Abram Petrovič Hannibal
| Abram Petrovič Hannibal | |
|---|---|
 Hannibalova busta v parku Petrovskoje | |
| Narození | 1696 Etiopské císařství nebo Logone-Birni |
| Úmrtí | 14.jul. / 25. května 1781greg. (ve věku 84–85 let) Sujda |
| Místo pohřbení | Kaprionský okres |
| Bydliště | Ruské impérium (od 1723) Kazaň (do 1727) Tobolsk (1727–1728) Tomsk (od 1730) Sujda (od 1762) Francie Irkutsk Tallinn Paříž Selenginský ostroh Pärnu Tomsk Reveliská gubernie |
| Povolání | ženista, voják a inženýr |
| Ocenění | Řád sv. Anny (1748) rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského (1760) |
| Nábož. vyznání | Pravoslavná církev |
| Choť | Evdokia Andrejevna Dioper (1731–1753)[1][2] Christina-Regina von Sheberg (od 1736)[3][4][5] |
| Děti | Osip Hannibal |
| Rod | Gannibalové |
| Příbuzní | Naděžda Osipovna Puškinová[4] (vnučka) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Abram Petrovič Hannibal (asi 1696, Lagon, Afrika – 20. dubna 1781, Sujda, Petrohradská gubernie) byl ruský vojenský a politický činitel černošského původu.
Podle vlastního tvrzení se narodil jako syn náčelníka vesnice Lagon v Habeši (beninský badatel Dieudonné Gnammankou však jeho rodiště ztotožňuje s oblastí řeky Logone) a byl v dětství unesen tureckými otrokáři. V Konstantinopoli ho roku 1704 zakoupil ruský diplomat Sáva Raguzinskij a přivezl ho jako dar caru Petrovi. Panovník si inteligentního chlapce oblíbil a byl jeho kmotrem při křtu, který se konal ve Vilniusu v červenci 1705. Hannibal sloužil u carova dvora a v roce 1716 byl vyslán na studia válečného umění ve Francii, kde se zúčastnil války čtverné aliance a přijal jméno podle antického vojevůdce Hannibala. Hugh Barnes ve svém životopise Hannibala píše o jeho přátelském vztahu s Voltairem, který ho nazval „černou hvězdou osvícenství“. Do Ruska se vrátil jako uznávaný odborník na ženijní vojsko, ale po smrti Petra Velikého upadl v nemilost a Alexandr Danilovič Menšikov ho poslal do vyhnanství na Sibiř. Po Menšikovově svržení se Hannibal směl roku 1730 vrátit a dostal místo profesora na vojenské škole v Pärnu. Později si vysloužil hodnost generálmajora, působil jako gubernátor Tallinnu a řídil výstavbu pevnosti v Kronštadtu. Obdržel Řád svaté Anny a Řád sv. Alexandra Něvského.
Na svém sídle v Sujdě jako první v Rusku pěstoval brambory. Byl známý také otcovským vztahem k poddaným, odmítal tehdy v Rusku běžné tělesné tresty. Znal se s otcem Alexandra Suvorova a doporučil mu, aby svému nadanému synovi umožnil vojenskou kariéru.
Hannibal měl jedenáct dětí, jeho syn Osip byl dědečkem Alexandra Sergejeviče Puškina. Ten o svém slavném pradědovi napsal prózu Mouřenín Petra Velikého, podle níž natočil Alexandr Mitta v roce 1976 film Jak car Petr ženil mouřenína, kde hrál Hannibala Vladimir Vysockij.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Anna Gannibal: Ганнибалы. In: Puškin a jeho současníci, svazek 17/18. 1913. Dostupné online.
- ↑ Jevgenij Šmurlo: Ганнибал, Абрам Петрович. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek VIII.
- ↑ Anna Gannibal: Ганнибалы. In: Puškin a jeho současníci, svazek 17/18. 1913. Dostupné online.
- ↑ a b Kindred Britain.
- ↑ Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Abram Petrovič Hannibal na Wikimedia Commons
