Armin Wegner
| Armin Wegner | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Armin Theophil Wegner |
| Narození | 16. října 1886 Elberfeld |
| Úmrtí | 17. května 1978 (ve věku 91 let) Řím |
| Povolání | fotograf, spisovatel, odbojář, lékař a autor |
| Ocenění | Spravedlivý mezi národy (1967) velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo |
| Choť | Lola Landau (1920–1939) Irene Kowaliska (1945–1978) |
| Partner(ka) | Irene Kowaliska |
| Děti | Michele Wegner |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Armin Theophil Wegner (16. října 1886 Elberfeld – 17. května 1978 Řím) byl německý publicista a ochránce lidských práv.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z rodiny pruské aristokracie. V roce 1909 vydal první sbírku básní Zwischen zwei Städten, pak navštěvoval divadelní školu Maxe Reinhardta. V roce 1914 získal doktorát práv na Vratislavské univerzitě. Po vypuknutí první světové války sloužil u sanity na východní frontě a obdržel Železný kříž. V roce 1915 se dostal s jednotkami Colmara von der Goltze do Turecka. Stal se svědkem arménské genocidy, o níž vydal knihy Der Weg ohne Heimkehr a Der Schrei von Ararat.[1] Fotografoval internační tábory v Dajr az-Zauru a snažil se intervenovat u prezidenta Woodrowa Wilsona. Wegnerova činnost byla prozrazena a byl deportován zpět do Německa. Po válce vystupoval jako svědek u soudu po atentátu na Talata Pašu.
V meziválečném Německu byl spolu s první manželkou Lolou Landauovou vůdčí osobností pacifistického hnutí. Básnickou sbírkou Die Straße mit den tausend Zielen se také zařadil k postavám literárního expresionismu. V roce 1927 navštívil Sovětský svaz a kritizoval stalinismus v knize Fünf Finger über Dir.[2] Podnikl také cestu po prvních palestinských kibucech. V roce 1933 napsal dopis Adolfu Hitlerovi, v němž protestoval proti persekuci Židů, poté byl zatčen, mučen a vězněn v koncentračních táborech.[3] Po propuštění emigroval do Itálie, kde žil pod jménem Percy Eckstein. Jeho druhou manželkou se stala výtvarnice Irene Kowaliska. Působil na Padovské univerzitě, pak žil na ostrově Stromboli a věnoval se literární činnosti.
Byl mu udělen Záslužný řád Spolkové republiky Německo a titul Spravedlivý mezi národy.[4] Jeho popel je uložen v památníku arménské genocidy na kopci Cicernakaberd. Byl o něm natočen dokumentární film Destination: Nowhere (The Witness).
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The Legacy of a Witness [online]. Facing History, 2023-06-21 [cit. 2024-08-23]. Dostupné online.
- ↑ He Loved Justice, and Hated Iniquity [online]. Armenian Church [cit. 2024-08-23]. Dostupné online.
- ↑ What would you risk to share evidence of injustice? [online]. Canadian Museum for Human Rights, 2018-02-02 [cit. 2024-08-23]. Dostupné online.
- ↑ Armin T. Wegner [online]. Yad Vashem [cit. 2024-08-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Armin Wegner na Wikimedia Commons
- Společnost Armina T. Wegnera
