Bazanit
| Bazanit | |
|---|---|
 | |
| Zařazení | magmatická hornina |
| Hlavní minerály | foidy, plagioklas, pyroxeny, olivín |
| Akcesorie | ilmenit, magnetit, spinel |
| Textura | masivní, pórovitá |
| Barva | tmavě šedá, černá |
Bazanit je vyvřelá extruzivní hornina složená zejména z pyroxenů, plagioklasu, foidů a olivínu s masivní nebo pórovitou texturou. Od složením blízkého bazaltu se liší zvýšeným obsahem foidů, kterých objemově obsahuje víc než 5 %.[1] V diagramu QAPF se nachází v poli 14 a v TAS diagramu v poli U1.[2]
Původní název bazanit zřejmě zavedl okolo roku 320 př. n. l. Theofrastos z Eresu. Současné pojetí horniny zavedli Fritsch a Riess v roce 1878, později upravené Harrym Rosenbuschem.[3]
Pro bazanit je typický obsah foidů, obvykle nefelínu nebo leucitu. Kromě nich ho tvoří Ca-plagioklasy, augit a olivín. Z akcesorických minerálů jsou zastoupeny oxidy železa a titanu jako ilmenit, magnetit nebo perovskit. V malém množství může obsahovat také alkalické živce (například ortoklas). Klinopyroxeny (augit) a olivín tvoří nejčastěji vyrostlice v základní sklovité hmotě. Augit přitom obsahuje podstatně víc titanu, hliníku a sodíku než typické bazalty. Křemen a ortopyroxeny nejsou nikdy přítomné a bazanit nikdy neobsahuje ani klinopyroxen pigeonit. Z geochemického hlediska mají bazanity nízký obsah křemíku (42–45 % oxidu křemičitého) a vysoký obsah alkálií (3–5,5 % oxidu sodného a oxidu draselného) ve srovnání s bazaltem, který obvykle obsahuje více oxidu křemičitého. Ještě bohatší na alkálie v porovnání s obsahem oxidu křemičitého je nefelinit.
Bazanity se vyskytují na kontinentech a na oceánských ostrovech. Nejčastěji tvoří lávové proudy nebo struskové kužely.[1] Spolu s bazalty jsou častým produktem vulkanismu horkých skvrn. Na povrch vystupují například na Havajských ostrovech nebo na Komorách. V Česku se vyskytují v Doupovských horách nebo v Českém středohoří v okolí Milešovky.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bazanit na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b BEST, Myron G. Igneous and metamorphic petrology. Malden: Blackwell Publishing, 2003. 729 s. ISBN 978-1405105880. (anglicky)
- ↑ Igneous Rocks: A Classification and Glossary of Terms. Příprava vydání Le Maitre a kol. Cambridge: Cambridge University Press, 2005. 256 s. ISBN 978-0521619486. (anglicky)
- ↑ LEVINSON-LESSING, F. J.; STRUVE, E. A. Petrografičeskij slovar. Moskva: Gosgeoltechizdat, 1963. S. 37. (rusky)
- ↑ Bazanit [online]. Poznávání hornin [cit. 2015-03-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu bazanit na Wikimedia Commons
