zvonit
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [zvɔɲɪt]
dělení
[editovat]- zvo-nit
sloveso
[editovat]- nedokonavé
- tranzitivní či intranzitivní
časování
[editovat]osoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
přítomný čas | zvoním | zvoníš | zvoní | zvoníme | zvoníte | zvoní |
osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
---|---|---|---|
2. | 1. | 2. | |
zvoň | zvoňme | zvoňte |
rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
---|---|---|---|---|---|---|
mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
činné | zvonil | zvonila | zvonilo | zvonili | zvonily | zvonila |
trpné | zvoněn | zvoněna | zvoněno | zvoněni | zvoněny | zvoněna |
rod | číslo jednotné | číslo množné | |
---|---|---|---|
mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
minulý | zvoně | zvoníc | zvoníce |
význam
[editovat]- znít zvukem, vyvolaným chvěním kovového předmětu, jenž trvá i po úderu, který zvuk vyvolal
- (tranzitivní) zvonit (1) a ohlašovat tak určitou událost
- Za chvíli bude zvonit poledne.
- (o telefonu) ohlašovat příchozí hovor
překlady
[editovat]synonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-01-26]. Heslo zvonit.