Borovice pavejmutka

Borovice pavejmutka
Pinus pseudostrobus v arboretu botanické zahrady v Mexické národní autonomní univerzitě, Ciudad de México, Mexiko
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	nahosemenné (Pinophyta)
Třída	jehličnany (Pinopsida)
Řád	borovicotvaré (Pinales)
Čeleď	borovicovité (Pinaceae)
Rod	borovice (Pinus)
Podrod	Pinus
Sekce	Trifoliae
Podsekce	Ponderosae
Binomické jméno
Pinus pseudostrobus Lindl., 1839
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Borovice pavejmutka (Pinus pseudostrobus) je středoamerická pětijehličná borovice, velmi proměnlivá ve stavbě těla.

Ve starořečtině Pseudḗs znamená falešný, lživý, klamný, nepravdivý, nesprávný a podobně, proto vědecké jméno Pinus pseudostrobus znamená doslovně: Nepravá borovice vejmutovka (Pinus strobus). Tyto dva stromy ovšem spolu nesdílejí žádné společné znaky, až na společný rod - borovice.^[2]

Synonyma pro Pinus pseudostrobus varieta pseudostrobus forma pseudostrobus:

• Pinus angulata 
• Pinus angulata varieta protuberans
• Pinus apulcensis
• Pinus briskliana
• Pinus coatepecensis
• Pinus estevezii
• Pinus heteromorpha
• Pinus nubicola
• Pinus oaxacana
• Pinus oaxacana varieta diversiformis
• Pinus orizabae
• Pinus prasina
• Pinus protuberans
• Pinus protuberans varieta angulata
• Pinus pseudostrobus forma megacarpa
• Pinus pseudostrobus poddruh apulcensis
• Pinus pseudostrobus varieta apulcensis
• Pinus pseudostrobus varieta coatepecensis
• Pinus pseudostrobus varieta estvezii
• Pinus pseudostrobus varieta laubenfelsii
• Pinus pseudostrobus varieta oaxacana
• Pinus regeliana
• Pinus yecorensis
• Pinus yecorensis varieta sinaloensis.

Stálezelený, jehličnatý, ve své domovině rychle rostoucí, strom, dorůstající do výšky 50 m. Kmen je kulatý a přímý a dosahuje průměru 1,5 m. Větve prvního řádu (hlavní větve) jsou dlouhé, stoupající, rozložité a obvykle v přeslenech, větve vyšších řádů (vedlejší větve) jsou stoupající nebo klesající, štíhlé a rozložité. Koruna je u mladých stromů otevřená a pyramidální, u starších stromů je kulatá nebo se zploštělým vrcholem. Borka je u mladých stromů hladká a červenošedohnědá, později tmavnoucí, silná a šupinovitá, s protáhlými pláty a hlubokými, podélnými prasklinami. Letorosty jsou štíhlé, hladké, stříbrnomodrošedozelené nebo bělavé, s krátkými a dolů směřujícími kolénky listové stopky (Pulvinus). Šupiny (Kataphylla) jsou 10–15 mm dlouhé, brzy se zakřivují, s řasinkovitými okraji, červenohnědé, odpadávající téměř hned za svazečky. Pupeny jsou 12–20 mm dlouhé, bez pryskyřice.

Jehlice jsou zelenomodrostříbrnošedé barvy, vyskytují se v chomáčích na koncích vzhůru směřujících větví; jsou tenké, rozprostřené nebo se sklánějící, rovné, pružné, s nepatrně vroubkovanými okraji. Rostou ve svazečcích (Fasciculus) po 5 (vzácně též po 4 a 6 a 8); jsou 18–40 cm dlouhé a 0,8-1,3 mm široké; s průduchy (Stomata) na všech 3 površích, na vnějších površích jsou ve 2-7 řadách a na vnitřních površích ve 2-5 řadách; se 2-6 pryskyřičnými kanálky v rozích a okolo dvojvláknité středové žíly. Svazečkové pochvy jsou červenohnědé, dozráváním šedohnědé, 15–35 mm dlouhé, neopadavé; jehlice zůstávají na stromě 2-3 roky.

Samčí šištice se vyskytují v hojném počtu ve shlucích blízko bazálních konců nových letorostů, jsou vejčitě podlouhlé až válcovité, nejprve žluté a později hnědé, 20–35 mm dlouhé a 5–7 mm široké. Samičí šištice - šišky se vyskytují blízko konců větví; jsou umístěny na krátkých a silných, 1–2 cm dlouhých, stopkách, které zůstávají po opadu šišek s několika šiškovými šupinami na větvi. Šišky rostou většinou po jedné, někdy po dvou, a vzácně také v přeslenech po 3-4. Nezralé šišky jsou zelené, vejčité, 20 mm dlouhé a 12 mm široké, s malými, rozprostřenými trny a dozrávají 2 roky; zralé šišky jsou žlutohnědočervené, vejčitě podlouhlé, nesymetrické, u základny zakřivené, v otevřeném stavu podlouhle vejčité až široce vejčité, v otevřeném stavu jsou 7–16 cm dlouhé a 6–13 cm široké. Šupin šišek je 100-200; šupiny se oddělují, aby uvolnily semena, s výjimkou neplodných proximálních šupin; šupiny jsou tlusté, dřevnaté, podlouhlé, rovné nebo mírně zakřivené, červenohnědopurpurové. Štítky (Apophysis) jsou extrémně proměnlivé, od téměř plochých až po prodloužené, více na jedné straně šišky a blízko její základně, s příčným kýlem, zužující se do tupého nebo špičatého přírůstku prvního roku, kosočtverečné nebo pětiúhelníkové, s hranatým horním okrajem, nepravidelně zvlněné nebo zakulacené, v barvě zahrnující různé odstíny hnědi. Přírůstek prvního roku (Umbo) je hřbetní, proměnlivý, tupý až vyčnívající, 3–15 mm dlouhý, 5–10 mm široký u základny, bez trnu či s opadavým trnem, většinou tmavší než štítky. Semena jsou šikmo vejčitá, mírně zploštělá, 5–7 mm dlouhá a 3-4,5 mm široká; žlutooranžová až šedohnědá, s nebo bez tmavších míst. Křídla semen jsou členitá, účinná, přichycená k semenům dvěma drápy, tence pokrývající část jedné strany semene, šikmo vejčitá, s rovnou částí, 20–25 mm dlouhá a 7–10 mm široká, žlutohnědá, průsvitná, s tmavšími okrajovými částmi. Semenáče mají hypokotyl (Hypocotylus) dlouhý 31,8 mm, Děložních lístků (Cotyledon) mají 7-13 . Strom kvete únor-duben, v závislosti na místě a na nadmořské výšce.

Pinus pseudostrobus je blízce příbuzná s borovicí Pinus montezumae, se kterou se v přírodě kříží, čímž vznikají nové druhy borovic a zároveň neexistuje typový (vzorový, modelový) exemplář, ani neexistují příliš podrobné morfologické popisy tohoto typového exempláře a všech jeho variet či poddruhů, podle kterých by bylo možné druh vymezit. Taxonomie Pinus pseudostrobus je proto velmi sporná, postrádá spolehlivý předmětný základ a existuje velký počet různých názorů.^[2]

Pinus pseudostrobus se vyskytuje ve 2 či 3 varietách (existují různé názory)^[2]:

• Pinus pseudostrobus varieta pseudostrobus forma pseudostrobus (popisována v tomto článku)
• Pinus pseudostrobus varieta pseudostrobus forma protuberans 
• (Pinus pseudostrobus varieta apulcensis), tato varieta je natolik odlišná, že ji mnoho botaniků považuje za samostatný druh: Pinus apulcensis (synonymum je Pinus oaxacana).

Domovinou stromu je: Střední Amerika: státy Guatemala, Honduras, Salvador a (Severní Amerika): Mexiko.

Pinus pseudostrobus je horská až vysokohorská borovice, roste ve velmi širokém rozsahu nadmořských výšek: 850–3250 m a v klimatických podmínkách od mírně chladných až po mírně teplé. Ročních srážkové úhrny jsou od minimálních 800 mm ročně až po více než 2000 mm ročně v Guatemale a v Hondurasu. Strom je mrazuvzdorný do –6 °C. Půdy jsou hluboké, sopečného původu. Pinus pseudostrobus roste v monokulturních porostech, nebo roste dohromady s ostatními druhy borovic: Pinus montezumae, borovicí Douglasovou, Pinus devoniana, Pinus maximinoi, Pinus leiophylla, Pinus ayacahuite, Pinus patula, Pinus cembroides, Pinus hartwegii, Pinus pringlei, a jinými rostlinami, například jedlí Abies religiosa, rostlinami z rodu trávovník Dasylirion, z rodu komule Buddleja, z rodu dub Quercus, z rodu planika Arbutus, z rodu jalovec Juniperus, v Mexiku z rodu agáve Agave a rodu opuncie Opuntia a rodu ambroň Liquidambar, a dalšími. V prostředí s častými požáry mohou semenáče tohoto stromu procházet „trávovou etapou“ (jedná se o zpožděný růst stromu, doprovázený tvorbou hustých jehlic, chránících pupeny před ohněm; zpožděný růst trvá několik let, je následovaný rychlým růstem, při příznivých podmínkách životního prostředí). Pinus pseudostrobus varieta pseudostrobus forma pseudostrobus je nejvíce rozšířenou varietou v celé oblasti výskytu tohoto druhu borovice, zbývající dvě variety se s ní často vyskytují sympatricky.

Strom je někdy také napadán celou řadou parazitických rostlin z čeledi santálovitých Santalaceae, z rodu Arceuthobium - Arceuthobium vaginatum poddruh vaginatum, vůči které byl dříve strom mylně považován za imunní^[3]; a dále Arceuthobium aureum poddruh aureum (v Guatemale), Arceuthobium aureum poddruh petersonii (v Oaxace a Chiapasu),  Arceuthobium durangense (v Jaliscu), Arceuthobium globosum poddruh grandicaule (v jižním Mexiku a Guatemale), Arceuthobium oaxacanum (vzácně v Oaxace). Mladé stromy a semena jsou náchylné k napadení houbou Sphaeropsis sapinea. Naopak je snášenlivý k houbě srpovničce Fusarium circinatum (způsobuje Fusariové vadnutí). Semena stromu požírá vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis), brouk Conophthorus ponderosae podvrtává a vyžírá šišky, ploštice Tetyra bipunctata se živí semeny stromu. Bejlomorka Cecidomyia bisetosa útočí na šišky a pak je požírá. Semeny stromu se též živí larvy obaleče Cydia montezuma a krásenky Megastigmus albifrons.

Světle žluté, lehké, odolné a málo pryskyřičnaté dřevo, s malým množstvím suků, je jedno z nejvíce používaných dřev v Guatemale, v Hondurasu a v Mexiku. Je používáno na lehké konstrukce, v tesařství a truhlářství, na dýhy, na obklady zdí, na krabice, na přepravky, na zápalky, jako palivové dříví a na dřevovinu. V Mexiku se také ze stromu získává pryskyřice. Strom je značně vysazován v lesnictví v Africe a méně také v Indii. V hortikuluře je vzácný a použitelný jen v oblastech s mírným klimatem.

Strom je místně hojný, není ohrožen, jeho populace je stabilní. Některé místní lesy byly vytěženy přílišnou těžbou dřeva a byla vykácena nejlepší krajová stanoviště, z těchto důvodu je potřeba sledovat míru těžby. Strom se vyskytuje v mnoha chráněných oblastech v Guatemale, v Hondurasu a v Mexiku.

• 
  Samičí šištice - šišky v národním parku Haleakalā National Park, ostrov Maui, stát Havaj, USA
• 
  Pinus pseudostrobus varieta apulcensis: velmi odlišná varieta, mnohými botaniky považována za samostatný druh Pinus apulcensis, v botanické zahradě Mendocino Coast Botanical Gardens, Kalifornie, USA

• Obrázky, zvuky či videa k tématu borovice pavejmutka na Wikimedia Commons
• http://www.conifers.org/pi/Pinus_pseudostrobus.php
• https://web.archive.org/web/20150402085920/http://www.iucnredlist.org/details/42404/0
• http://botany.cz/cs/pinus-pseudostrobus/