bandita

• IPA: [bandɪta]

• ban-di-ta

Z italského bandito — „vyhnanec, vypověděnec“, jež je příčestím minulého slovesa bandire — „vyhnat“. Toto sloveso vzniklo z germánského bannan, jež dalo vzniknout i německému verbannen. Významu „lupič“ nabylo v souvislosti s tím, že vyhnanci prchali do hor a živili se loupením.^[1]

• rod mužský životný

1. člověk, který používá násilí k okrádání jiných

1. lupič

   • angličtina: bandit, thug
   • francouzština: bandit m
   • italština: bandito m
   • němčina: Bandit m
   • srbština (cyrilice): разбојник m
   • srbština (latinka): razbojnik m

1. lupič, loupežník

• banditův
• banditský
• banditka
• banditismus
• banda

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-09-19]. Heslo bandita.

• Rozcestník Bandita ve Wikipedii