André Leroi-Gourhan

André Leroi-Gourhan
Narození	25. srpna 1911 11. obvod
Úmrtí	19. února 1986 (ve věku 74 let) 13. obvod
Alma mater	Lycée Arago Pařížská univerzita
Povolání	antropolog, paleontolog, prehistorik, vysokoškolský učitel, paleoantropolog, archeolog, etnolog a výzkumník
Zaměstnavatelé	Musée Guimet (1940–1943) Francouzská kolej (1969–1982) Pařížská univerzita
Ocenění	Zlatá medaile Národního centra vědeckého výzkumu (1973) International Prize by Fyssen Foundation (1980) Řád čestné legie
Choť	Arlette Leroi-Gourhan[1]
Funkce	vice director (Musée Guimet; 1940–1943) předseda (Francouzská prehistorická společnost)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

André Leroi-Gourhan (25. srpna 1911, Paříž – 19. února 1986 tamtéž) byl francouzský antropolog, archeolog a historik, který se zabýval zejména pravěkými technikami a uměním. Spojoval vědeckou přesnost s živým slohem a nebál se ani filosofických zobecnění.

Už jako chlapec se nadchnul pro archeologii a antropologii, studoval nejprve orientální jazyky u Marcela Graneta, roku 1931 promoval z ruštiny a o rok později z japonštiny. Od roku 1933 se podílel na přeměně etnografického muzea (Trocadéro) v moderní Muzeum člověka (Musée de l'Homme) a pracoval také v Britském muzeu v Londýně. Roku 1937 byl vyslán na dlouhodobou expedici do Japonska, kde nasbíral materiál pro svou disertační práci pod vedením Marcela Mausse „Archeologie severního Pacifiku“, kterou roku 1939 obhájil. V letech 1940–1944 byl konzervátorem v Musée Guimet a opatroval sochařské poklady z Louvru, ukryté na zámku Valencay. Podílel se na francouzském hnutí odporu, za což byl roku 1945 vyznamenán Válečným křížem a křížem Čestné legie. Od roku 1946 byl zástupcem ředitele v Musée de l’Homme.

Roku 1954 obhájil druhý doktorát z fyzické antropologie o mechanické rovnováze lebky u pozemských obratlovců, roku 1956 byl jmenován profesorem obecné archeologie a prehistorie na Sorbonně, roku 1968 byl zvolen na stolici prehistorie v College de France a také členem Institut de France. Roku 1973 byl vyznamenán zlatou medailí CNRS.

Leroi-Gourhan se věnoval archeologii prehistorických sídlišť a jeskynních maleb, pro mimořádně dobře zachované naleziště středního paleolitu v Pincevent, asi 70 km jihovýchodně od Paříže, vypracoval novou metodu prostorové rekonstrukce a přispěl k rozvoji archeologických metod vůbec. Věnoval se také studiu jeskynních maleb a ukázal, že nemají magicky účelovou povahu, ale například symbolicky zobrazují vztahy mezi muži a ženami.

Další významnou oblastí jeho práce bylo studium pravěkých technik a Leroi-Gourhan je považován za zakladatele antropologie techniky. Zabýval se otázkami metody, kladl důraz na společenské souvislosti a zavedl obecnou klasifikaci řemeslných technik, v níž je místo i pro estetickou stránku výrobků i nástrojů. Na jeho dílo navázalo množství přímých i nepřímých žáků, kteří pak rozvíjeli také metody experimentální archeologie.

• L'Homme et la matière (Člověk a hmota), Paris, Albin Michel, 1943
• Milieu et techniques (Prostředí a techniky), Paris, Albin Michel, 1945
• Le geste et la parole (Gesto a slovo), Paris, Albin Michel, 1964–65
• Les religions de la Préhistoire (Prehistorická náboženství), Paris, PUF, 1964
• Préhistoire de l'art occidental (Prehistorie západního umění), Paris, Mazenod, 1965
• Dictionnaire de la Préhistoire (Slovník prehistorie), Paris, Presses Universitaires de France, 1988
• Pages oubliées sur le Japon (Zapomenuté stránky o Japonsku), Grenoble, Jérôme Millon, 2004

V tomto článku byl použit překlad textu z článku André Leroi-Gourhan na francouzské Wikipedii.

• Jeskynní malířství
• Archeologie
• Paleontologie

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je André Leroi-Gourhan
• Video rozhovoru francouzské televize s A. Leroi-Gourhanem (ORTF, 22. března 1970), první část (francouzsky)
• Druhá část (francouzsky)