v Bernu, 30. listopadu 1924. Navštěvoval základní školu v Basileji a pedagogický kurz v Curychu. Studoval hru na housle u Stefi Geyer (1947–1949) a teorii s kompozicí u svého dědečka Willyho Burkhardema (1947–1955) na Konzervatoři v Curychu, kde následně v letech 1950–1960 vyučoval hru na housle. Pokračoval ve studiích na Staatliche Hochschule für Musik v Berlíně u Borise Blachera (1955–1956).

V roce 1955 bylo jeho dílo hráno na International Gaudeamus music week, v nizozemském Bilthovenu. Roku 1959 byla Huberovi udělena první cena za komorní hudbu ve skladatelské soutěži ISCM, během World Music Days IGNM v Římě.

Vyučoval hudební dějiny na Konzervatoři v Lucernu (1960–1963). Jeho skladby jsou hrány na Internationale Ferienkurse für Neue Musik v Darmstadtu. V letech 1961–1972 vyučoval na Akademii v Basileji, kde je od roku 1964 ředitelem skladatelské a instrumentální katedry a od roku 1968 ředitelem hudebních skladatelských kurzů. Huber je členem mezinárodní poroty ISCM World Music Days (1965, 1969, 1987) a ředitelem kurzů a seminářů na mezinárodní skladatelské soutěži Gaudeamus foundation v Bilthovenu v Nizozemsku (1966, 1968, 1972).

Na jaře 1968 byl pozván Sovětským skladatelským sdružením do Sovětského svazu (Moskva, Leningrad, Kyjev). 1969 založil Huber mezinárodní skladatelský seminář v Künstlerhaus Boswil ve Švýcarsku. V roce 1973 vyhrál stipendium od Deutscher Akademischer Austauschdienst (DAAD) v Berlíně. Huber se stal následovníkem Wolfganga Fortnera na Staatliche Hochschule für Musik ve Freiburgu, ředitelem skladatelského oddělení a Institutu pro současnou hudbu. V letech 1979–1982 byl prezidentem Švýcarské skladatelské asociace.

Roku 1983 cestoval poprvé do Nikaraguy, kde se setkal s Ernestem Cardenalem; následují přednášky v Havaně na Kubě. O rok později přednášky "Cursos latinoamericanos por la musica contemporanea" v Tatui v Brazílii. Druhá cesta do Nikaraguy, kde přednáší na Escuela Nacional de Musica v Manague. Je hostujícím profesorem na the McGill University v Montréalu v Kanadě a na Accademia Chigiana v Sieně. 1986 cyklus přednášek na univerzitách v Tokiu, Nagoyi a Hirošimě v Japonsku. Byl hostujícím profesorem IRCAM (1986, 1988, 1990, 1993) a Conservatoire National Supérieur de Musique (1987, 1989, 1992) v Paříži.

Vyučoval na letních kurzech pro mladé skladatele v Radziejowice v Polsku (1987), skladatelských seminářích a přednáškách na konzervatořích v Malmö a Stockholmu (1989). 1990 Huber odstoupil z pedagogického postu na Staatliche Hochschule für Musik ve Freiburgu a pokračoval s mistrovskými kurzy v Luzernu / Boswilu (1994), skladatelském semináři na Schloss Schielleiten v Grazu (1994) a mistrovských kurzech na Hochschule für Künste v Brémách (1997).

Byl hostujícím profesorem na Sibeliově akademii v Helsinkách (1990), Royal Academy of Music v Londýně (1991), Conservatoire de Musique v Ženevě (1991), Brandenburgisches Kolloquium Neue Musik v Berlíně (1991), Scuola Civica di Musica v Miláně (1992–1993), Winterthur, Viitasari Akiyoshidai Festivalu v Japonsku (1995), Lyon Conservatoire (1996), Aristoxenos-Masterclass v Aigion v Řecku (1996), Konzervatoři v Sarajevu (1997), Grieg Academy v Bergenu (1998) a University of Alcalà ve Španělsku (1998).

Huber byl rezidenčním skladatelem na Akademii v Basileji (1992), na Musica Festival ve Štrasburku (1992), Huddersfield Festival (1992), Centre Acanthes, Villeneuve lez Avignon (1993), New Music Concerts v Torontu (1993), Internationale Musikfestwochen v Luzernu (1994); Winterthur, Viitasari a Akiyoshidai Festival v Japonsku (1995), v Caracasu (1997) a Bergen Festival (1998).

V roce 1998 založil koncertní řadu "Musica insieme Panicale" v Umbrii v Itálii. Jeho současná díla byla hrána na Lucerne Festival, Festival Musica ve Štrasburku a na Varšavském podzimu. Huber je sociálně a politicky uvědomělý skladatel, jeho hudba je často nositelem humanistického vzkazu.

Od 1975 je jeho dílo publikováno Ricordi Editions v Mnichově. Rukopisy skladeb jsou k dispozici v Nadaci Paula Sachera v Basileji. Je autorem různých publikací, např. "Umgepflügte Zeit" (Cologne, 1999), "Unterbrochene Zeichen – Klaus Huber" (Saarbrücken, 2005) a "Klaus Huber: Von Zeit zu Zeit, Das Gesamtschaffen" (2009).

Klaus Huber je členem "Bayerische Akademie der Schönen Künste", "Akademie der Künste Berlin" a "Freie Akademie der Künste Mannheim", čestným členem ISCM a byl mu udělen čestný doktorát Univerzity ve Štrasburku. Mezi cenami, které obdržel, jsou i "Beethovenpreis of the city of Bonn" (1970), "Prize of the Swiss Composers" (1975), "Artprize" města Basileje (1978), "Reinhold-Schneider-Prize" města Freiburgu (1985), "Premio Italia" (1986), "European Church Music Prize" města Schwäbisch Gmünd (2009), "Music Prize Salzburg" (2009) a prestižní "Ernst von Siemens-Musikpreis" (2009). Žije v Itálii.

Spolu s dalšími 11 skladateli – přáteli (Conrad Beck, Luciano Berio, Pierre Boulez, Benjamin Britten, Henri Dutilleux, Wolfgang Fortner, Alberto Ginastera, Cristóbal Halffter, Hans Werner Henze, Heinz Holliger a Witold Lutosławski) švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera (1906–1999), byl požádán ruským violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, aby u příležitosti Sacherových 70. narozenin napsal skladbu pro sólové violoncello, s použitím not obsažených v jeho jméně (eS, A, C, H, E, Re). Klaus huber vytvořil TRANSPOSITIO AD INFINITUM. Skladby byly částečně uvedeny v Curychu, 2. května 1976. Celý projekt "eSACHERe" byl uveden (poprvé v kompletním provedení) českým violoncellistou Františkem Brikciem, v roce 2011 v Praze.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Klaus Huber na Wikimedia Commons
• Klaus Huber
• Projekt "eSACHERe" Archivováno 4. 2. 2010 na Wayback Machine.