Stavebnictví

Koncept pasivního domu vznikl na přelomu 80. a 90. let 20. století v Německu jako vědecko-výzkumný projekt, který měl ukázat, jak velkých úspor energie na provoz domu lze dosáhnout pasivními prostředky, tedy vynikající tepelnou izolací a těsností obálky domu, maximalizací pasivních zisků sluneční energie prosklenými otvorovými výplněmi (okny a dveřmi) a rekuperací (zpětným získáváním) tepla ze vzduchu odváděného při větrání. Projekt ukázal, že množství tepla na vytápění lze zmíněnými prostředky zredukovat na zhruba jednu desetinu oproti tehdy nově stavěným domům. Pro výstavbu prvních pasivních domů nebyly k dispozici tak vhodné stavební materiály a technologie, jak je tomu dnes. Tehdy nebylo ani ponětí o komerčně vyráběném vzduchovém rekuperátoru.

Koncept pasivního domu vznikal v době, kdy byly ceny energie ve srovnání s dneškem směšně nízké a ceny tepelných izolací poměrně vysoké. Proto nebylo možné pohlížet na první pasivní domy jako na rentabilní projekty, které by se daly komerčně využít. O to více je třeba ocenit předvídavost navrhovatelů a řešitelů tohoto vědecko-výzkumného projektu. Vznik konceptu pasivního domu dal zjevně obrovský impuls nejen pro vývoj tepelně-izolačních materiálů a zateplovacích systémů, ale i prosklených otvorových výplní s mnohonásobně lepšími tepelně-izolačními vlastnostmi než tehdy dostupnými. Dnes jsou za běžnou cenu k dostání téměř dokonale těsnící okna a dveře se zasklením vykazujícím šestkrát lepší tepelně-izolační vlastnosti než tehdy, kubický metr kvalitní tepelné izolace stojí často méně než desetinu ceny kubického metru obestavěného prostoru nových domů a ceny energií mnohonásobně stouply. K dispozici je celá řada stavebních řešení pro obálku domu splňující pasivní standard a firmy se předhánějí v nabídkách vzduchových rekuperačních jednotek. Je tedy z čeho vybírat a pasivní dům lze postavit tisíci možnými způsoby více či méně složitými, spolehlivými a investičně nákladnými. Pasivního standardu lze docílit i řadou způsobů, které se striktně nedrží původních zásad pro výstavbu pasivního domu. To je samozřejmě obrovská výhoda, která může přilákat spoustu nových zákazníků z řad těch, kterým dosavadní rigidní koncept pasivního domu nevyhovuje. Výstavba pasivního domu, hlavně nízkonákladovým způsobem, je dnes rentabilním rozhodnutím, protože úspory za provozní energie za dobu životnosti pasivního domu mohou náklady na jeho vlastní výstavbu i několikrát zaplatit, hlavně pokud budou ceny energií dlouhodobě nadále stoupat. Nezanedbatelné jsou i aspekty ekologie a ochrany klimatu. To však zjevně zatím nejsou dostatečně přesvědčivé argumenty pro rozhodnutí o stavbě pasivního domu. Lidé jakoby viděli jen peníze, které musí zaplatit bezprostředně, tedy jen investiční náklady, a provozním nákladům jakoby dávali mnohem nižší váhu. Přitom na stavbu bytu či rodinného domu si lidé běžně berou hypotéku a není problém si spočítat, že se zvýšené náklady na výstavbu pasivního domu zaplatí na úsporách za jeho provoz již v průběhu doby splácení hypotéky. Stačilo by si tedy vzít na pasivní dům hypotéku mírně vyšší, ale doba splácení i splátky hypotéky + provozní náklady by zůstaly stejné. Po splacení hypotéky by pak byly provozní náklady mnohem nižší a nemovitost by měla vyšší tržní i skutečnou hodnotu.