odpočívat
Czech
[edit]Etymology
[edit]Inherited from Old Czech otpočívati.
Pronunciation
[edit]Verb
[edit]odpočívat impf (perfective odpočinout)
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | odpočívat, odpočívati | Active adjective | odpočívající |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | odpočívání | Passive adjective | odpočívaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | odpočívám | odpočíváme | — | odpočívejme |
| 2nd person | odpočíváš | odpočíváte | odpočívej | odpočívejte |
| 3rd person | odpočívá | odpočívají | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive odpočívat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | odpočíval | odpočívali | odpočíván | odpočíváni |
| masculine inanimate | odpočívaly | odpočívány | ||
| feminine | odpočívala | odpočívána | ||
| neuter | odpočívalo | odpočívala | odpočíváno | odpočívána |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | odpočívaje | — |
| feminine + neuter singular | odpočívajíc | — |
| plural | odpočívajíce | — |
Derived terms
[edit]Further reading
[edit]- “odpočívati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “odpočívati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “odpočívat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)