Canal du Midi
| Canal du Midi | |
|---|---|
| Světové dědictví UNESCO | |
 | |
| Smluvní stát |  Francie |
| Souřadnice | 43°36′40″ s. š., 1°25′6″ v. d. |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | i, ii, iv, vi |
| Odkaz | 770 (anglicky) |
| Zařazení do seznamu | |
| Zařazení | 1996 (20. zasedání) |
Canal du Midi [kanal dymidy] je 240 km dlouhý průplav mezi Toulouse a Sète ve Francii, vybudovaný v letech 1666-1682. Technicky náročné vodní dílo, které muselo překonat výškové rozdíly 57 a téměř 190 m, spojilo Atlantský oceán se Středozemním mořem; odtud označení canal des Deux Mers, „Kanál dvou moří“. Na něj později navázal paralelní průplav podél řeky Garonny a další díla, která významně ovlivnila hospodářství celé oblasti. Průkopnické technické dílo dnes slouží hlavně turistice. Canal du Midi byl v roce 1996 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Myšlenka propojit Atlantský oceán se Středozemním mořem a vyhnout se tak oklice přes Gibraltarský průliv se objevila už ve starověku, ožila v 16. století, kdy potřeba dopravy velkých objemů zboží stoupala a vodní doprava byla jediným schůdným řešením. Myšlenky se později ujal místní šlechtic a správce královské daně Pierre-Paul Riquet, který přesvědčil krále Ludvíka XIV. o technické uskutečnitelnosti díla. Mnoho předchozích projektů ztroskotalo na tom, že kanál musí překonávat rozvodí Atlantského oceánu a Středozemního moře, a nemá tedy jednotný spád. Riquet využil zkušeností se stavbou podobného průplavu Briare, který spojil Loiru se Seinou a zjistil, že nedaleko rozvodí jsou zdroje vody, které lze zadržet v nádrži a jimi pak kanál zásobovat. Na svém statku pak postavil podrobný model, na němž studoval vodní poměry.
Roku 1666 král Ludvík XIV. stavbu povolil a svěřil ji Riquetovi, který ji pak s dalšími odborníky projektoval a vedl. Podílel se také 20 % nákladů na stavbě (40 % financoval stát a 40 % kraj), která byla dokončena až rok po jeho smrti a stala se dědictvím jeho rodiny. Z původních odhadů na 10 milionů liber se náklady vyšplhaly na 17 až 18 milionů. Na stavbě, která musela překonávat i další technické problémy (například tunel v Malpas, řadu mostů přes řeky atd.), pracovalo asi 12 000 lidí, zčásti sezónně. Riquet je však velmi dobře platil a zajistil jim i placené svátky a podporu v nemoci. V letech 1667–1671 byl vybudován úsek z Toulouse do rozvodí v Naurouze a do Trebes, kde roku 1672 začal pravidelný provoz. V letech 1671–1682 byla vybudována druhá větev do Sète a roku 1683 byl zahájen provoz. Po Riquetovi, který roku 1680 zemřel, vedl stavbu jeho spolupracovník F. Andréossy.
Roku 1686 pověřil král revizí průplavu slavného pevnostního architekta Vaubana, který jej v následujících osmi letech podstatně zdokonalil a rozšířil, včetně 49 akvaduktů a mostů přes řeky, které zajistily pravidelné zásobování vodou po celý rok. Roku 1776 byl vybudován spojovací průplav do Narbonne, roku 1810 bylo napojeno Carcassonne a v letech 1836–1857 byl vybudován paralelní průplav k řece Garonně z Toulouse do Bordeaux, který zajistil pravidelný provoz na celé trase. Lodě tahali koně a muly, roku 1857 bylo přepraveno 110 milionů tunokilometrů a přes 100 tisíc osob. Od 80. let 19. století začala kanálu konkurovat železnice, ve 30. letech se sice provoz oživil díky motorovým člunům, brzy však ustal a od 70. let 20. století slouží kanál převážně turistice (přes 10 tisíc lodí ročně). Kromě toho slouží k zavodňování asi 40 tisíc ha půdy.
Popis
[editovat | editovat zdroj]
1 – Toulouse
2 – Naurouze, rozvodí
4 – Carcassonne
5 – Trebes
8 – Sete (ústí)
Profil průplavu byl původně navržen na šířku 18 m na hladině, 10 m u dna, povolený ponor 1,6 m. Plavební komory měly šířku 6 m a délku 30 m, po špatných zkušenostech s hroucením bočních stěn je však Riquet začal stavět jako oválné s max. šířkou 10 m. Na průplavu je 63 zdymadel, 126 mostů, 55 akvaduktů, 7 kanálových mostů, 6 přehrad a 1 tunel.
Výškový profil nejprve stoupá z Toulouse na rozvodí v Naurouze o 57 m a pak klesá o 189,4 m do Sete u Středozemního moře. Do rozvodí se přivádí ze vzdálenosti asi 30 km voda, shromážděná z potoků a říček na úpatí Černé hory (Montagne noire) do hlavní nádrže (jezero Saint-Ferréol) o rozloze 67 ha a několika pomocných, které dodávají ročně přes 90 milionů m² vody. Na hospodaření s vodou se podílí i řada řek, které také odvádějí přebytečnou vodu.
Plavební komory
[editovat | editovat zdroj]| Název komory |
Počet stupňů |
Nadmořská výška |
Vzdálenost k příští komoře |
| Canal latéral à la Garonne | - | 132 m | 1044 m |
| Béarnais | 1 | 135 m | 951 m |
| Minimes | 1 | 139 m | 1260 m |
| Bayard | 1 | 145 m | 12 177 m |
| Castanet | 1 | 148 m | 1705 m |
| Vic | 1 | 151 m | 7495 m |
| Montgiscard | 1 | 159 m | 3195 m |
| Ayguesvives | 2 | 159 m | 1502 m |
| Sanglier | 2 | 163 m | 3703 m |
| Négra | 1 | 166 m | 4210 m |
| Laval | 2 | 170 m | 1428 m |
| Gardouch | 1 | 173 m | 4097 m |
| Renneville | 1 | 176 m | 2843 m |
| Encassan | 2 | 185 m | 1560 m |
| Emborrel | 1 | 189 m | 4157 m |
| Océan | 1 | 193 m | 5190 m |
| Méditerranée | 1 | 193 m | 789 m |
| Roc | 2 | 189 m | 1271 m |
| Laurens | 3 | 180 m | 1138 m |
| Domergue | 1 | 175 m | 1233 m |
| La Planque | 1 | 173 m | 4678 m |
| Saint-Roch | 4 | 170 m | 1533 m |
| Gay | 2 | 159 m | 1653 m |
| Vivier | 3 | 154 m | 418 m |
| Guillermin | 1 | 147 m | 583 m |
| Saint-Sernin | 1 | 145 m | 937 m |
| Guerre | 1 | 141 m | 1094 m |
| Peyruque | 1 | 139 m | 498 m |
| La Criminelle | 1 | 137 m | 1388 m |
| Tréboul | 1 | 134 m | 3800 m |
| Villepinte | 1 | 130 m | 1685 m |
| Sauzens | 1 | 127 m | 1219 m |
| Bram | 1 | 126 m | 5592 m |
| Béteille | 1 | 123 m | 7471 m |
| Villesèquelande | 1 | 122 m | 4740 m |
| Lalande | 2 | 116 m | 270 m |
| Herminis | 1 | 114 m | 1376 m |
| La Douce | 1 | 109 m | 5122 m |
| Carcassonne | 1 | 106 m | 2874 m |
| Saint-Jean | 1 | 102 m | 763 m |
| Fresquel Double | 2 | 97 m | 105 m |
| Fresquel Simple | 1 | 92 m | 3763 m |
| Évêque | 1 | 91 m | 750 m |
| Villedubert | 1 | 86 m | 4641 m |
| Trèbes | 3 | 84 m | 9210 m |
| Marseillette | 1 | 79 m | 3308 m |
| Fonfile ou Rachin | 3 | 76 m | 1242 m |
| Saint-Martin | 2 | 67 m | 1763 m |
| L'Aiguille | 2 | 59 m | 3039 m |
| Puichéric | 2 | 57 m | 6313 m |
| Jouarres | 1 | 49 m | 3688 m |
| Homps | 1 | 46 m | 688 m |
| Ognon | 2 | 41 m | 2726 m |
| Pechlaurier | 2 | 38 m | 2485 m |
| Argens | 1 | 32 m | 53 869 m |
| Fonserannes | 6 | 32 m | 1500 m |
| Orb | 1 | 18 m | 200 m |
| Béziers | 1 | 12 m | 4100 m |
| Ariège | 1 | 9 m | 1344 m |
| Villeneuve | 1 | 6 m | 4466 m |
| Portiragnes | 1 | 5 m | 13 158 m |
| Agde | 1 | 4 m | 4447 m |
| Bagnas | 1 | 2 m | 5282 m |
| Ústí v l'Étang de Thau | - | 0 m | - |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Canal du Midi na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- (anglicky)
- Canal du Midi (UNESCO) (anglicky)
- Canal du Midi Archivováno 13. 4. 2008 na Wayback Machine. (anglicky)
- (francouzsky)
- Canal du Midi
- Staré mapy kanálu
- CanalduMidi.com Dějiny kanálu.
- canal-et-voie-verte.com Stránky pro turisty
