řěč
Old Czech
[edit]Etymology
[edit]Inherited from Proto-Slavic *rěčь.
Pronunciation
[edit]Noun
[edit]řěč f
- speech (ability to talk)
Declension
[edit]Declension of řěč (i-stem)
| singular | dual | plural | |
|---|---|---|---|
| nominative | řěč | řěči | řěči |
| genitive | řěči | řěčú | řěčí |
| dative | řěči | řěčma | řěčem |
| accusative | řěč | řěči | řěči |
| vocative | řěči | řěči | řěči |
| locative | řěči | řěčú | řěčech |
| instrumental | řěčú | řěčma | řěčmi |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Related terms
[edit]Descendants
[edit]- Czech: řeč
References
[edit]- Jan Gebauer (1903–1916) “řěč”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění