İstinye
İstinye | |
---|---|
Zátoka | |
Poloha | |
Souřadnice | 41°6′54″ s. š., 29°3′20″ v. d. |
Časové pásmo | UTC+03:00 (standardní čas) time in Turkey |
Stát | Turecko |
İstinye | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 1,3 km² |
Počet obyvatel | 15 584 (2023)[1] |
Hustota zalidnění | 11 987,7 obyv./km² |
Správa | |
Telefonní předvolba | 212 |
PSČ | 34460 |
Označení vozidel | 34 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
İstinye je sousedství v Istanbulu v Turecku na evropské straně města. Nachází se ve čtvrti Sarıyer, mezi sousedstvími Emirgan a Yeniköy, na severozápadním pobřeží Bosporského průlivu. Je to jedno z nejoblíbenějších míst na pobřeží Bosporu, kde se lidé ve volném čase procházejí. İstinye je známé svými kavárnami a restauracemi s mořskými plody. Nachází se zde také malá zátoka.
V antice se zde nacházelo město zvané Lasthenes,[2] které bylo později přejmenováno na Leosthenion (řecky: Λεωσθένιον), během středověku zkomoleno na Sosthenion (řecky: Σωσθένιον).[3] Vesnice byla místem, kde stával Michaelion, slavný kostel a klášter, který byl v byzantských dobách zasvěcený sv. Michaelovi.[3]
Od roku 1995 se v İstinye nachází sídlo istanbulské burzy.
Čtvrť se navíc nachází v těsné blízkosti jednoho z nejnovějších istanbulských nákupních center, İstinye Park, který byl otevřen v roce 2007. Istinye Park se zaměřuje na špičkovou spotřebitelskou skupinu a je možné zde najít světově proslulé módní značky.
-
Přístaviště
-
Pobřeží
-
Zátoka
Zajímavosti
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu İstinye na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku İstinye na anglické Wikipedii.
- ↑ Adrese Dayalı Nüfus Kayıt Sistemi. Turecký statistický úřad. Dostupné online. [cit. 2024-04-09].
- ↑ Lasthenes/Leosthenion/Sosthenion, Istinye – Digital Atlas of the Roman Empire. imperium.ahlfeldt.se [online]. [cit. 2023-01-07]. Dostupné online.
- ↑ a b JANIN, Raymond. La Géographie Ecclésiastique de l'Empire Byzantin. 1. Part: Le Siège de Constantinople et le Patriarcat Oecuménique. 3rd Vol. : Les Églises et les Monastères. Paříž: Institut Français d'Etudes Byzantines, 1953. S. 359–362. (francouzsky)