národ

Mot panslave → voir národ.

národ \ˈnaː.rɔt\ masculin

1. Nation.

• medzinárodný, international
• národný, national

Apparenté au russe, serbo-croate ou ukrainien народ. narod, au polonais naród, au slovène narod, au slovaque národ, ancien déverbal de narodit (« naitre ») ou dérivé de rod, avec le préfixe na- ; comparez avec la formation de natio (« nation »).

národ \ˈnaː.rɔt\ masculin

1. Nation, peuple, ethnie.
   • Češi jsou prostě rohlíkový národ.

     Les Tchèques sont tout simplement une nation de petits pains.

   • Náš národ vznikl v 19. století jako jiné národy – tedy jako abstrakce, která měla logiku ve své době, ale neřekl bych, že ji má i dnes. Teď už to chce zase jinou, chytřejší abstrakci. Kdybychom se uměli nad pojem národ povznést, nemohlo by nám to neprospět. K čemu je nám dobré, že jsme národ? K ničemu. A jsme jím vůbec? Peroutka napsal, že jsme prostě obyvatelstvo, které tady zbylo. Je to špatná zpráva? Nejenom. Ukazuje, že konečně zas může být i něco lepšího než národ. Je mi přece jedno, k jakému národu patří člověk, co je mým sousedem v domě, ale chci mu rozumět v základních věcech, chci, abychom si navzájem byli vypočitatelní. S tím národ nemá co dělat. Ten pojem znamená pořád se vůči někomu vymezovat. To je nebezpečné. — (Pavel Kosatík, entretien au journal Reflex, 51/02)

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

• národohospodář
  • národohospodářství
• národopis (ethnographie)
• národní (national)
  • mezinárodní (international)
  • nadnárodní (supranational)
  • národnost (nationalité)
  • znárodnit (nationaliser)

• tchèque : écouter « národ [Prononciation ?] »

• národ sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2015 → consulter cet ouvrage